Zahájili jsme předprodej abonmá na sezonu 2026/2027. Pořiďte si to své.
Vybrat abonmáNa koncertě si jí často ani nevšimnete. Nenápadně stojí na určeném místě a hledá správné úhly, ve kterých vypadají umělci nejkrásněji. A daří se jí to. Dvorní fotografku České filharmonie Petru Hajskou muzikanti s důvěrou vítají i v zákulisí.
V Tchaj-peji panuje 37 stupňů Celsia, vzduch je nehybný a mastný a do hotelu Chez Nous přijíždí fotografka Petra Hajská. Sedmihodinový jet lag a teplotní šok musí nechat na pokoji, kde si nestihne ani vybalit, protože spěchá na Náměstí svobody s monumentálním památníkem prezidenta Čankajška. V National Concert Hall za chvíli začíná první zkouška České filharmonie na jejím turné po Asii.
Během října 2025 zahráli filharmonici na Tchaj-wanu, v Japonsku a v Jižní Koreji. A Petra Hajská byla u toho. Za svou kariéru zvěčnila stovky sólistů i dirigentů. V předsálí slavné tokijské Suntory Hall s úsměvem ukazuje na vystavené plakáty nejbližších koncertů: „Mitsuko Uchidu jsem fotila vícekrát, Vídeňské filharmoniky na Dvořákově Praze, Klause Mäkelu s Českou, Mannyho Axe taky, jenom ten Dudamel mi zatím chybí.“
V Asii vládnou přísná pravidla. Focení v sálu je většinou nepřípustné a Petře Hajské často nedovolí ani zvednout se ze zadní sedačky na balkoně nebo vykouknout z kabinky osvětlovačů. „Někdy nám restrikce připadají až absurdní, ale musíme je respektovat. Jednou jsme s kolegou neodolali a po zkoušce udělali momentku zevnitř jedoucího nákladního výtahu s nástroji. V Evropě by to nikoho nepřekvapilo, ale v Japonsku z toho byl malý skandál a po zbytek tour jsme museli sekat latinu,“ vypráví.
V Tchaj-peji, Tokiu i Soulu koncerty končí o půl jedenácté, pak je třeba zaznamenat společenskou událost či autogramiádu, na hotel se fotograf dostane po půlnoci a začíná druhá směna – třídění a postprodukce fotek, které se ráno musí objevit na sociálních sítích. Pak rychlý přesun za další štací, kde je potřeba zachytit zkoušku.
Na nevyspání je ale Petra Hajská zvyklá. Ve volném čase se věnuje jachtingu, při některých plavbách toho v podpalubí naspí ještě méně než na zájezdu. „Jednou nás v Atlantiku napadla kosatka a urvala nám kormidlo. Mezi hudebníky naštěstí zažívám víc radostných než stresujících okamžiků,“ porovnává.
Smysl pro detail, toť epiteton constans každého dobrého fotografa. Petra Hajská jej prokazuje i na cestách. Na každém zájezdu má pečlivě prostudovaný itinerář a přesně ví, jaké jídlo budou nabízet v letadle, i to, kde mají v hotelu uložené žehlicí prkno. Když se tato vlastnost promítne do fotek, výsledkem je, že se na nich hudebníci sami sobě líbí.
Ještě důležitější ale je, že k sobě Petru Hajskou pustí velmi blízko, dokonce i v zákulisí. A s mnohými z orchestru navázala vysloveně přátelské vztahy. Členové filharmonie ale nejsou jediní, kdo si tuto fotografku oblíbil. Oceňuje ji i jejich šéfdirigent Semjon Byčkov. Vždy o ní říká, že je „true artist“.
