Ladírna
Magazín České filharmonie
Hluboké pohledy do světa klasické hudby a zákulisí České filharmonie. Objevte fascinující příběhy hudebníků, analýzy slavných děl, exkluzivní rozhovory, fotoreportáže a mnoho dalšího.
Hluboké pohledy do světa klasické hudby a zákulisí České filharmonie. Objevte fascinující příběhy hudebníků, analýzy slavných děl, exkluzivní rozhovory, fotoreportáže a mnoho dalšího.
Správný houslař by měl být trochu dendrolog, aby uměl vybrat správné dřevo na stavbu těla nástroje. A také zoolog, aby se vyznal v kůžích či kostech, z nichž se vyrábějí další součásti, třeba smyčec. A určitě by měl být tak trochu i alchymista, aby dokázal namíchat dokonalý lak, který dodá nástroji finální lesk. Všechny tyto požadavky splňuje houslař Jan Slípka, který pečuje o nástroje českých filharmoniků.
Česká filharmonie urazila za posledních deset let velký kus cesty nejen směrem ke světové špičce, ale přiblížila se také k domácím posluchačům. Právě před deseti lety se díky výběrovému řízení na generálního ředitele začala formovat podoba současného managementu, jehož složení se od začátku roku 2011 takřka nezměnilo.
V úterý 29. září 2020 si připomínáme 100 let od narození Václava Neumanna, posledního dlouholetého šéfdirigenta České filharmonie. Jeho éra trvala 22 let (1968–1990) a navazovala v tomto ohledu na Václava Talicha a Karla Ančerla. Žádný z šéfdirigentů po roce 1990 nesetrval v čele orchestru déle než pět let.
Jedním ze čtyř koncertních mistrů České filharmonie je Jan Mráček. Mladý houslista, s kterým od raného věku rostla pověst vynikajícího hráče. Tu pak stvrdil vítězstvím v Kreislerově houslové soutěži ve Vídni v roce 2014. Hovořili jsme o tom, jaká byla jeho cesta do našeho prvního orchestru, co všechno se musí z první židle ohlídat, proč rád hraje v Lobkowicz triu i proč miluje létání v ultralightech.
Český spolek pro komorní hudbu vstupuje již do své 126. sezony. U každého, kdo jen trochu zná jeho historii, vyvolává respekt délka jeho existence i plejáda stovek českých a desítek zahraničních souborů a sólistů, kteří v jeho programech vystoupili. V českých poměrech nemá srovnání, pouze v zahraničí existuje několik obdobných institucí. Jeho nadcházející sezona bude v mnohém nová.
Konec března. Přicházím do Rudolfina, vchodové dveře otevírám raději loktem. Na recepci nahlásím jméno, kvůli roušce a se zamlženými brýlemi nejsem dobře k poznání. Zapíšu se do seznamu i s časem příchodu. Následuje povinná dezinfekce rukou. Cesta do kanceláře vede přes zastávku u umyvadla. Ačkoliv běžně používáme látkové ručníky, všechny jsou důsledně nahrazeny papírovými. V kanceláři, o kterou se jindy dělíme čtyři, usedám sama. Zatímco vyřizuji nezbytnou administrativu, ozve se tiché zaklepání na dveře.
Právě před 30 lety se do Československa vrátil – z exilu, do kterého odešel v létě 1948 – šestasedmdesátiletý Rafael Kubelík. Od poloviny 80. let už ze zdravotních důvodů nedirigoval, ale svoboda v jeho rodné zemi zapůsobila jako živá voda a on se rozhodl znovu vzít do ruky dirigentskou taktovku.
Rakouského perkusistu Martina Grubingera miluje publikum na celém světě. Muzikant, který ze sebe na pódiu vydává všechno, vystupuje se světovými symfonickými orchestry a skladby pro něj píšou přední soudobí skladatelé, si však také nenechá ujít příležitost, aby si zahrál i jiný žánr se svým souborem The Percussive Planet. Tenhle uznávaný bubeník a velmi sympatický chlapík se stále rozesmátou tváří měl být ozdobou open air koncertu České filharmonie 24. června na Hradčanském náměstí. V březnu, kdy jsme spolu mluvili, Martin Grubinger ještě doufal, že v Praze vystoupí. Dnes je již jasné, že filharmonický open air se neuskuteční, ovšem Martinův optimismus je nakažlivý i po týdnech od našeho rozhovoru.
