Smetanova Litomyšl • Libuše

Kateřina Kněžíková se narodila v roce 1982 v Bohumíně. V roce 2007 absolvovala Pražskou konzervatoř a v roce 2010 ukončila svá studia na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze pod vedením Jiřiny Přívratské. Je laureátkou řady soutěží a přehlídek, například Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

V Národním divadle v Praze debutovala v roce 2005 v roli Zerliny a od roku 2006 je stálou členkou ansámblu. V uplynulých letech zde nastudovala postavy jako Susanna (Le nozze di Figaro), Serpetta (La Finta giardiniera), Servilia (La Clemenza di Tito), Blonde (Entführung aus dem Serail), Despina (Cosí fan tutte), Ilja (Idomeneo), Almirena (Rinaldo), Adina (Elisir d’amore), Barče (Hubička), Terinka (Jakobín), Nannetta (Falstaff), Aristea (L´Olimpiade) a mnoho dalších.

Hostovala v divadle J. K. Tyla v Plzni, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v divadle F. X Šaldy v Liberci, ve Slovenskom národnom divadle v Bratislavě, v Theatre de Caen, Opéra Royal de Versailles, Theatre Royal de La Monnaie v Bruselu a v Opéra de Dijon.

Spolupracovala s režiséry jako je D. Beneš, Karl-Ernst a Ursel Herrmann, J. Heřman, L. Keprtová, L. Moaty, J. Nekvasil, V. Věžník aj.

V rámci své profesionální koncertní a operní činnosti spolupracovala s dirigenty jako je S. Baudo, J. Bělohlávek, A. Fisch, J. Gaffigan, M. Honeck, H. M. Förster, J. Hrůša, R. Jindra, V. Luks, E. Mazzola, J. Nelson nebo T. Netopil a s významnými hudebními tělesy, jakými jsou BBC Symphony orchestra, Camerata Salzburg, Collegium 1704, Česká filharmonie, Hessischer Rundfunk Frankfurt am Main, PKF - Prague Philharmonia, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu a mnoho dalších.

Pravidelně vystupuje na prestižních mezinárodních festivalech u nás i v zahraničí (MHF Dvořákova Praha, MHF Janáčkův máj,  MHF Pražské jaro, MOF Smetanova Litomyšl, Svatováclavský hudební festival, Struny podzimu, Festival de La Chaise-Dieu, Festival Rencontres Musicales de Vétzelay, Festival Baroque de Pontoise, Hudební most Praha – Drážďany, Uckermärkische Musikwochen, Tage Alte Musik Regensburg a další).

Vytvořila nahrávky pro Český rozhlas, televizní stanici MEZZO a belgickou rozhlasovou stanici RTFB International. Pro label Harmonia mundi nahrála Smetanovu Prodanou nevěstu a její nahrávka Dove é amore é gelosia v produkci OPUS ARTE DVD získala ocenění německé kritiky „Preis der deutschen Schallplattenkritik“.

Rodák z Prahy Adam Plachetka je absolventem Pražské konzervatoře a HAMU. Je laureátem řady soutěží, například Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka.

Roku 2005 debutoval v Národním divadle v Praze. V následujících letech zde nastudoval postavy jako Don Giovanni, Figaro (Figarova svatba), Nardo (La finta giardiniera), Argante (Rinaldo) a Guglielmo (Così fan tutte).

Od září 2010 je stálým členem ansámblu Wiener Staatsoper. Od debutu v roli Schaunarda (Bohéma) se zde objevil mimo jiné jako Melisso (Alcina), Don Giovanni, Dulcamara (Elixír lásky), Figaro, Guglielmo, Publio (La clemenza di Tito), Mustafá (Italka v Alžíru) nebo Alidoro (La Cenerentola).

Jeho závazky zahrnují Salcburský festival, Bavorskou státní operu v Mnichově, Pražské jaro, Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, Royal Opera House Covent Garden v Londýně, Musikverein ve Vídni, Festpielhaus Baden-Baden, Glyndebourne Festival, Deutsche Oper a Deutsche Staatsoper v Berlíně, Carnegie Hall v New Yorku, Teatro alla Scala v Miláně, Wigmore Hall v Londýně nebo Metropolitní operu v New Yorku.

Adam Plachetka pořídil nahrávky pro Arte, Arthaus Musik, Českou televizi, Český rozhlas, Deutsche Grammophon, Mezzo, Naxos, Orfeo, ORF a Supraphon.

Vystupuje pod taktovkou dirigentů jako Alain Altinoglu, Marco Armiliato, Daniel Barenboim, Ivor Bolton, Bruno Campanella, John Fiore, Asher Fisch, Valerij Gergijev, Friedrich Haider, Daniel Harding, Patrick Lange, Louis Langrée, Marc Minkowski, Riccardo Muti, John Nelson, Tomáš Netopil, Yannick Nézet-Séguin, Robin Ticciati nebo Franz Welser-Möst.

