Magazín Ladírna
Hluboké pohledy do světa klasické hudby a zákulisí České filharmonie. Objevte fascinující příběhy hudebníků, analýzy slavných děl, exkluzivní rozhovory, fotoreportáže a mnoho dalšího.
Hluboké pohledy do světa klasické hudby a zákulisí České filharmonie. Objevte fascinující příběhy hudebníků, analýzy slavných děl, exkluzivní rozhovory, fotoreportáže a mnoho dalšího.
Dynamičnost znamená hybnost nebo energii, pro hudebníka pak značí dynamika stupně zvukové a tónové síly. Právě tak dodávají členové Dynamického klubu energii a sílu České filharmonii a posouvají ji kupředu. Aniž by v rukou drželi hudební nástroj, jejich hlas je ve výsledném zvuku orchestru jasně patrný.
Budova Rudolfina je jedinečným architektonickým dílem, domovem múz, doslova chrámem umění. Ne všechny zdejší prostory jsou však návštěvníkům přístupné. Platí to prozatím i pro střešní terasu. Situaci by měl změnit plán, jehož cílem jsou významné stavební úpravy terasy a její otevření pro širokou veřejnost.
Yuja Wang, Michael Tilson Thomas, Wayne Marshall, Anne-Sophie Mutter, Frank Peter Zimmermann, Sheku Kanneh-Mason. A samozřejmě Semjon Byčkov, Jakub Hrůša a Tomáš Netopil. Stačí vyjmenovat těchto pár jmen a je jasné, že půjde o hvězdnou sezonu, která má stejně vysoké ambice, jako jakákoli předchozí. To jen aby nedošlo k mýlce, že Česká filharmonie se ve 126. sezoně bude opatrně zotavovat z koronavirových útrap. Naopak – koronavirová stopka je za námi a nezbývá než po lodivodsku zvolat: „Plnou parou vpřed!“
Sopranistka Elena Stikhina, klavíristé Ingmar Lazar a Adam Laloum nebo trumpetistka Selina Ott. To jsou jen některá jména umělců, kteří v uplynulých třech sezonách vystoupili v koncertních síních pražského Rudolfina. Co mají všichni jmenovaní společného? Ještě jim nebylo pětatřicet, jsou talentovaní, mají našlápnuto na mezinárodní uměleckou kariéru a jejich pražské vystoupení proběhlo pod záštitou evropského grantového programu Classical Futures.
Když bychom vás pozvali do Rudolfina na setkání v Ančerlově salonku, věděli byste, kde jej hledat? Dokázali byste říct, k jakému účelu slouží Bělohlávkův salonek a které místnosti se domácky říká „Kubelička“? Pokud se vám zdá, že jste tyto názvy dosud neslyšeli, rozhodně se nemusíte bát, že jsme je před vámi tajili. Mnozí návštěvníci „chrámu umění“ měli možnost si salonky při různých příležitostech prohlédnout, ale pod jinými názvy.
The soprano Elena Stikhina, pianists Ingmar Lazar and Adam Laloum or trumpeter Selina Ott. These are just a few names of musicians that have performed in the concert halls of the Rudolfinum in Prague during the past three seasons. What do all of the aforementioned ones have in common? They have not reached 35 years of age yet, are heading for international careers in music and their Prague performance was organised under the auspices of the Classical Futures European grant programme.
V Rudolfinu naplno propuklo třetí tisíciletí. Česká filharmonie výrazně expandovala do světa moderních technologií, výsledkem čehož je projekt Czech Phil Media. Ten zastřešuje především provoz nového audiovizuálního studia ve Dvořákově síni Rudolfina a cestu zaznamenaných materiálů na displeje televizí, počítačů, tabletů či telefonů hudbymilovného publika. Možnost nabídnout divákům přímý přenos koncertu se v době zavřených sálů ukázala jako nedocenitelná.
V posledních letech patřil 17. listopad v Rudolfinu Koncertu ke Dni studentstva. Hlavním dramaturgickým záměrem bylo vyzdvihnout studentskou sounáležitost, mladický elán a odvahu, a to jak výběrem programu a účinkujících, tak cílením na mladé publikum. Letošní plány byly ještě smělejší a vše mělo být jinak. A také je, dokonce hned dvakrát. Pandemie zásadně změnila i novou koncepci českofilharmonického Listopadu, nikoliv však myšlenku vzájemnosti, jíž je zasvěcen.
