Jakub Kožíšek
Pódium, které publikum z Dvořákovy síně zná, bylo vyrobeno v roce 1990 v rámci Pragerovy rekonstrukce Rudolfina. Průběžně se na něm prováděla řada drobnějších oprav, hlavně broušení a lakování povrchu, případně výměna poškozených prken. Ta trpí nejen běžnou manipulací a převážením klavírů a dalších těžkých nástrojů, ale také bodnými ranami.
Hudebníci České filharmonie, kteří hrají na nástroje s bodci, totiž mají velkou výhodu oproti většině ostatních kolegů u nás i v zahraničí. Dvořákova síň je jednou z mála, kde si mohou instrument píchnout přímo do podlahy, bez použití podložky. „V roce 2014 dokonce došlo k tomu, že v těch nejhorších místech se prkna musela otočit,“ vzpomíná správce budovy Rudolfina Radek Stöhr.
V průběhu let navíc podlaha stářím a únavou materiálu začala vrzat, a tak bylo jasné, že se musí vyměnit. „Usilovali jsme o to několik let. Firem, které by pódium byly schopné vyměnit, je možná víc. Ale nemohli jsme najít nikoho, kdo by byl schopen vyrobit materiál,“ hovoří Radek Stöhr o komplikacích rekonstrukce.
Koncerty a nahrávky České filharmonie nakonec před skřípotem zachránila firma Teak. Až té se podařilo sehnat v Beskydech výrobce dostatečně kvalitního materiálu. Běžná prkna by totiž zátěž, kterou s sebou nese koncertní provoz, vůbec nevydržela.
Pódium pozůstává ze zcela unikátních prken. Jejich základní stavební jednotkou jsou lamely o rozměrech 80 x 40 milimetrů, přičemž každý z těchto hranolků tvoří pět vrstev nejkvalitnějšího dubového dřeva. „Každá vrstva je navíc délkově nastavovaná, aby se přerušilo veškeré pnutí ve dřevě a nedocházelo k jeho deformaci,“ popisuje šéf firmy Teak Miloš Honzl.
Když se k sobě hranolky slepí a slisují, dřevo se ohobluje, obrousí a napustí olejem s tvrdidlem, díky čemuž poškozená místa nezčernají. Příprava začala rok před samotnou výměnou, tedy v době, kdy se na pódiu bez ustání koncertovalo. „Museli jsme začít s výrobou materiálu, aniž bychom cokoliv demontovali,“ upozorňuje Honzl na výraznou překážku a podotýká, že ne vše lze vyčíst z výkresové dokumentace.
Lidé z firmy Teak se proto potkali s projektanty původního pódia. Mimo jiné zjistili, že potřebují sehnat speciální prokladový materiál, filc umisťovaný mezi prkna a podkladové trámy. Jeho proužky se připevní tak, aby nikdy nedocházelo ke kontaktu dřeva na dřevo, jinak by podlaha vrzala. „Jenže takový filc, jaký jsme potřebovali, už dneska vůbec není k mání. Takže pro nás továrna na filc na míru vyrobila speciální hustotu prokladového filcu mezi prkna,“ usmívá se Radek Stöhr.
Na samotnou výměnu byl určen šibeniční termín: pouhých 30 dnů, kdy ve „Dvořákovce“ v rámci letní odstávky nebyl žádný program. „Měli jsme strach, že se to nestihne,“ přiznává Radek Stöhr. Pódium se proto pro jistotu neměnilo celé najednou tak, že by se zbouralo, odvezlo a položilo nové. Práce probíhaly po jednotlivých segmentech. Jen tak bylo možné zajistit, že po prázdninách nepřivítá filharmoniky na první zkoušce díra – v případě velkých problémů by část zůstala stará, část nová.
Nakonec se vše zdařilo podle plánu, i Miloš Honzl ale připouští, že zakázka pro něj byla stresová. „Upřímně řečeno, dobře se dělá až poslední kus, to už přesně víte, jak na to,“ říká šéf firmy Teak. On i všichni ostatní, kdo se na rekonstrukci pódia podíleli, doufají, že vydrží alespoň stejně dlouho jako to staré – 30 let provozu. Proto se také vyrobily náhradní díly, až se prkna zase rozpíchají nebo jinak poškodí. „Od toho si slibujeme, že by životnost mohla být i delší,“ uzavírá Stöhr.
Filharmonici mají samozřejmě z krásných, rovných, a hlavně nevrzavých prken slávy ohromnou radost, především bicisté, před kterými se nyní nehoupou tympány. Nadšeni jistě budou i posluchači, kteří mohou nové pódium vidět třeba hned na zářijových zahajovacích koncertech nové sezony.
A potěšíme je ještě jednou zprávou – kousek starého pódia si může na památku pořídit každý.
„Když jsme se ujistili, že k rekonstrukci podia skutečně dojde, začali jsme uvažovat, co uděláme se starým dřevem. Bylo nám jasné, že prkna nemůžeme jen tak vyhodit nebo jimi zatopit. Vždyť se na nich třicet let hrálo, jsou doslova prodchnuta hudbou!“ vyznává se autorka nápadu Jitka Herčíková, která rovněž pracuje v oddělení správy Rudolfina.
Vznikl proto plán na výrobu dárků, které by o letošních Vánocích mohly překvapit a potěšit milovníky klasické hudby. Dřevmistři z firmy BeWooden pro ně vyrobili manžetové knoflíčky a dřevěné motýlky. Právě těmi se úspěšná beskydská firma proslavila, kombinace dubového dřeva a mistrné ruční práce z obou předmětů dělá perfektní doplněk každého obleku.
Nabídku pro dámy obstarala šperkařka Marie Poláčková z firmy ko-ra-le. Pro Českou filharmonii navrhla náušnice, náramek a hned čtyři druhy náhrdelníků. Dva z nich byly vyrobeny v limitované edici pouhých třiceti kusů, aby se zdůraznila jejich unikátnost a návštěvnice koncertů se s nimi v Rudolfinu nepotkávaly. Všechny šperky jsou již nyní k dostání v Rudolfinum shopu a na e-shopu České filharmonie.
Nejnáročnější a nejvelkolepější počin bude k mání až na přelomu listopadu a prosince. Umělecký truhlář Zdar Šorm z truhlářství Zdar pracuje na šachové soupravě z prken Dvořákovy síně. Půjde o velkou sadu s šachovnicí o hraně 35 centimetrů, na níž budou stále patrné drobné škrábance a oděrky způsobené třiceti lety koncertování. Dokážete si představit hezčí vánoční dárek?
