1 / 6
Český spolek pro komorní hudbu • Jevgenij Kissin
Na mimořádném koncertu Českého spolku pro komorní hudbu vystoupí ruský klavírista Jevgenij Kissin. Spolu s koncertními mistry České filharmonie přednese vlastní klavírní trio, kterým vyjadřuje svůj kritický postoj k vojenské invazi na Ukrajinu. Program doplní druhý klavírní kvintet Antonína Dvořáka.
Program
Jevgenij Kissin
Trio pro housle, violoncello a klavír
Antonín Dvořák
Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81
Účinkující
Jan Fišer housle
Petra Brabcová housle
Jiří Pinkas viola
Václav Petr violoncello
Ivo Kahánek klavír
Jevgenij Kissin klavír
Zákaznický servis České filharmonie
Tel.: +420 227 059 227
E-mail: info@ceskafilharmonie.cz
Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod.
Účinkující
Jan Fišer housle
Své první houslové kroky dělal Jan Fišer pod vedením Hany Metelkové, později studoval na Pražské konzervatoři u Jaroslava Foltýna. Na Meadowmount School of Music celkem třikrát absolvoval slavnou letní školu a tam také poznal Andrése J. Cárdenese, u nějž v roce 2003 absolvoval Carnegie Mellon University – School of Music v Pittsburghu. Právě když se rozhodoval, zda v USA zůstane, vypsala Prague Philharmonia konkurz na pozici koncertního mistra. Fišer konkurz vyhrál a setrval v tomto orchestru celých šestnáct let – tedy až do roku 2020, kdy se přesunul na stejnou pozici do České filharmonie, kde jako koncertní mistr působí dodnes. Jako hostující koncertní mistr se představil také v Symfonickém orchestru BBC, u Bamberských symfoniků či v Německé rozhlasové filharmonii Saarbrücken Kaiserslautern; s českými orchestry (Prague Philharmonia, Janáčkova filharmonie Ostrava, Česká filharmonie aj.) též spolupracuje sólově. Věnuje se i komorní hře ‒ s klavíristou Ivem Kahánkem a violoncellistou Tomášem Jamníkem tvoří Dvořákovo trio, které už slavilo úspěchy například v renomovaných sálech Berlínské či Labské filharmonie. Jan Fišer hraje na francouzské housle ze začátku 19. století připisované houslaři Françoisovi Louisi Piqueovi.
Petra Brabcová housle
Petra Brabcová vystudovala Gymnázium Jana Nerudy v Praze, Pražskou konzervatoř, Michigan State University v USA u Charlese Avshariana a studia zakončila na Hudební akademii múzických umění v Praze u Ivana Štrause. Je laureátkou několika mezinárodních soutěží – Beethovenův Hradec, American String Teachers National Solo Competition, Henri Marteau International Violin Competition, Pražské jaro 2010 (Cena Josefa Suka). Je také zkušenou komorní hráčkou. Působí v Orbis Triu, které je laureátem několika mezinárodních soutěží a držitelem Ceny Českého spolku pro komorní hudbu za rok 2010, dále v souboru Variace Praha, Baborák Ensemble a Pražských komorních sólistech. Vedle komorních a orchestrálních vystoupení koncertuje i jako sólistka. V letech 2010–2014 byla členkou orchestru PKF – Prague Philharmonia, nyní je vedoucí skupiny druhých houslí České filharmonie.
Jiří Pinkas viola
Jiří Pinkas vystudoval hru na housle a violu na pražské HAMU (J. Tomášek a L. Malý). Během svých studií se stal laureátem Soutěže konzervatoří v Ostravě (1999) a zúčastnil se řady mezinárodních interpretačních mistrovských kurzů. Jako sólista se představil s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Komorní filharmonií Pardubice, Plzeňskou filharmonií, Karlovarským symfonickým orchestrem, Komorním orchestrem Berg a Komorním orchestrem Jaroslava Kociana.
V roce 2001 se stal violistou Bennewitzova kvarteta, které se začlenilo mezi nejlepší komorní soubory na světové hudební scéně. Mezi jejich největší úspěchy patří 1. cena na International Chamber Music Competition v japonské Ósace (2005) a 1. cena v nejvýznamnější soutěži smyčcových kvartet Premio Paolo Borciani v Itálii (2008). Bennewitzovo kvarteto je pravidelně zváno na prestižní světová pódia (Concertgebouw Amsterdam, Wigmore Hall Londýn, Rockefeller Center New York, Bunka Kaikan Tokyo, Herkulessaal Mnichov, Auditorio Nacional Madrid a další).
Václav Petr violoncello
Již více než desetiletí zastává post koncertního mistra violoncell v České filharmonii, od dvanácti let vystupuje sólově a jako člen souboru The Trio se věnuje také hudbě komorní: mladý violoncellista Václav Petr si vybudoval pozici jednoho z nejúspěšnějších umělců své generace.
