Přestože britskou sopranistku Carolyn Sampson zabývající se historicky poučenou intepretací známe nejvíce z rolí barokních či mozartovských oper, které připravila mj. v English National Opera, její repertoár je daleko bohatší. S úspěchy zpívala Debussyho či Stravinského a s Minnesotským orchestrem nahrála 4. a 8. Mahlerovu symfonii. S BBC Philharmonic či English Concert ji můžeme slyšet na BBC Proms, na kontinentě pak například s Orchestrem lipského Gewandhausu, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia či s Vídeňským symfonickým orchestrem; často vystupuje i v USA. V této sezoně ji poprvé přivítá Berlínská státní opera, ve které se představí jako Créuse v Charpentierově Médee (hlavní roli zpívá Magdalena Kožená).

Nejen ve Wigmore Hall ji zastihneme při recitálech, na nichž ji doprovází klavírista Joseph Middleton. Společně už také u BIS Records vydali dvě CD: „Fleurs“, s díly Purcella a Brittena, bylo nominováno na ocenění Gramophone Award (které ale ten rok Sampson vyhrála s CD „French Baroque Diva“); „Elysium“, které vyšlo v dubnu 2023, je věnováno Schubertovi.

Mladou mezzosopranistku Helen Charlston často slýcháme na významných světových pódiích, jako jsou například londýnská Wigmore Hall nebo amsterdamský Concertgebouw, při interpretaci děl G. F. Händela. Počínající slávu jí zajistilo vítězství v londýnské Handel Singing Competition v roce 2018, slibně se vyvíjející kariéru pak mj. Izrael v Egyptě se Skotským komorním orchestrem, Theodora s Philharmonia Baroque v San Francisku nebo Juda Makabejský s RIAS Kammerchor v Berlínské filharmonii. 

Helen Charlston, která prošla programem „Vycházející hvězda“ pořádaném známým Orchestra of the Age of Enlightenment a akademií Le Jardin des Voix od Les Arts Florissants, nyní zastává post BBC „Umělec nové generace“. Specializuje se především na starou hudbu od Monteverdiho po Mozarta (přestože v létě zazářila na BBC Proms v Mendelssohnově Eliáši – spolu s Carolyn Sampson a Andrewem Staplesem), o čemž se můžeme přesvědčit mj. na jejím posledním CD s áriemi ze 17. století, které letos získalo Gramophone Award.

Londýnský rodák Andrew Staples je považován za jednoho z nejvšestrannějších tenoristů své generace. Pravidelně ho potkáváme na pódiu se sirem Simonem Rattlem, Danielem Hardingem, Esa-Pekkou Salonenem či Yannickem Nézet-Séguinem spolu s Berlínskými a Vídeňskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu, Orchestre de Paris, Londýnským symfonickým orchestrem nebo Královským skotským národním orchestrem.

V Královské opeře debutoval jako Jaquino v Beethovenově Fideliovi a dále zde ztvárnil role Tichona (Káťa Kabanová) a Narrabotha (Salome). Mohli jsme ho také vidět v Metropolitní opeře, v pražském Národním divadle, v Hamburské státní opeře, Berlínské státní opeře (Idomeneo), Berlínské komické opeře (Jephtha), v divadle La Fenice (Peter Grimes) a na Salcburském či Lucernském festivalu.

Jako všestranný umělec se Andrew Staples kromě koncertních a operních pěveckých angažmá věnuje též operní režii, filmové produkci a fotografii.

Anglický basbarytonista Matthew Brook, známý svou schopností věrně zpodobnit postavy dramatu, ať už na divadelním či koncertním pódiu, se do posluchačského povědomí dostal díky nahrávce Händelova Mesiáše s Dunedin Consort, která v roce 2007 získala prestižní Gramophone Award. Nyní je celosvětově žádaný nejen u souborů staré hudby a nejen pro interpretaci sólových partů J. S. Bacha a G. F. Händela, ale také pozdější hudby, včetně soudobé. To dokládá mj. role Aenea při světové premiéře opery Dido’s Ghost britské skladatelky Errollyn Wallen v roce 2021. 

Také jej můžeme slyšet například ve Stuttgartské státní opeře, Opéra national de Paris, na Mezinárodním Händelově festivalu v Göttingenu či Mezinárodním festivalu v Edinburghu. V této sezoně vystoupí kromě České filharmonie i s Rotterdamskou filharmonií, Philharmonia Baroque, bostonskou Handel and Haydn Society nebo orchestrem English Concert. Právě s ním (pod vedením Johna Nelsona) chystá Brooke další nahrávku Mesiáše – zařadí se i tato do nominace magazínu Gramophone?

Pražský filharmonický sbor (PFS), založený v roce 1935 sbormistrem Janem Kühnem, je nejstarším profesionálním smíšeným pěveckým sborem v Česku. Aktuálně je hlavním sbormistrem a uměleckým vedoucím Lukáš Vasilek, druhým sbormistrem Lukáš Kozubík.

Nejvyšší ocenění sbírá PFS za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru, který uvádí spolu s nejslavnějšími světovými orchestry. Na domácí půdě pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a s Prague Philharmonia. Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se věnuje také opeře.

Pravidelně pořádá vlastní sborové koncerty, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru, a věnuje se vzdělávacím projektům. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, pro mladší děti pořádá cyklus edukativních koncertů.

PFS je držitelem ceny Classic Prague Awards za rok 2018 a Ceny Antonína Dvořáka za rok 2022.

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování a hudební vědu. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech, při kterých spolupracuje se světově uznávanými dirigenty a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie či Petrohradská filharmonie).

Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám, především spolupráci s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010. Jako dirigent nebo sbormistr je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS pořízených pro významná světová vydavatelství (Decca Classics, Supraphon); v posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky měly mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason.

Nicholas Kraemer, průkopník historicky poučené interpretace a nyní hlavní hostující dirigent chicagského orchestru Music of the Baroque, si vydobyl mezinárodní reputaci za vedení souborů specializujících se na starou hudbu. Hostuje však i u moderních orchestrů (zvláště v USA a ve Velké Británii, ale také např. u Berlínských filharmoniků), které spravuje o poučené interpretaci. Přestože baroko je jeho hlavní specializací, jeho repertoár sahá od Monteverdiho až po současnost.

Svou kariéru začal jako cembalista, ale brzy se přesunul z hráče bassa continua před orchestr. Od cembala diriguje dodnes, jak mohlo na vlastní oči vidět i pražské publikum v lednu 2024, kdy zde debutoval s Českou filharmonií. Svou promyšlenou interpretaci, kterou staví na hlubokých historických znalostech, tehdy ukázal na jednom z pilířů svého širokého repertoáru, Händelově oratoriu Mesiáš. Autentičnost a zároveň živost této produkce ocenilo publikum i kritika, jež Kraemerův večer označila za jeden z vrcholů sezony.