Magazín Ladírna
Hluboké pohledy do světa klasické hudby a zákulisí České filharmonie. Objevte fascinující příběhy hudebníků, analýzy slavných děl, exkluzivní rozhovory, fotoreportáže a mnoho dalšího.
Extenze pódia nutná! Nový šéfdirigent nedělá kompromisy ani u Mahlera, ani u Beria
Už delší dobu bojuje Česká filharmonie s omezenou kapacitou pódia Dvořákovy síně při provozování skladeb vyžadujících opravdu početné obsazení orchestru. S příchodem nového šéfdirigenta Semjona Byčkova, respektive již při tvorbě dramaturgie 123. sezony a při debatování o výhledech na sezony příští opět tento problém vyvstal. Semjon Byčkov je umělcem, který nerad dělá kompromisy. Pokud chce provozovat „velké“ skladby, chce dostát všem jejich požadavkům. A tak požádal vedení České filharmonie, aby se pokusilo vymyslet řešení, které by alespoň pro ty nejvíc žádoucí případy zajistilo větší pódium.
C&K. Dva nové cykly a v nich i filharmonici jinak
Pro orchestrální hráče je hra v komorním tělese vítanou změnou, také očistou a určitě i potěšením. Koncertní mistři a první hráči orchestru České filharmonie, a to v souladu s cíli tehdejšího šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, přišli ještě za jeho života s podnětem, který přesně sem směřoval. V nové sezoně se nyní stává skutečností.
Čtyři kroky k Matoušovým pašijím
Česká filharmonie se ze své podstaty symfonického orchestru hudbě období baroka repertoárově nevěnuje. Přesto jedno z vrcholných děl Johanna Sebastiana Bacha, duchovní oratorium pro sólové hlasy, dvojitý sbor a dvojitý orchestr Matoušovy pašije, v její sezoně zazní. Stane se tak v rámci vzdělávací řady pro dospívající a dospělé posluchače Čtyři kroky do nového světa. Nečeká vás jen poslech, nýbrž i osvěta, výklad o kontextu a zhudebnění, tak jako vždy, když před vámi stanou pánové Petr Kadlec a Marko Ivanović.
„Velebný hymnus slávy naší...“ Smetanova Má vlast: o vzniku skladby a její nejnovější nahrávce
„Ha, ty naše slunce, Vyšegrade tvrd! Ty smělě i hrdě na příkřě stojieš, na skále stogeši, všem cuziem postrach!“ To jsou úvodní verše Písně pod Vyšehradem, kterou roku 1816 „nalezl“ Josef Linda, první z řady sporných památek, opředených hypotézami a mýty. Roku 1848 ji zhudebnil Eduard Hanslick, pozdější obávaný vídeňský hudební kritik; píseň zazněla v dramatu Ferdinanda Břetislava Mikovce Záhuba rodu Přemyslovského, které mělo premiéru 9. ledna 1848 ve Stavovském divadle. Hledání nedoložitelných souvislostí je chůzí po tenkém ledě, ale přesto si lze představit, že čtyřiadvacetiletý Bedřich Smetana některé z představení navštívil a představa hrdě se tyčícího Vyšehradu na skále nad Vltavou mu utkvěla v paměti.
Ve světle čísel a fakt. Nad repertoárem České filharmonie 2010–2017
Čas od času není jistě na škodu nahlédnout do historie, a to třeba i nedávné. Děje se tomu většinou v okamžiku nějaké zásadní změny, ať už pozitivní či negativní. Odchod šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka je událostí, která podstatným způsobem zasáhla do dějin našeho orchestru. Pan šéfdirigent rozjel orchestrální vlak do plných obrátek a náhle z něj bez svého svolení musel vystoupit… V období let 2010–2017 to byl právě on, kdo stál před orchestrem nejvíce, a to v 267 z téměř 800 koncertů u nás i v zahraničí. A co vůbec za toto období filharmonici všechno hráli?
