„Několik let jsme přemýšleli o mimořádném koncertu, který by ozdobil naši koncertní sezonu a zároveň by připomněl důležité historické datum spojené s dějinami naší země. V úvahu připadal svátek svatého Václava, Den vzniku samostatného československého státu nebo Den boje za svobodu a demokracii. Zářijové svatováclavské oslavy spadají do těsného sousedství festivalu Dvořákova Praha a říjnové připomenutí vzniku Československa s sebou nese řadu oficiálních společenských akcí,“ píše generální ředitel České filharmonie David Mareček v katalogu 125. sezony.
„17. listopad je ale pro Českou filharmonii navíc svátkem, který je bytostně propojen s historií orchestru. Chtěli jsme vytvořit tradici koncertů, které budou především hlubokým uměleckým zážitkem a zcela mimořádnou hudební událostí,“ vysvětluje Mareček.
Najít odvahu k protestu. Sametová revoluce v České filharmonii
Čtěte
Koncerty budou dirigovat mimořádné dirigentské osobnosti, pro nejbližší roky přislíbili Semjon Byčkov, Jakub Hrůša a sir Simon Rattle. Program koncertů chce vyjadřovat myšlenky svobody a demokracie, jejich oslavy i obrany. V plánu byla díla napsaná se zřetelem k hodnotám humanity a soudržnosti, odsuzující bezpráví. Skladby zkomponované v dobách nacistické okupace, komunistické diktatury, zhudebňující texty odrážející velké myšlenky a reflektující zlomové okamžiky historie.
Pro koncert 17. listopadu 2020 (a následné opakování 18. listopadu) vybral Semjon Byčkov dvě ikonická orchestrální díla: Mysterium času Miloslava Kabeláče a Sedmou symfonii Dmitrije Šostakoviče. První z nich vzniklo v 50. letech jako nadčasový, mystický protějšek všech tehdejších angažovaných skladeb. Šostakovičova Sedmá symfonie byla napsána v Leningradě během jeho německé blokády a ztělesňuje vítězství lidského ducha a nezlomné touhy po svobodě.
A pak přišel covid…
Tolik plány. Přestože nás neutlačují ani komunisté, ani wehrmacht, prožíváme nyní něco, co naše životy také omezuje a kulturu ubíjí. Virus a s ním spojená hygienická opatření neúprosně diktují, co lze dělat a s jakými pravidly. Ještě při zahájení sezony na začátku října jsme věřili, že listopadové mimořádné koncerty proběhnou v původní podobě, ať už jakkoli provozně uzpůsobené. Zároveň však nešlo nepřemýšlet o jiných variantách.
V průběhu října bylo jasné, že posluchači v listopadu v sále nebudou. V další fázi se ukázalo, že skladby pro opravdu velký orchestr bez možnosti redukce nemůžou zaznít – hráči musí na pódiu sedět s rozestupy. Přestože se zvětšilo pódium na maximum, Kabeláče a především Šostakoviče se musela Česká filharmonie pro tentokrát vzdát.
Provozní zásahy šly ruku v ruce s dramaturgickými nápady, jak při změně programu zachovat poselství koncertu. Vedení České filharmonie se jednomyslně shodlo se Semjonem Byčkovem, že současná společnost potřebuje vedle svobody a demokracie také povzbuzení, podporu a naději. Došlo proto na volbu klíčového díla, které provázelo český národ při mnoha historických milnících. Koncert pro svobodu a demokracii přinese v úterý 17. listopadu do vašich domovů Smetanův cyklus symfonických básní Má vlast.
Kubelíkovo výročí
Vedle zmíněné symboliky jde také o historický kontext. Společně s mezinárodním hudebním festivalem Pražské jaro Česká filharmonie vzpomene na Rafaela Kubelíka, svého někdejšího šéfdirigenta, od jehož porevolučního návratu uplynulo letos 30 let.
Kubelík přiletěl do Prahy v dubnu 1990, aby zde v nově nabyté svobodě provedl Smetanův cyklus hned dvakrát. V květnu společně s Českou filharmonií zahájili Pražské jaro za přítomnosti Václava Havla, Rudolfa Firkušného a dalších, v euforii, kterou Smetanova síň Obecního domu dlouho nezažila. O měsíc později pak Kubelík dirigoval první český orchestr na Staroměstském náměstí, u příležitosti oslavy prvních svobodných voleb v polistopadovém Československu. V roce 1991 pak byla Má vlast hlavním repertoárovým kusem turné České filharmonie a Kubelíka po Japonsku. Dirigent tím symbolicky ukončil svoji uměleckou kariéru.
„Připomínat si sametovou revoluci provedením Mé vlasti a nevzpomenout při tom muže, který zasvětil svůj život nejen Smetanovu dílu, ale i rodné zemi a české hudbě, je nemyslitelné. Rafael Kubelík stál jako šéfdirigent v čele České filharmonie mezi lety 1941 a 1948, kdy svou vlast opustil na protest proti změně režimu. ‚Žil jsem v jedné formě bestiální tyranie, v nacismu… Již z principu jsem odmítl žít v nějaké její další podobě.‘ O 42 let později, když v zemi proběhla sametová revoluce a první svobodné volby, se Kubelík vrátil do vlasti a k milované České filharmonii, aby dirigoval Mou vlast na festivalu Pražské jaro, u jehož zrodu stál jako dirigent prvního zahajovacího koncertu v roce 1946,“ říká šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov.