Koronavirus totálně mění už druhou sezonu. Nebyli jsme zvyklí rozhodovat o programu ze dne na den, ani na shánění záložních sólistů, kdyby nevyšli ti domluvení. Porada střídá poradu, hudebníci si zvykají na noty, které poprvé vidí až na zkoušce. Pojďte se podívat do zákulisí příprav koncertů České filharmonie, které jsou od března zcela závislé na vývoji epidemické situace.
Bude mít Praha nový koncertní sál? To je otázka, kterou si občané, architekti, hudebníci, návštěvníci koncertů i pražští zastupitelé kladou již slušnou řádku let. Diskuze na toto téma je obsáhlá, myšlenka má své zastánce i odpůrce. Že by Praze nový chrám hudby slušel, nyní říkají i grafici. Konkrétně Studio Najbrt, které do středu vizuální identity České filharmonie staví hypotetický nový pražský koncertní sál.
Konec března. Přicházím do Rudolfina, vchodové dveře otevírám raději loktem. Na recepci nahlásím jméno, kvůli roušce a se zamlženými brýlemi nejsem dobře k poznání. Zapíšu se do seznamu i s časem příchodu. Následuje povinná dezinfekce rukou. Cesta do kanceláře vede přes zastávku u umyvadla. Ačkoliv běžně používáme látkové ručníky, všechny jsou důsledně nahrazeny papírovými. V kanceláři, o kterou se jindy dělíme čtyři, usedám sama. Zatímco vyřizuji nezbytnou administrativu, ozve se tiché zaklepání na dveře.
Každé je originál. Ztělesňuje zručnost, dostatek času i lásku k řemeslu, hudbě a tradici. Splňuje univerzální parametry sólového nástroje v nejvyšší možné kvalitě. Je velmi velkorysé ve svém zvuku a navíc se na něj nemůžete vynadívat. To stávající sice ještě není až tak staré, ale své si už odehrálo. A když jsou k tomu i finanční podmínky a obchodní příležitost, je cesta volná. Ke koupi nového koncertního křídla značky, která více než sto let budí obdiv a respekt a je symbolem velkých koncertních sálů a nahrávacích studií. Značky, po které touží všichni klavíristé. Steinway & Sons.
Pokud bych měla definovat jedno pravidlo, kterým se v Rudolfinu řídíme v době celosvětové pandemie, bylo by to jednoznačně: nerezignovat. Proto jsme radostně uvítali myšlenku uspořádat benefiční koncert na podporu nemocnic, kde jsou hospitalizováni pacienti s těžkou formou nemoci Covid-19.
Byl to nevzhledný okraj Prahy. Periferie s továrnou a sklady dřeva. Rejdiště. Přesně tento kout Starého Města si vyhlédla Česká spořitelna, aby zde vystavěla reprezentativní Dům umělců. Od jeho otevření letos uplynulo 135 let.
„Po prvé vcházíme do Rudolfina, postranním vchodem od nábřeží, nikoli abychom si na galerii vyslechli nějaké bouřlivější jednání parlamentu nebo abychom si poseděli v tiché, ať nedím opuštěné sněmovní knihovně, nýbrž abychom si promluvili s představitelem České filharmonie v jejím novém sídle. Rafael Kubelík nás již čeká. Kanceláře Filharmonie po prvé nejsou stísněny v zapadlém patře činžáku. Jsou to prostorné místnosti hned vlevo v přízemí, s vysokým stropem, jaké jsou ostatně v Rudolfinu všechny, s výhledem na řeku a Hrad. I v tom je něco symbolického. Vzhlížíme střídavě do jasné tváře Kubelíkovy a ven. Tážeme se na program České filharmonie. Dostáváme jej a s ním tolik záře nadšení a optimismu, že je nám dobře. Cítíme, že zde se bude radostně a opravdově pracovat,“ dočítáme se ve Svobodných novinách 25. 9. 1945.
You enter the time machine and let it take you to the distant as well as recent past. You find yourself in the musical heart of Prague and meet the fabulous conductor Leonard Bernstein. You experience his excellent rise in the years 1946 and 1947 and his magnificent return in June 1990. This all in the presence of the Czech Philharmonic. It is a fascinating story full of healthy nostalgia, musical brilliance, diverse emotions, and details and moments which will (perhaps) never occur again. Enjoy it.