Hana Sapáková

Nástroj
lesní roh

Členkou České filharmonie
od roku 2020

Účinkuje v souborech
Česká dechová harmonie

„Moje profese mě dokáže naplnit nejrůznějšími emocemi a každý den mi dává pocit, že je potřeba na sobě pracovat.“

Hana Sapáková pochází z hudební rodiny v Brně. Přestože vyrůstala obklopená hudbou, její cesta k profesi hornistky nebyla přímočará. Na gymnáziu ji bavila matematika, věnovala se zpěvu a herectví. Lesní roh ji však zaujal už jako dítě, když při divadelním představení slyšela nádherné hornové sólo. „Když jsem později stála před rozhodnutím, jaký nástroj zvolit místo zobcové flétny, na kterou jsem vyhrála celostátní soutěž, volba byla jasná. Rodiče mě sice chtěli od lesního rohu odradit, a tak mě vzali na hornový recitál, ale stal se pravý opak – zamilovala jsem se,“ vzpomíná.

Vystudovala Konzervatoř Brno pod vedením Milana Mrazíka a poté na Anton Bruckner Privatuniversität v Linci ve třídě Raimunda Zella. Svůj talent dále rozvíjela na interpretačních kurzech pod vedením světově uznávaných pedagogů, jako jsou André Cazalet, Johannes Hinterholzer, Přemysl Vojta nebo Christian Lampert. Již během studií byla členkou Orchestrální akademie České filharmonie, PKF – Prague Philharmonia a stipendistkou Akademie komorní hudby v Praze.

Na svém kontě má řadu interpretačních úspěchů na národních a mezinárodních soutěžích. Je laureátkou například Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka v Brně, Soutěže konzervatoří v Pardubicích, Mezinárodní interpretační soutěže dechových nástrojů v Brně či Mezinárodní soutěže Pro Bohemia Ostrava. Na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro 2018 se stala nejúspěšnější českou účastnicí v oboru lesní roh. Jako sólistka se představila s Českou filharmonií, Filharmonií Brno, Mladými brněnskými symfoniky a Helfertovým komorním sdružením. Společně s Ondřejem Vrabcem pak natočila hornový dvojkoncert Františka Václava Habermanna a skladby Petera Seabourna.

Jednou z jejích prvních orchestrálních zkušeností byl pro ni projekt společného orchestru žáků ZUŠ a hráčů České filharmonie v roce 2014. O rok později uspěla v konkurzu do Orchestrální akademie České filharmonie, kde od roku 2020 působí jako stálá členka. „Myslím, že to byla kombinace správného načasování a dobré přípravy,“ říká o konkurzu hornistka, která má slabost pro hudbu pozdního romantismu, zejména díla Gustava Mahlera a Richarda Strausse. „Nejvíc si užívám chvíle, kdy se mohu rozplynout v obrovském zvuku orchestru a nechat se pohltit emocemi,“ dodává.

Ve svém volném čase sportuje (lyžování, plavání, fotbal, squash) a vzdělává se v oblasti psychologie a seberozvoje. Má ráda řád, systematičnost a plánování.