Jan Jouza

Nástroj
housle

Členem České filharmonie
od ledna 1990

Účinkuje v souborech
Cimbálová muzika České filharmonie
Variace Praha

„Dirigent musí umět přesvědčit sto osobností v orchestru o své hudební pravdě. Měl by být muzikální a psycholog. Měl by si umět rozdělit čas na zkouškách. Slušnost a skromnost se také počítá. A pak to jde samo.“

Narodil se do hudební rodiny. „Můj otec Vojtěch Jouza byl členem skupiny prvních houslí České filharmonie od velkého zájezdu v roce 1959. Jako dítě jsem chodil na generální zkoušky orchestru, později jsem na koncertech sledoval dirigenta od varhan. Zajímavé bylo pozorovat orchestr z druhé strany – od žesťů a bicích –, dívat se do not a vidět přípravu na nástup po pauzách,“ vzpomíná Jan Jouza, který později studoval na Pražské konzervatoři u prof. Vladimíra Rejška a v roce 1978 získal 2. cenu na soutěži Beethovenův Hradec. Pro jeho hudební rozhled a vývoj byly důležité také hudební kurzy v Maďarsku u Semyona Snitkovského a v Zurichu u Nathana Milsteina. Po absolvování pražské HAMU ve třídě prof. Nory Grumlíkové působil jako koncertní mistr Severočeské státní filharmonie v Teplicích. Od března 1987 byl zaměstnán v orchestru Smetanova divadla, kde se úspěšně zúčastnil konkurzu na zástupce koncertního mistra. Členem skupiny prvních houslí České filharmonie je od ledna 1990 a za ta léta nejraději vzpomíná na Kubelíkovo interpretační pojetí Mé vlasti na Pražském jaru a v Ósace, které podle něj „ještě nikdo nepřekonal“.

Uplatňuje se také jako komorní hráč. Byl členem Českého komorního orchestru a s Pražským barokním souborem nahrál šest sonát Jana Dismase Zelenky pro Studio Matouš. Od roku 2010 pořádá koncertní cyklus „Tóny architektury“, který umožňuje posluchačům díky hudbě poznávat historii a krásu pražských paláců a sálů a účinkovali na nich již například Josef Somr, Veronika Freimanová, Otakar Brousek ml., Simona Postlerová, sólisté baletu ND i studenti herectví. V současné době spolupracuje též na dramaturgii komorních koncertů v sále Starého purkrabství na Vyšehradě.

V roce 1997 založil Komorní soubor Variace (později Variace Praha) s cílem interpretovat na koncertech nejen známé skladby, ale i méně hraná díla autorů 19. a 20. století ve variabilním instrumentálním obsazení. Kromě řady vystoupení v České republice se soubor prezentoval na koncertech ve Švýcarsku, v Polsku a v Německu a spolupracoval s Českým rozhlasem a Českou televizí. Úspěchy sklízí také jejich nahrávky: například album s díly A. Capleta, O. Respighiho a A. Schönberga získalo v květnu 1999 nejvyšší ocenění francouzského odborného časopisu Répertoire. Nová nahrávka souboru u vydavatelství Artesmon z roku 2018 obsahuje hudbu W. A. Mozarta, J. S. Bacha, J. Haydna, A. Vivaldiho, J. Suka, A. Dvořáka a B. Smetany.

Kromě hry na housle baví Jana Jouzu také práce s nářadím. „Zatím spíš hromadím vrtačky, bourací kladiva, pily – nemám tolik času,“ dodává.