Jak funguje symfonický orchestr? Co obnáší příprava koncertu a život profesionálních hudebníků? Zavítejte na zkoušku, do nástrojové dílny nebo nahrávacího studia. Přinášíme neobvyklé příběhy, zajímavá fakta i odpovědi na otázky, které si posluchači často kladou.
Každá architektonická typológia je závislá od doby, prostredia a kultúry, v ktorej vzniká. Typológia koncertných sál, ktorá sa storočiami postupne vyvíjala a vyčleňovala z architektúry chrámov, kostolov a divadiel, začala dosahovať svoj najväčší architektonický vývoj od druhej polovice 20. storočia.
„Ha, ty naše slunce, Vyšegrade tvrd! Ty smělě i hrdě na příkřě stojieš, na skále stogeši, všem cuziem postrach!“ To jsou úvodní verše Písně pod Vyšehradem, kterou roku 1816 „nalezl“ Josef Linda, první z řady sporných památek, opředených hypotézami a mýty. Roku 1848 ji zhudebnil Eduard Hanslick, pozdější obávaný vídeňský hudební kritik; píseň zazněla v dramatu Ferdinanda Břetislava Mikovce Záhuba rodu Přemyslovského, které mělo premiéru 9. ledna 1848 ve Stavovském divadle. Hledání nedoložitelných souvislostí je chůzí po tenkém ledě, ale přesto si lze představit, že čtyřiadvacetiletý Bedřich Smetana některé z představení navštívil a představa hrdě se tyčícího Vyšehradu na skále nad Vltavou mu utkvěla v paměti.
Na přelomu září a října zavítala České filharmonie do Jižní Koreje, Japonska a Tchaj-wanu. Na deseti koncertech se asijskému publiku představil orchestr spolu s dirigentem Petrem Altrichterem, violoncellisty Isangem Endersem a Jean-Guihen Queyrasem a klavíristkou Alice Sara Ottovou. Českou filharmonii doprovázel také fotograf Petr Kadlec, který svým objektivem zachytil některé okamžiky z filharmonického zákulisí.
Je poslední natáčecí den. Dvořákovou síní zní píseň „Šun Devloro“, v překladu z romštiny do češtiny znamenají slova „Slyš, Bože“. Píseň Desideria Duždy zpívá dětský pěvecký sbor Čhavorenge, vedený Idou Kelarovou, doprovázejí hudebníci České filharmonie pod taktovkou Marka Ivanoviće. Pátým dnem vzniká první cédéčko čtyřiceti romských dětí z desítek míst České i Slovenské republiky. Mladí zpěváci jsou fantastičtí: pozorní, soustředění, i když už padají únavou, pořád mají nové zdroje energie. Ten den – 20. srpna 2017 – se zároveň završuje další sezona společné filharmonicko-romské cesty Romano drom. Jaká byla?
Sledujeme-li historii provozování a později i nahrávání Dvořákovy duchovní kantáty Stabat Mater, otevírá se před námi pozoruhodný příběh díla. Příběh, v němž hrají důležité role interpreti, posluchači, kritici, ale třeba i místa jednotlivých produkcí. Každé provedení je něčím jedinečné a rozdíly mezi nimi jsou někdy natolik velké, že se nabízí otázka, která z těchto provedení jsou blíže skladatelově představě. Podívejme se alespoň na některé části tohoto příběhu. Možná se pak soustředěněji zaposloucháme do nové nahrávky, jež právě vychází u firmy DECCA.
Bylo nebylo, byl jeden abonentní koncert. Vše bylo na svém místě, odehrála se první půlka a následovala tradiční dvacetiminutová přestávka. I vynořila se žena s mobilním telefonem a za sloupem další nenápadná žena s obrovským fotoaparátem. Podobně jako klasické dílo Muž s kinoaparátem se během koncertů se Semjonem Byčkovem a sestrami Labèquovými 19. a 20. dubna 2017 pokusily přiblížit a zachytit posluchače České filharmonie skrze střípky rozhovorů a kradmou vizuální dokumentaci.
Už popáté letos Česká filharmonie uzavře svou sezonu pražským koncertem pod otevřeným nebem. Program na Hradčanském náměstí bude tentokrát mimořádný hned v několika ohledech.
