Jakub Dvořák

Životopis

„Uskutečňuji si svůj sen a živím se svým koníčkem. Není to nádhera?“

Život rodiny violoncellisty Jakuba Dvořáka prostupovala hudba každý den. „Pro mé rodiče představovala hudba v totalitním režimu ‚poslední říši svobody‘ – naději na svobodný život. Volba stát se hudebníkem tak pro mě byla jasná. Navíc otec vlastnil krásné violoncello, což mé rozhodnutí ještě více podpořilo,“ říká hudebník, který se svému nástroji začal věnovat v sedmi letech. První hudební vzdělání získal v Lidové škole umění v Chotěboři, kde vzbudil pozornost violoncellisty Václava Jírovce a věhlasného profesora Mirko Škampy. Toto setkání sehrálo důležitou roli v jeho dalším profesním formování, neboť se brzy poté stal v Praze Škampovým soukromým žákem. Po maturitě na gymnáziu nastoupil na pražskou Akademii múzických umění, kterou absolvoval ve třídě docenta Rudolfa Lojdy.

V průběhu kariéry hrál Dvořák v celé řadě souborů a orchestrů. Vystřídal Pražský komorní orchestr, Virtuosi di Praga, Český komorní orchestr, Symfonický orchestr Českého Rozhlasu, Joseph Trio, Concertino Notturno Praha, Virtuosi di basso, Capella Regia Praha, Klavírní trio českých filharmoniků Amalia či kvarteto Musica Gaudeans, se kterým se dvakrát po sobě zúčastnil finále mezinárodní soutěže v japonské Ósace a absolvoval desítky úspěšných koncertů na domácích pódiích, v Německu, Švýcarsku, Slovensku, Řecku a Saúdské Arábii. „Radost mám a vždy budu mít z každého vydařeného koncertu. Nezáleží na tom, zda vystupuji ve vyprodaných sálech pro stovky lidí, nebo v komorním prostředí pro hrstku posluchačů,“ říká.

Díky svým interpretačním kvalitám a bohatým uměleckým zkušenostem patří mezi vyhledávané komorní hráče. V roce 2000 stál se svými kolegy u vzniku Českého filharmonického kvarteta, se kterým posléze natočil několik CD, vystupoval v řadě evropských zemí, v Japonsku a Izraeli. V roce 2016 spolu s flétnistkou Lucií Brotbek Procháskovou založil variabilní komorní seskupení Amalia ensemble.

Ve violoncellové skupině orchestru České filharmonie hraje od roku 1997. „Hrát v České filharmonii vždy bylo a stále je snem snad každého českého hudebníka. Jsem šťastný, že se mi můj sen v tomto ohledu vyplnil,“ konstatuje violoncellista. Má rád hudbu, na níž je patrné poctivé skladatelské řemeslo. „Symfonie Gustava Mahlera jsou pro mě v tomto ohledu skutečným Olympem,“ dodává. Vzpomíná na památný koncert s Wyntonem Marsalisem a cení si spolupráce s mnohými dirigenty, zvláště pak se Simonem Rattlem, „pokorným člověkem s velkými zkušenostmi a přátelským přístupem k hudebníkům, který slouží samotnému umění – hudbě“.

Ve volném čase rád zahradničí. „Mám rád přírodu a také se o ni s potěšením starám,“ doplňuje.