Každé je originál. Ztělesňuje zručnost, dostatek času i lásku k řemeslu, hudbě a tradici. Splňuje univerzální parametry sólového nástroje v nejvyšší možné kvalitě. Je velmi velkorysé ve svém zvuku a navíc se na něj nemůžete vynadívat. To stávající sice ještě není až tak staré, ale své si už odehrálo. A když jsou k tomu i finanční podmínky a obchodní příležitost, je cesta volná. Ke koupi nového koncertního křídla značky, která více než sto let budí obdiv a respekt a je symbolem velkých koncertních sálů a nahrávacích studií. Značky, po které touží všichni klavíristé. Steinway & Sons.
Se zpožděním způsobeným překotnými událostmi posledních týdnů vám nabízíme reportáž londýnského dopisovatele Colina Clarkea z kurzů uskutečněných na začátku března pod vedením čtyř předních členů České filharmonie na slovutné Královské akademii hudby. Reportáž jsme doplnili o dojmy dvou zúčastněných filharmoniků.
The very heart of European thought is reciprocity, so how heart-warming it was to welcome the idea of members of the Czech Philharmonic coming here to London to work with students at the Royal Academy of Music for several days in early March before Academy students were due to jet off to Prague to play Smetana’s Má vlast, as part of the Prague Spring International Music Festival.
Pokud bych měla definovat jedno pravidlo, kterým se v Rudolfinu řídíme v době celosvětové pandemie, bylo by to jednoznačně: nerezignovat. Proto jsme radostně uvítali myšlenku uspořádat benefiční koncert na podporu nemocnic, kde jsou hospitalizováni pacienti s těžkou formou nemoci Covid-19.
Nizozemský malíř Hieronymus Bosch po sobě zanechal pouhých pětadvacet obrazů, které ani více než půl tisíciletí po umělcově smrti nepřestávají ohromovat silou své výpovědi. O neslábnoucí fascinaci jeho dílem svědčí také Requiem za Hieronyma Bosche německého skladatele Detleva Glanerta. Českou premiéru celovečerní skladby pro vypravěče, sóla, sbor a orchestr uvede Česká filharmonie se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem 18., 19. a 20. března 2020.
Byl to nevzhledný okraj Prahy. Periferie s továrnou a sklady dřeva. Rejdiště. Přesně tento kout Starého Města si vyhlédla Česká spořitelna, aby zde vystavěla reprezentativní Dům umělců. Od jeho otevření letos uplynulo 135 let.
„Bylo mi třeba znát velkou bezměrnou lásku,“ vyznal se Leoš Janáček múze závěru svého života Kamile Stösslové z inspirace při psaní Káti Kabanové. Jeho šestou operu provede koncertně v dubnu s Českou filharmonií Jakub Hrůša, a naváže tak na původní plán Jiřího Bělohlávka přinášet dramatická hudební díla v této formě i na pódium pražského Rudolfina.
Když komunisté před sedmdesáti lety ubili k smrti kněze Josefa Toufara, sami si tím tak trochu zhatili plány. Původně ho chtěli přinutit k přiznání z osnování falešného zázraku a vést s ním monstrproces. Toufarovo utýrané tělo se do něj ale pochopitelně nehodilo, uložili jej tajně do hromadného hrobu a ani příbuzným se léta nepodařilo zjistit, co se s vysočinským knězem stalo. A uprostřed temných padesátých let nebylo radno příliš se ptát. Dnes je jméno Josefa Toufara dobře známé z velké části díky jeho životopisci – spisovateli, básníkovi a vysočinskému rodákovi Miloši Doležalovi.
Středa 8. ledna 2020, půl páté ráno. Smrtící hodina pro odjezd, o to více pro muzikanty. A přesto se našlo šedesát dobrovolníků, kteří vstali a z různých koutů Prahy zamířili směrem k Rudolfinu. Motivace je totiž velmi silná – jen takto mohou zahájit exkurzi za Berlínskými filharmoniky do jejich sídla v německé metropoli.
ISSN 3029-6927 Print
ISSN 3029-6935 On-line
Získejte každé dva týdny nejnovější zprávy z České filharmonie, exkluzivní obsah z magazínu a novinky z Rudolfina.