Od začátku roku jsme zájemcům začali nabízet komentované prohlídky Rudolfina. Můžete tak nahlédnout nejen do historie, ale také do míst, kam byste se jako běžní návštěvníci nedostali. Zajímavostí je, že se vás neujmou profesionální průvodci, ale zaměstnanci administrativy České filharmonie, kteří vám ukáží své pracoviště a případně také zodpoví dotazy týkající se jejich práce. Samozřejmě nejde o prohlídky kanceláří, ale reprezentativních prostor spolu s částí zázemí, do kterého se návštěvník koncertů nedostane.
Pro zřídkavost, s jakou se hudební tělesa do nastudování partitur Miloslava Kabeláče pouštějí, patří uvedení kterékoliv z jeho kompozic na koncertní podium mezi mimořádné události. Kvalita, jaká jeho kompozice tříbí v dílo, ryzost, jakou zde na sebe vzájemně působí umělecké dílo a čas, mimořádnou událost tvoří. Kabeláčovo Mysterium času zazní na koncertech České filharmonie 8. až 10. února v podání dirigenta Jakuba Hrůši.
Kolik klavírů a pianin se skrývá v útrobách Rudolfina? Napadla vás někdy tato otázka, když jste stáli před budovou nebo do ní mířili na koncert? Pokud ano, odpověď právě přichází. Spočítali jsme je pro vás a navíc zjistili o každém nástroji další podrobnosti.
Leckoho by mohlo zaujmout, že skladatelé ani interpreti „skandinávského programu“, který budeme moci vyslechnout 18.–20. ledna, nepocházejí z mocenských a kulturních metropolí Skandinávie, jimiž od nepaměti byla hlavní města severských velmocí Kodaň a Stockholm. Vždyť nejproslulejší ze skandinávských skladatelů nepochybně není žádný Dán či Švéd, ale Nor Edvard Grieg a Fin Jean Sibelius, kteří tvořili v provinčních městech Bergen a Helsinky, na samé periferii civilizovaného světa.
Na konci listopadu 2016 se Česká filharmonie představila pod vedením šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka v pěti koncertních sálech různých koutů Německa. Na zájezdu orchestr doprovázela světoznámá pianistka gruzínského původu Katia Buniatišvili.
Jak jinak začít článek o odívání než zavedeným příslovím, že šaty dělají člověka. Měli bychom jít ale ještě dál. Šaty dělají i událost, místo, atmosféru, náladu; šaty dělají i koncert, a to nejen ty filharmonikovy. O tom ale až později, nejprve nabízím krátký výlet do historie i současnosti hudebníkova šatníku.
Jeden z nejvýraznějších hybatelů československého hudebního života v oblasti organizace a managementu v období mezi dvěma válkami. Tak bychom mohli představit Jaromíra Žida (1893–1981), zakladatele a ředitele umělecké agentury Bel Canto a v letech 1932–1945 také ředitele České filharmonie.
Orchestrální akademie České filharmonie mi dala spoustu krásných zážitků a velké množství zkušeností, jak hudebních, tak lidských. Díky filharmonii jsem se mohl podívat do zemí, o kterých člověk jen sní, jako byla Amerika, Japonsko, Čína a další. (...) Byl to vždy krásný pocit, slyšet kolem sebe takové hráče, kteří svůj nástroj dokonale ovládají a i ta nejtěžší místa hrají s nadhledem a velkou muzikalitou. Jiří Soukup, trubka
Víte, které zvíře je v interiéru i exteriéru Rudolfina zastoupeno nejpočetněji? Nepočítáme-li ptáčky v ornamentální výmalbě na stropech a stěnách reprezentativních prostor, pak jsou to bezesporu včely. Největší, pozlacené, najdete ve štukové výzdobě zábradlí balkonu kolem Dvořákovy síně, ve stejném prostoru se včely objevují ještě v pískování oken nad balkonem. Ve dvoraně stačí zvednout oči ke kulatým rámečkům mezi oblouky, venku „lezou“ kamenné včely po prackách sfing hlídajících postranní vchod do galerie. Už toho je dost, ale od května máme v Rudolfinu včely živé, ve dvou úlech na střeše.