Pražské publikum zná tenoristu Richarda Samka převážně z pódia Národního divadla, a to jako Prince (Rusalka), Dona Ottavia (Don Giovanni), Tamina (Kouzelná flétna) či Alfreda (La traviata). V podobném klasicko-romantickém operním repertoáru (s několika přesahy do 20. století) se zaskvěl i v plzeňské, brněnské či ostravské opeře. Můžeme ho také potkat v zahraničních divadlech v Německu (před čtyřmi roky vystoupil mj. ve slavné drážďanské Semperoper) nebo ve Francii.

Jeho hlas si můžeme poslechnout na několika živých nahrávkách oper(et) Johanna Strausse, Bedřicha Smetany (spolu se Symfonickým orchestrem BBC a Jiřím Bělohlávkem) nebo Zdeňka Fibicha. S Dagmar Peckovou nahrál Mahlerovu Píseň o Zemi.

Kromě operních pódií je vyhledávaných koncertním sólistou; často vystupuje například s Českou filharmonií nebo Filharmonií Brno na nejvýznamnějších českých festivalech. Ze zahraničních souborů spolupracuje mj. s Orchestra dell’Academia Nazionale di Santa Cecilia, se kterým chystá tuto sezonu provedení Dvořákovy kantáty Svatební košile.

Jan Štáva (*1988, Brno) je od ledna 2010 členem Janáčkovy opery Národního divadla v Brně, kde k jeho repertoáru patří role Baron Ochs (Růžový kavalír), Leporello (Don Giovanni) či Kecal (Prodaná nevěsta). V roce 2011 debutoval v pražském Národním divadle rolí Osmina (Únos ze serailu). Od té doby zde vystoupil v řadě jiných postav, mj. jako Leporello (Don Giovanni) a Figaro (Figarova svatba). V zahraničí působil mimo jiné v Opéra de Paris, v operních domech v Montpellier a Angers-Nantes Opéra či Opéra National de Lorraine v Nancy. Koncertně spolupracoval s orchestry BBC Symphony Orchestra, Orchestre National de Lyon, Philharmonie Leipzig aj. K jeho koncertnímu repertoáru patří například basové party v dílech J. S. Bacha (Janovy pašije), J. Haydna (Stvoření), W. A. Mozarta, A. Dvořáka či G. Verdiho (Requiem). V letošní sezoně se představí mj. jako Papageno (Kouzelná flétna) v brněnském Národním divadle.

Barytonista Jiří Brückler absolvoval pěvecká studia v Praze na konzervatoři u Jiřího Kotouče a na Hudební fakultě Akademie múzických umění u Romana Janála. Již za studií hostoval ve Státní opeře v Praze. Vítězství v Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech mu otevřelo příležitost ke stálému svazku s operními scénami – v rodném Liberci i v Plzni a Brně – nejprve v menších rolích. Kmenové angažmá pak získal v Praze, ve Státní opeře a v Národním divadle. Postupně si buduje repertoár hlavních barytonových úloh světového repertoáru – ve Figarově svatbě, Kouzelné flétně, Lazebníku sevillském, Popelce, Faustovi a Markétce, Romeovi a Julii, Evženu Oněginovi, Jakobínu a Wertherovi. Opakovaně byl poctěn nominací na Cenu Thálie (za pěvecko-herecké ztvárnění Silvia v Komediantech a Rodriga v Donu Carlosovi). Věnuje se rovněž operám Janáčka, Martinů a Brittena i novým dílům soudobých skladatelů. Pozváním ke spolupráci poctili Jiřího Brücklera světově proslulí umělci José Cura a Plácido Domingo.

Alžběta Poláčková je v současnosti jednou z nejžádanějších českých sopranistek. Její nezaměnitelný jistý zářivý soprán se lehce pohybuje na rozmezí lyrického a dramatického projevu.

Jako sólistka opery Národního divadla v Praze i některých mimopražských divadel a zahraničních scén nastudovala mnoho titulních rolí v operách širokého stylového rozpětí. Publiku se představila také na řadě festivalů u nás i v zahraničí pod vedením významných dirigentů (např. Glyndebourne Opera Festival, Smetanova Litomyšl). V roli Jitky se podílela na nahrávce Smetanovy opery Dalibor spolu s BBC Symphony Orchestra pod vedením Jiřího Bělohlávka. Spolupracovala s mnoha významnými režiséry (Robert Carsen, Alice Nellis, Calixto Bieito ad.). Po boku Rolanda Villazóna se podílela na natáčení dokumentu „Rolando meets Don Giovanni“.

Narodila se v Praze, kde absolvovala gymnázium a poté studium na Hudební fakultě Akademie múzických umění ve třídě René Tučka. Je laureátkou řady mezinárodních pěveckých soutěží.

