Magazín Ladírna
Hluboké pohledy do světa klasické hudby a zákulisí České filharmonie. Objevte fascinující příběhy hudebníků, analýzy slavných děl, exkluzivní rozhovory, fotoreportáže a mnoho dalšího.
Hluboké pohledy do světa klasické hudby a zákulisí České filharmonie. Objevte fascinující příběhy hudebníků, analýzy slavných děl, exkluzivní rozhovory, fotoreportáže a mnoho dalšího.
Během sezony se doma příliš neohřeje, a tak i na naše otázky odpovídal hlavní hostující dirigent České filharmonie Tomáš Netopil na dálku, někde na cestě mezi Ženevou, kde na konci října uvedl Janáčkovu Věc Makropulos, a pracovně domovským Essenem.
V posledních letech patřil 17. listopad v Rudolfinu Koncertu ke Dni studentstva. Hlavním dramaturgickým záměrem bylo vyzdvihnout studentskou sounáležitost, mladický elán a odvahu, a to jak výběrem programu a účinkujících, tak cílením na mladé publikum. Letošní plány byly ještě smělejší a vše mělo být jinak. A také je, dokonce hned dvakrát. Pandemie zásadně změnila i novou koncepci českofilharmonického Listopadu, nikoliv však myšlenku vzájemnosti, jíž je zasvěcen.
„Můžete před ně dát cokoliv a oni to zahrají!“ Tak charakterizoval Českou studentskou filharmonii sir Simon Rattle, který mladé hudebníky – spolupracující dlouhodobě zejména na filharmonických edukačních projektech – dirigoval v rámci mimořádného koncertu Pomáháme s Českou filharmonií IV. v polovině června 2020.
Koronavirus totálně mění už druhou sezonu. Nebyli jsme zvyklí rozhodovat o programu ze dne na den, ani na shánění záložních sólistů, kdyby nevyšli ti domluvení. Porada střídá poradu, hudebníci si zvykají na noty, které poprvé vidí až na zkoušce. Pojďte se podívat do zákulisí příprav koncertů České filharmonie, které jsou od března zcela závislé na vývoji epidemické situace.
Jako by třetí tisíciletí chtělo definitivně uznat platnost slavného Goethova výroku, že architektura je zkamenělou hudbou. Jsou to právě koncertní haly a operní domy, které se v městských zástavbách často vyjímají novátorstvím a kreativním designem. A přestože se klasická hudba ani zdaleka netěší takovému zájmu jako v devatenáctém století, po moderní síni zatoužily desítky metropolí po celém světě. Mimo jiné i v Česku.
Bude mít Praha nový koncertní sál? To je otázka, kterou si občané, architekti, hudebníci, návštěvníci koncertů i pražští zastupitelé kladou již slušnou řádku let. Diskuze na toto téma je obsáhlá, myšlenka má své zastánce i odpůrce. Že by Praze nový chrám hudby slušel, nyní říkají i grafici. Konkrétně Studio Najbrt, které do středu vizuální identity České filharmonie staví hypotetický nový pražský koncertní sál.
Česká filharmonie urazila za posledních deset let velký kus cesty nejen směrem ke světové špičce, ale přiblížila se také k domácím posluchačům. Právě před deseti lety se díky výběrovému řízení na generálního ředitele začala formovat podoba současného managementu, jehož složení se od začátku roku 2011 takřka nezměnilo.
V úterý 29. září 2020 si připomínáme 100 let od narození Václava Neumanna, posledního dlouholetého šéfdirigenta České filharmonie. Jeho éra trvala 22 let (1968–1990) a navazovala v tomto ohledu na Václava Talicha a Karla Ančerla. Žádný z šéfdirigentů po roce 1990 nesetrval v čele orchestru déle než pět let.
