Ladírna

Prostoupená hudbou

„Hudba je můj hlas. Když hraju na housle, cítím se, jako kdybych sama zpívala,“ říká Janine Jansen. Hned čtyřikrát se o tom bude moci přesvědčit i domácí publikum, proslulá nizozemská houslistka je totiž rezidenční umělkyní České filharmonie pro 131. sezonu.

Dcerabratranceméhodědečka

Do každé Ladírny zveme výraznou osobnost současné české literatury, aby její stránky doplnila autorským textem. Pro páté vydání jej napsala Dora Kaprálová, držitelka letošní Magnesie Litery. O rodinné paměti, zděděném smutku, hudbě a červených bobulích ptačího zobu.

Hudba jako životní nutnost

Když byl Thomas Adès malý, myslel si, že má infarkt. Dnes už ví, že to se jen z jeho nitra ozývala změť zvuků, ze které měly jednou vzniknout jeho vlastní skladby. Hudbu vnímá jako mocnou sílu a při jejím komponování se řídí především instinktem. Letos zahajuje dvě sezony jako rezidenční skladatel České filharmonie.

Jak je to s kapacitou foyer?

Do Rudolfina jsem chodil na koncerty od dětství. Kromě hudebních zážitků si pamatuji i okouzlení prostorem, ale také pocit, jak se o přestávkách vždycky mačkáme ve foyer. Jak je to možné? A proč je foyer ve staré budově Národního divadla ještě stísněnější, ale celý interiér vizuálně mnohem opulentnější? Odpověď skrývá historie výjimečných staveb.

Když se hudba nevejde do koncertní síně

Zvyšující se umělecká úroveň České filharmonie je skvělý trend a jeho potvrzení přicházejí z celého světa. Jenže abychom mohli tuto kvalitu naplno ocenit i v Česku, potřebujeme nový, moderní koncertní sál, který bude mít odpovídající vlastnosti. Inspirovat se můžeme třeba v Hamburku.

Poslední exemplář svého druhu

Správný houslař by měl být trochu dendrolog, aby uměl vybrat správné dřevo na stavbu těla nástroje. A také zoolog, aby se vyznal v kůžích či kostech, z nichž se vyrábějí další součásti, třeba smyčec. A určitě by měl být tak trochu i alchymista, aby dokázal namíchat dokonalý lak, který dodá nástroji finální lesk. Všechny tyto požadavky splňuje houslař Jan Slípka, který pečuje o nástroje českých filharmoniků.

Guadagnini „Teschenmacher“, 1757

Říká se, že ty nejlepší věci často přicházejí neplánovaně. Violoncello z roku 1757, na které dnes hraju – a doufám, že ještě dlouho budu –, vstoupilo do mého života právě tak. Bez velkého hledání, bez dlouhého vybírání. Zkrátka šťastnou náhodou.

V České filharmonii si úspěchy navzájem přejeme

Už pět let patří k oporám České filharmonie jako její první trumpetista a jeho nezaměnitelně krásný tón zdobí hru celé skupiny. Walter Hofbauer ale není jen výborný orchestrální hráč. Je také členem žesťového kvintetu PBtet, učí na Pražské konzervatoři a vystupuje jako sólista. V lednu příštího roku ho uslyšíme v Koncertu pro trubku a orchestr Detleva Glanerta.

Beethoven: skladatel, který odmítá zestárnout

Symfonie, instrumentální koncerty, sonáty. Dramaturgie nové sezony České filharmonie i Českého spolku pro komorní hudbu připomene v řadě programů dvousté výročí úmrtí Ludwiga van Beethovena. Jeho hudba ani v dnešní době nepůsobí jako muzejní exponát. Stále v ní slyšíme neklid i atakování hranic.

První filharmonická vlaštovka

Byla historicky první ženou, která se probojovala mezi houslisty České filharmonie: Zuzana Hájková, členka orchestru od roku 1996. Rodačka z Poděbrad, milovnice hor, matka dospělého inženýra – a čerstvě taky penzistka. Jaké byly její filharmonické začátky? A proč nevěřila, že by se do prvního orchestru vůbec mohla dostat?

Mecenášský kaleidoskop 1/131

Z neformálních přípitků, tichých aukcí i globálních výjezdů vzniká víc než jen dárcovská síť – rodí se skutečné partnerství. Každý sdílený zážitek dává České filharmonii zázemí i svobodu dál růst.

Kdo je tenhle Gustav Mahler! Můžeme ho najmout?

Ohromený hollywoodský producent se po Mahlerovi sháněl hned po premiéře snímku Smrt v Benátkách (1971), v němž zní části jeho symfonií. Škoda jen že se minuli o šest dekád. O oblibě Mahlerových skladeb ve filmu jsme mluvili s emeritním profesorem hudby na Univerzitě v Surrey Jeremy Barhamem, který se skladatelově tvorbě věnuje celý život.

Mecenášský kaleidoskop 2/130

Od Rudolfina přes Tokio až po Hamburk: 130. sezona České filharmonie propojuje koncertní pódia s komunitou mecenášů a partnerů, kteří sdílejí její ambice i radost z hudby.

Infantka vstupuje do slov

Šlo o jednoduché cvičení. U kulatého stolu seděla skupina dvanácti mladých lidí a každý z nich měl načrtnout literární scénu pouze na základě hudební skladby, která v tu chvíli zněla místností. Nahrávka byla anonymizovaná – nikdo neznal její název ani jejího autora, a jak se později ukázalo, pro všechny studenty tvůrčího psaní byla až dosud cizí i sama melodie. Horny, smyčce a hoboje hrály sedm minut.

Ilustrace: Nikola Hoření

Řeknete příběh – a předsudky jsou pryč

Skoro před dvaceti lety, na podzim 2006, se s Petrem Kadlecem postavili v Rudolfinu před tisícovku dětí, aby jim zahráli – a vysvětlili – Janáčkovu Sinfoniettu. Založili tím tradici edukačních koncertů, které s úspěchem běží dodnes, a také položili základ České studentské filharmonii. „Mládí je zvídavé, stačí ho pošťouchnout,“ říká Marko Ivanović.

Antonio Pappano: Miluju Čechy pro jejich otevřenost a poučenost

Před třemi lety si získal srdce českých posluchačů mistrovsky provedenými koncerty k oslavě 17. listopadu. V této sezoně maestro Antonio Pappano po listopadovém koncertu s Českou filharmonií zahájí na jaře novou tradici. Za jeho řízení v Rudolfinu vystoupí London Symphony Orchestra jako první zahraniční orchestr zařazený do abonentní řady.