Mezzosopranistka Václava Krejčí Housková vystudovala Konzervatoř v Českých Budějovicích (Dagmar Volfová) a Akademii múzických umění v Praze (Jiřina Přívratská). Absolvovala mistrovské kurzy pod vedením Margaret Honig. První angažmá přijala v roce 2010 v Moravském divadle Olomouc; v pražském Národním divadle debutovala v roce 2014 a od roku 2015 je sólistkou Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Opakovaně byla zařazena do širší nominace na cenu Thalie: Smetona (2014, Anna Bolena NDM Ostrava), titulní role Carmen (2020, DJK Plzeň). Její janáčkovské CD (spolu s tenoristou Nicky Spencem a klavíristou Juliem Drakem) získalo prestižní cenu BBC Music Magazine Award a Gramophone Classical Music Award. Spolupracuje s předními českými i zahraničními orchestry a bývá hostem prestižních českých i mezinárodních festivalů (Edinburgh International Festival, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Prague Proms aj.).

Pražský filharmonický sbor (PFS), založený v roce 1935 sbormistrem Janem Kühnem, je nejstarším profesionálním smíšeným pěveckým sborem v Česku. Aktuálně je hlavním sbormistrem a uměleckým vedoucím Lukáš Vasilek, druhým sbormistrem Lukáš Kozubík.

Nejvyšší ocenění sbírá PFS za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru, který uvádí spolu s nejslavnějšími světovými orchestry. Na domácí půdě pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a orchestrem PKF — Prague Philharmonia. Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se věnuje také opeře.

V letošní sezoně se sbor představí na čtyřech vlastních sborových koncertech, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru. I letos se bude věnovat vzdělávacím projektům: pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, pro mladší děti pořádá cyklus edukativních koncertů.

PFS je držitelem ceny Classic Prague Awards za rok 2018 a Ceny Antonína Dvořáka za rok 2022.

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování a hudební vědu. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech, při kterých spolupracuje se světově uznávanými dirigenty a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie či Petrohradská filharmonie).

Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám, především spolupráci s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010. Jako dirigent nebo sbormistr je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS pořízených pro významná světová vydavatelství (Decca Classics, Supraphon); v posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky měly mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason.

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V říjnu 2022 byl jmenován do prestižní pozice hudebního ředitele Královské opery v Covent Garden, které se ujme v září 2025. 

Je častým hostem nejlepších světových orchestrů včetně Vídeňských, Berlínských a Mnichovských filharmoniků, Newyorské filharmonie, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, orchestru lipského Gewandhausu, drážďanské Staatskapelle, Orchestru curyšské Tonhalle, Královského orchestru Concertgebouw, Orchestre de Paris, NHK Symphony nebo Clevelandského a Bostonského symfonického orchestru. Nastudoval operní představení pro Salcburský festival (Káťa Kabanová, s Vídeňskými filharmoniky v roce 2022), Vídeňskou státní operu, Royal Opera House a Opéra National de Paris. Je rovněž pravidelným hostem na festivalu v Glyndebourne a tři roky působil v roli hudebního ředitele projektu Glyndebourne On Tour. V sezoně 2023/2024 diriguje Janáčkovu Její pastorkyni v Lyrické opeře v Chicagu.

Jakub Hrůša v posledních sezonách úzce spolupracoval s pěveckými i instrumentálními hvězdami, jako jsou Daniil Trifonov, Mitsuko Uchida, Hélène Grimaud, Behzod Abduraimov, Anne Sofie Mutter, Lisa Batiashvili, Joshua Bell, Yefim Bronfman, Rudolf Buchbinder, Gautier Capuçon, Julia Fischer, Sol Gabetta, Hilary Hahn, Janine Jansen, Karita Mattila, Leonidas Kavakos, Lang Lang, Josef Špaček, Jean-Yves Thibaudet, Yuja Wang, Frank Peter Zimmermann, Alisa Weilerstein a další. 

Za své nahrávky získal řadu nominací a ocenění. Nejčerstvější je prestižní německá cena Opus Klassik „Dirigent roku“ za rok 2023, v letech 2022 a 2023 obdržel spolu s Bamberskými symfoniky cenu od International Classical Music Awards v kategorii Symfonická hudba za nahrávky Rottovy 1. symfonie a Brucknerovy 4. symfonie. Získali také Cenu německé kritiky za nahrávku Mahlerovy 4. symfonie a nominace na Gramophone Award za CD s houslovými koncerty Martinů a Bartóka s Frankem Peterem Zimmermannem a na cenu Grammy za nahrávku Dvořákova Houslového koncertu se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Augustinem Hadelichem. V roce 2020 získaly nahrávky klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů s Ivo Kahánkem a Barberovy opery Vanessa z Glynderournského festivalu ocenění BBC Music Magazine Award. 

Jakub Hrůša pochází z Brna, kde se při gymnaziálních studiích věnoval hře na trombon a klavír a také dirigování. Absolvoval Akademii múzických umění v Praze, kde byl jeho učitelem i Jiří Bělohlávek. Momentálně je prezidentem sdružení International Martinů Circle a Společnosti Antonína Dvořáka. Stal se prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase. V roce 2020 od Akademie klasické hudby převzal Cenu Antonína Dvořáka a spolu s Bamberskými symfoniky získal Bavorskou státní cenu za hudbu. Je čestným členem londýnské Royal Academy of Music.