Magazín Ladírna
Hluboké pohledy do světa klasické hudby a zákulisí České filharmonie. Objevte fascinující příběhy hudebníků, analýzy slavných děl, exkluzivní rozhovory, fotoreportáže a mnoho dalšího.
Hluboké pohledy do světa klasické hudby a zákulisí České filharmonie. Objevte fascinující příběhy hudebníků, analýzy slavných děl, exkluzivní rozhovory, fotoreportáže a mnoho dalšího.
Když byl dirigent Semjon Byčkov osloven, aby natočil s Českou filharmonií pro firmu Decca všechna symfonická díla Petra Iljiče Čajkovského, příliš dlouho se nerozmýšlel. Jedinečný zvuk orchestru, jakož i pokora jeho hráčů, vzbudila ve velkém znalci Čajkovského hudby touhu ke spolupráci. Její první plody mohli již posluchači ochutnat na prvním snímku a také živě, při koncertních vystoupeních. Další příležitostí jsou koncerty 7. – 9. června, při nichž zazní slavný Klavírní koncert č. 1 b moll op. 23.
„Nezlobte se, ale my bychom pro příští sezonu rádi přešli z cyklu A do cyklu B. V áčku je nějak moc Martinů. Co to prosím Vás pana šéfdirigenta napadlo?“ Podobně formulovaných otázek jsme na začátku předprodeje abonmá řešili v zákaznickém servisu několik. Nejednalo se pochopitelně o masový úprk před Bohuslavem Martinů (ostatně v cyklu B abonenti také jednu jeho symfonii potkají), nicméně nás to vedlo k zamyšlení nad preferencemi posluchačů a k vysvětlení dramaturgické strategie příští sezony.
Předvelikonočně-postní období prozářil Manfred Honeck s Českou filharmonií optimismem Dvořákovy Symfonie č. 8 a Mozartovy Symfonie č. 33 spolu s pestrobarevnou lyrikou Čtyř posledních písní Richarda Strausse v podání vynikající německé sopranistky Christiane Karg. Koncerty se mimo jiné staly příležitostí k jeho osobní rekapitulaci dosavadního působení v roli hlavního hostujícího dirigenta, která se završila v minulé sezoně.
Na konci března nás navštíví náladová francouzská dáma. Proč francouzská? Protože všichni protagonisté – interpreti i autoři skladeb pocházejí odtud. Proč náladová? Protože většina programu vznikla v období impresionismu a dalších novátorských stylů prvních desetiletí 20. století. Proč dáma? No zkrátka proto, že hudba je rodu ženského.
Česká filharmonie neustává v houževnatém hledání nových talentů. Pomáhá tak svým posluchačům nahlédnout do světa vítězů mezinárodních soutěží i slibně se rozvíjejících kariér, šíří kolem sebe mladistvou energii a zároveň se tím sama udržuje ve svěží kondici. Pro svůj únorový koncert cyklu Objevy (18. 2.) sáhl orchestr na laťku nejvyšší a přizval ke spolupráci jednu z nejzářivějších hvězd současného violoncellového světa, jíž je rumunský umělec Andrei Ioniţă.
Pro zřídkavost, s jakou se hudební tělesa do nastudování partitur Miloslava Kabeláče pouštějí, patří uvedení kterékoliv z jeho kompozic na koncertní podium mezi mimořádné události. Kvalita, jaká jeho kompozice tříbí v dílo, ryzost, jakou zde na sebe vzájemně působí umělecké dílo a čas, mimořádnou událost tvoří. Kabeláčovo Mysterium času zazní na koncertech České filharmonie 8. až 10. února v podání dirigenta Jakuba Hrůši.
Zástupkyně koncertního mistra České filharmonie Magdaléna Mašlaňová je činorodý člověk. Vedle náročné pozice v našem prvním orchestru se neodříká ani své milované komorní hry, organizuje benefiční koncerty pro opravy významných pražských sakrálních budov a vede příležitostně sbor. Kromě jejích rozsáhlých aktivit na ní její přátelé obdivují srdečnost, neokázalost a neustálou touhu po sebezdokonalování.