Jedním ze čtyř koncertních mistrů České filharmonie je Jan Mráček. Mladý houslista, s kterým od raného věku rostla pověst vynikajícího hráče. Tu pak stvrdil vítězstvím v Kreislerově houslové soutěži ve Vídni v roce 2014. Hovořili jsme o tom, jaká byla jeho cesta do našeho prvního orchestru, co všechno se musí z první židle ohlídat, proč rád hraje v Lobkowicz triu i proč miluje létání v ultralightech.
Český spolek pro komorní hudbu vstupuje již do své 126. sezony. U každého, kdo jen trochu zná jeho historii, vyvolává respekt délka jeho existence i plejáda stovek českých a desítek zahraničních souborů a sólistů, kteří v jeho programech vystoupili. V českých poměrech nemá srovnání, pouze v zahraničí existuje několik obdobných institucí. Jeho nadcházející sezona bude v mnohém nová.
Konec března. Přicházím do Rudolfina, vchodové dveře otevírám raději loktem. Na recepci nahlásím jméno, kvůli roušce a se zamlženými brýlemi nejsem dobře k poznání. Zapíšu se do seznamu i s časem příchodu. Následuje povinná dezinfekce rukou. Cesta do kanceláře vede přes zastávku u umyvadla. Ačkoliv běžně používáme látkové ručníky, všechny jsou důsledně nahrazeny papírovými. V kanceláři, o kterou se jindy dělíme čtyři, usedám sama. Zatímco vyřizuji nezbytnou administrativu, ozve se tiché zaklepání na dveře.
Právě před 30 lety se do Československa vrátil – z exilu, do kterého odešel v létě 1948 – šestasedmdesátiletý Rafael Kubelík. Od poloviny 80. let už ze zdravotních důvodů nedirigoval, ale svoboda v jeho rodné zemi zapůsobila jako živá voda a on se rozhodl znovu vzít do ruky dirigentskou taktovku.
Rakouského perkusistu Martina Grubingera miluje publikum na celém světě. Muzikant, který ze sebe na pódiu vydává všechno, vystupuje se světovými symfonickými orchestry a skladby pro něj píšou přední soudobí skladatelé, si však také nenechá ujít příležitost, aby si zahrál i jiný žánr se svým souborem The Percussive Planet. Tenhle uznávaný bubeník a velmi sympatický chlapík se stále rozesmátou tváří měl být ozdobou open air koncertu České filharmonie 24. června na Hradčanském náměstí. V březnu, kdy jsme spolu mluvili, Martin Grubinger ještě doufal, že v Praze vystoupí. Dnes je již jasné, že filharmonický open air se neuskuteční, ovšem Martinův optimismus je nakažlivý i po týdnech od našeho rozhovoru.
Každé je originál. Ztělesňuje zručnost, dostatek času i lásku k řemeslu, hudbě a tradici. Splňuje univerzální parametry sólového nástroje v nejvyšší možné kvalitě. Je velmi velkorysé ve svém zvuku a navíc se na něj nemůžete vynadívat. To stávající sice ještě není až tak staré, ale své si už odehrálo. A když jsou k tomu i finanční podmínky a obchodní příležitost, je cesta volná. Ke koupi nového koncertního křídla značky, která více než sto let budí obdiv a respekt a je symbolem velkých koncertních sálů a nahrávacích studií. Značky, po které touží všichni klavíristé. Steinway & Sons.
Se zpožděním způsobeným překotnými událostmi posledních týdnů vám nabízíme reportáž londýnského dopisovatele Colina Clarkea z kurzů uskutečněných na začátku března pod vedením čtyř předních členů České filharmonie na slovutné Královské akademii hudby. Reportáž jsme doplnili o dojmy dvou zúčastněných filharmoniků.
The very heart of European thought is reciprocity, so how heart-warming it was to welcome the idea of members of the Czech Philharmonic coming here to London to work with students at the Royal Academy of Music for several days in early March before Academy students were due to jet off to Prague to play Smetana’s Má vlast, as part of the Prague Spring International Music Festival.