„Když všichni spustějí, je Vám to strašný rámus.“ Dvořákova duchovní kantáta Stabat Mater
Sledujeme-li historii provozování a později i nahrávání Dvořákovy duchovní kantáty Stabat Mater, otevírá se před námi pozoruhodný příběh díla. Příběh, v němž hrají důležité role interpreti, posluchači, kritici, ale třeba i místa jednotlivých produkcí. Každé provedení je něčím jedinečné a rozdíly mezi nimi jsou někdy natolik velké, že se nabízí otázka, která z těchto provedení jsou blíže skladatelově představě. Podívejme se alespoň na některé části tohoto příběhu. Možná se pak soustředěněji zaposloucháme do nové nahrávky, jež právě vychází u firmy DECCA.
Co nás čeká ve 122. sezoně aneb Nebojte se Martinů ani Adèse!
„Nezlobte se, ale my bychom pro příští sezonu rádi přešli z cyklu A do cyklu B. V áčku je nějak moc Martinů. Co to prosím Vás pana šéfdirigenta napadlo?“ Podobně formulovaných otázek jsme na začátku předprodeje abonmá řešili v zákaznickém servisu několik. Nejednalo se pochopitelně o masový úprk před Bohuslavem Martinů (ostatně v cyklu B abonenti také jednu jeho symfonii potkají), nicméně nás to vedlo k zamyšlení nad preferencemi posluchačů a k vysvětlení dramaturgické strategie příští sezony.
Koktejlový bar 121. sezony
Na co se můžete těšit v sezoně, kterou otevře 29. září zahajovací koncert? Pokud odpovíme, že na každý program, bude to vypadat jako laciná reklama. Ale v podstatě nelze jinak. Jubilejní 120. sezona nasadila vysokou laťku, jejíž princip zní: 18 abonentních programů se špičkovými českými i zahraničními interprety, nevšední, a přesto vyvážená dramaturgie, orchestr, z něhož každý večer sálá energie. Proč to neopakovat i v dalších letech?
Její pastorkyňa v Praze a v Londýněaneb koncertní odpověď Jiřího Bělohlávka
„Praxi koncertního uvádění oper jsem si přinesl z Londýna. Byla to taková moje truc odpověď na bláznivé režisérské výstřelky, které zažíváme na jevištích. Ale jsem si vědom, že koncertní uvedení opery je svým způsobem fragment. Opera je hudebně dramatické dílo, k němuž patří vizuální stránka. Její odkrojení je mesaliance. Nicméně sama hudební složka děl, která vybíráme, je tak nesmírně krásná a cenná, že má smysl operní hudbu připomenout – a požadovaný zážitek se naplní.“
„Bylo to velmi příjemné odpoledne“ aneb jak Česká filharmonie neveřejně nastudovala dvě soutěžní skladby
V pondělí 30. listopadu odpoledne proběhla ve Dvořákově síni Rudolfina nezvyklá orchestrální zkouška. Její náplní výjimečně nebyl program abonentního koncertu, který se jinak běžně zkouší od pondělního rána. Ten týden abonentní koncerty neprobíhaly a zkouška byla naplánována zcela speciálně.
„Úcta k notě“ aneb od Dvořáka k Ježkovi
Je zajímavé seznámit se s osudy skladeb, které Česká filharmonie někdy hrála, nebo dokonce premiérovala. Vedle vlastního archivu filharmonie je to Český rozhlas, který nejenže uchovává historické i novodobé snímky ČF, ale disponuje i archivem tisíců orchestrálních notových materiálů, který čeští filharmonici využívali od jeho počátku.
Josef Suk pod křídly anděla smrti
Dílo má tehdy oprávněnost, když tvůrce může přesvědčivě podati útěchu trpícím, a že to může jen tehdy, když zakusí sám velikou bolest a v ní se očistí. A začínám »Asraelem«; chápeš, co jsem musel procítiti, než jsem se dostal k závěrečnému C dur? Ne, to není jen dílo bolesti, to je dílo nadlidské energie. Josef Suk Otakaru Šourkovi, Praha 25. května 1921