Leckoho by mohlo zaujmout, že skladatelé ani interpreti „skandinávského programu“, který budeme moci vyslechnout 18.–20. ledna, nepocházejí z mocenských a kulturních metropolí Skandinávie, jimiž od nepaměti byla hlavní města severských velmocí Kodaň a Stockholm. Vždyť nejproslulejší ze skandinávských skladatelů nepochybně není žádný Dán či Švéd, ale Nor Edvard Grieg a Fin Jean Sibelius, kteří tvořili v provinčních městech Bergen a Helsinky, na samé periferii civilizovaného světa.
Před adventním koncertem sdružení Duo di Basso 11. prosince mě čeká neobvyklé setkání: mám se sejít s historicky prvním psím abonentem České filharmonie a jeho nevidomou paničkou, kterou doprovází na koncerty. Jsem ve střehu: koho asi potkám? Bude si se mnou chtít povídat? Jak bude vypadat?
Koncerty nabitý měsíc leden má ve svém závěru svého „rezidenčního umělce“. V průběhu pěti dní budete mít šest příležitostí setkat se se švýcarsko-italským klavíristou Francescem Piemontesim: v pondělním sólovém recitálu, třikrát v orchestrálním programu a v interpretačním masterclassu.
Česká filharmonie zahájí předvánoční čas jedním z nejpozoruhodnějších hudebních pojednání o lásce, životě a smrti – Symfonií Turangalîla francouzského skladatele Oliviera Messiaena. Téměř sedmdesát let po premiéře představí toto dílo v Rudolfinu spolu s orchestrem umělci, jejichž kariéru hudba tohoto autora zásadně ovlivnila, a to i díky osobním setkáním. Dirigentské taktovky se ve dnech 7.–9. 12. chopí David Robertson, ke klavíru usedne Pierre-Laurent Aimard.
Jakožto elévku České filharmonie mě po nástupu do zaměstnání a prvotním rozhlížení se kol a kolem začalo všetečně zajímat, co se děje v zákulisí. Nejvíc jsem se pozastavila nad funkcí zvanou kustod. Do té doby jsem si myslela, že kustodi jsou lidé v galerii, kteří hlídají výstavu a chrání ji před případnými dotykovými ataky. Ve filharmonii jsou kustodi techničtí pracovníci nebo také manipulanti orchestru, kteří se starají o to, aby vůbec koncert mohl proběhnout.
Začalo to jubilejní 120. sezonou. Česká filharmonie tehdy dopřála svým tiskovinám změnu: ulice zaplnily billboardy s výraznou, leč nevtíravou ornamentikou, do programových katalogů se tiše vkradla důstojná jednoduchost. Autorem nového vizuálního stylu je české grafické Studio Najbrt, jehož tým se zavázal udržet ho na pět let, včetně částečné každoroční obměny.
Česká filharmonie není jen orchestr. Mnozí návštěvníci Rudolfina to vědí, ale někteří ke své škodě příliš nevnímají další třicítku koncertů, které mohou pod stejnou hlavičkou navštívit. Z pohledu koncertního pořadatelství patří totiž už několik desítek let pod filharmonická křídla Český spolek pro komorní hudbu.
Dirigent Jakub Hrůša kráčí od úspěchu k úspěchu. Renomovaný britský časopis Gramophone ho zařadil mezi „top ten“ mladých dirigentů z celého světa, což potvrzuje i jeho koncertní itinerář, v němž se to hemží mnoha slavnými jmény. Od letošní sezony byl obohacen také o funkci stálého hostujícího dirigenta České filharmonie.
Na co se můžete těšit v sezoně, kterou otevře 29. září zahajovací koncert? Pokud odpovíme, že na každý program, bude to vypadat jako laciná reklama. Ale v podstatě nelze jinak. Jubilejní 120. sezona nasadila vysokou laťku, jejíž princip zní: 18 abonentních programů se špičkovými českými i zahraničními interprety, nevšední, a přesto vyvážená dramaturgie, orchestr, z něhož každý večer sálá energie. Proč to neopakovat i v dalších letech?