Příběhy světově proslulých i méně známých skladeb z repertoáru České filharmonie. Odhalte, jak vznikaly jejich první tóny a co autory k tvorbě inspirovalo. Představujeme historické souvislosti i zajímavosti, které vám pomohou prohloubit zážitek z koncertu.
Ohromený hollywoodský producent se po Mahlerovi sháněl hned po premiéře snímku Smrt v Benátkách (1971), v němž zní části jeho symfonií. Škoda jen že se minuli o šest dekád. O oblibě Mahlerových skladeb ve filmu jsme mluvili s emeritním profesorem hudby na Univerzitě v Surrey Jeremy Barhamem, který se skladatelově tvorbě věnuje celý život.
Vůdčí postava hudební avantgardy, skladatel a dirigent s pověstí ikonoklasta. Před sto lety se ve francouzském Montbrisonu v regionu Loire narodil Pierre Boulez. Zavzpomínejme na něj prostřednictvím příběhu skladby, kterou v roce 1976 věnoval k narozeninám svému příteli Paulu Sacherovi.
Svoboda stojí na hodnotovém žebříčku nejvýš snad u každého z nás a vězni po ní touží dvojnásob. A také národy, které žijí v útlaku. V každém století a na každém kontinentě najdeme mnoho takových příkladů. Bohužel i dnes. Svoboda je také posledním slovem, které zazní v opeře Il prigioniero (Vězeň), než spadne opona. Zazní s otazníkem, protože zde se o ní pochybuje, je dvojznačná, relativní. Symbolicky tak končí ponuré existenciální dílo italského skladatele Luigiho Dallapiccoly, napsané pod tíhou událostí druhé světové války. Jeho koncertní provedení připraví Česká filharmonie na konec listopadu tohoto roku.
„Všechny moje dřívější symfonie byly jen předehrou k této. V ostatních dílech je subjektivní tragika, ale tato plnými hrstmi rozdává radost,“ popsal Gustav Mahler svou Osmou symfonii pro osm sólistů, tři pěvecké sbory a rozsáhlý orchestr. Skladbu mimořádnou nejen obsazením letos dvakrát provede Česká filharmonie s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem a pořídí také její nahrávku pro svůj mahlerovský symfonický komplet u vydavatelství Pentatone.
„Každý si myslí, že jednohlasá skladba je hned hotová, ale Canto jsem psal tři roky,“ směje se skladatel Pavel Zemek Novák ve své suterénní pracovně se spoustou knih, partitur, s klavírem a velkým krucifixem. Přátelé mu říkají, že by se jeho doupě jednou mělo zakonzervovat a pouštět do něj lidi za vstupné.
Pražské publikum má v dubnu šanci zažít jedinečné dílo, které vzniklo v okamžiku historického zlomu. Jednoaktová opera Sedm smrtelných hříchů, někdy nazývaná „ballet chanté“, v roce 1933 potřetí a naposledy propojila Bertolda Brechta a Kurta Weilla krátce poté, co je z Německa vyhnal nástup nacismu.
Když Antonín Dvořák v roce 1892 připlul do Spojených států, na americkou pevninu vstoupil téměř přesně 400 let poté, co byl kontinent „objeven“ mořeplavcem Kryštofem Kolumbem. Dvořák se ale pro Ameriku stal skutečným objevitelem: představil jí nový hudební směr. A vytvořil zde i mnohá ze svých nejvýraznějších děl.
Po nedávné olympiádě jsme stále plni dojmů, jak rafinovaně Francouzi svoji zemi představili. Proč si francouzskou atmosféru neprodloužit až do konce roku? Ovšem z ryze hudební perspektivy a estetikou jiné doby, plné šarmu a elegance.
Instrumentální koncerty napsal Antonín Dvořák pouze tři, i tak se dodnes pravidelně objevují v repertoárech předních orchestrů. Lze v nich také čitelně sledovat skladatelův hudební vývoj.
„Jestli je nějaká démonická bytost typická pro naši zemi, tak je to Vodník,“ říká etnolog Petr Janeček. Česká filharmonie připravuje na září tři koncertní provedení opery Rusalka v rámci festivalu Dvořákova Praha – proto jsme v Ladírně mluvili o nadpřirozených postavách, které v ní vystupují. Jak se vyvíjel jejich obraz, kdy se jich lidé přestali bát a proč je topinka lepší než obyčejný chleba?
Šéfdirigentovi České filharmonie věnoval americký skladatel Bryce Dessner kompozici Mari nazvanou podle baskické bohyně lesů. Díky ní se uprostřed přírody rozeznívají myšlenky na Antonína Dvořáka a Gustava Mahlera. Semjon Byčkov uvede českou premiéru Dessnerovy kompozice na koncertech 15.–17. prosince.
Dvěma koncerty na konci září zahájí Česká filharmonie 126. sezonu. Sedmou symfonii Dmitrije Šostakoviče zahraje pod taktovkou svého šéfdirigenta Semjona Byčkova, rodáka z Leningradu, který má tuto skladbu spojenou s příběhem svých rodičů.
Vedle dlouhodobých projektů věnovaných nahrávkám Čajkovského a Mahlera začala Česká filharmonie před několika lety také systematicky pracovat s žijícími autory. Hned čtyři světové premiéry skladeb, které vznikly na objednávku orchestru, zazní v Rudolfinu od února do dubna příštího roku.
Nizozemský malíř Hieronymus Bosch po sobě zanechal pouhých pětadvacet obrazů, které ani více než půl tisíciletí po umělcově smrti nepřestávají ohromovat silou své výpovědi. O neslábnoucí fascinaci jeho dílem svědčí také Requiem za Hieronyma Bosche německého skladatele Detleva Glanerta. Českou premiéru celovečerní skladby pro vypravěče, sóla, sbor a orchestr uvede Česká filharmonie se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem 18., 19. a 20. března 2020.
„Bylo mi třeba znát velkou bezměrnou lásku,“ vyznal se Leoš Janáček múze závěru svého života Kamile Stösslové z inspirace při psaní Káti Kabanové. Jeho šestou operu provede koncertně v dubnu s Českou filharmonií Jakub Hrůša, a naváže tak na původní plán Jiřího Bělohlávka přinášet dramatická hudební díla v této formě i na pódium pražského Rudolfina.
Po fantastickém úspěchu své opery Jižní pól uvedené v Mnichově se Miroslav Srnka stal bezesporu nejznámější tváří české scény soudobé hudby. Náš rozhovor se ale netýkal ani tak mediální slávy, jako spíš důsledků, které pro jeho další život měla. Souvisí s tím Srnkova spolupráce s Českou filharmonií, jeho posun ze skladatelského soukromí směrem k veřejnému dění i to, jak konkrétní situace ovlivňuje řešení kompozičních problémů i obecných tvůrčích otázek.