Základům violoncellové hry se naučil od Mirka Škampy na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze, na HAMU byl posluchačem ve třídě Daniela Veise, absolvoval pak u Michala Kaňky. Svou hru dále zdokonaloval pod vedením Wolfganga Boettchera na Universität der Künste v Berlíně a zúčastnil se řady mezinárodních mistrovských kurzů v Kronbergu, Hamburku, Vaduzu, Bonnu či Baden-Badenu. Na svém kontě má také množství soutěžních úspěchů, které sbíral už od dětství (Prague Junior Note, Mezinárodní violoncellová soutěž v rakouském Liezenu, Talents of Europe) a postupně se propracoval až k nejprestižnějším evropským soutěžím (semifinalista soutěže Grand Prix Emanuel Feuermann, vítěz soutěže Pražského jara).
Ve 24 letech vyhrál konkurz do České filharmonie a stal se tak jedním z nejmladších koncertních mistrů v historii tohoto orchestru. S Českou filharmonií již několikrát vystoupil také sólově, stejně jako například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Prague Philharmonia, Janáčkovou filharmonií Ostrava či Baden-Baden Philharmonie.
Velké úspěchy sklízí Václav Petr i jako komorní hráč. Mezi lety 2009–2020 byl členem Klavírního kvarteta Josefa Suka, se kterým získal první ceny v soutěži komorních souborů v italském Val Tidone, v soutěži komorních souborů Salieri-Zinetti a v jedné z nejprestižnějších soutěží pro komorní soubory s klavírem „Premio Trio di Trieste“. V roce 2019 pak spolu s koncertním mistrem České filharmonie Jiřím Vodičkou a klavíristou Martinem Kasíkem založili Klavírní trio České filharmonie, později přejmenované na The Trio. Když vypukla pandemie Covidu, natočili Bergeretty Bohuslava Martinů v dobových kostýmech a vyhráli tak mezinárodní soutěž ve Vídni.
S mladým klavíristou Markem Kozákem zaujali v prosinci 2023 na festivalu Dny Bohuslava Martinů: „Na interpretačních pojetích všech kompozic byl znát rukopis již zkušených komorních hráčů, a tak bylo pro posluchače velkým zážitkem sledovat kompetentní práci dua při řešení úkolů v oblasti tempové, agogické, dynamické i barevné,“ píše Jiří Bezděk pro server OperaPlus. A kdoví? Možná se – stejně jako tehdy – i dnes dočkáme od interpretů odlehčeného přídavku ve formě čtyřruční hry na klavír.
Ivo Kahánek klavír
Jako interpret nevšední emocionální síly a hloubky si Ivo Kahánek získal pověst jednoho z nejpůsobivějších umělců své generace. Svůj dar okamžitě navázat citovou vazbu s publikem dokáže náležitě zužitkovat ve skladbách od baroka po modernu, s těžištěm v romantickém repertoáru, za jehož interpretaci také sklízí největší uznání (Diapason d’Or nebo nahrávka měsíce BBC Music Magazine). V roce 2004 se stal absolutním vítězem mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, v srpnu 2007 debutoval v londýnské Royal Albert Hall. Spolupracoval mj. s Berlínskými filharmoniky (sir Simon Rattle), Mahler Chamber Orchestra nebo Vídeňskými symfoniky; pravidelně vystupuje s Českou filharmonií. V roce 2018 se stal držitelem ceny Classic Prague Award za sólistický výkon roku. Je absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Hudební akademii múzických umění v Praze. Má za sebou také studijní stáž na londýnské Guildhall School of Music and Drama a mistrovské kurzy pod vedením K.-H. Kämmerlinga, Ch. Zachariase nebo A. de Larrocha.
Jevgenij Kissin klavír, rezidenční umělec
Díky své muzikalitě, poetické hloubce uměleckého přednesu a mimořádné virtuozitě se stal Jevgenij Kissin pro posluchače i hudební kritiku jedním z předních klavíristů své generace. Spolupracoval s mnoha velkými světovými dirigenty, včetně Claudia Abbada, Vladimira Ashkenazyho, Daniela Barenboima, Jamese Levina, Lorina Maazela nebo Seijiho Ozawy, stejně jako se všemi velkými orchestry světa.
Kissin se narodil v ruské židovské rodině v Moskvě a hrát a improvizovat na klavír začal ve věku dvou let. Jako šestiletý začal studovat u Anny Pavlovny Kantorové v moskevské hudební škole pro nadané děti, pojmenované po zakladatelkách, sestrách Gněsinových. V deseti letech vystoupil poprvé s orchestrem a o rok později na samostatném recitálu. Jako dvanáctiletý získal mezinárodní věhlas díky LP se záznamem jeho vystoupení s Moskevskou státní filharmonií. Po ohromném úspěchu této nahrávky vyšlo během dvou let pět dalších Kissinových živých vystoupení. Ve svých 14 letech, v roce 1985, vystoupil Jevgenij Kissin poprvé v zahraničí a velmi brzy poté ještě mnohokrát. V prosinci 1988 se přenášel do celého světa novoroční koncert Berlínských filharmoniků s Kissinem pod taktovkou Herberta von Karajana.
Jevgenij Kissin získal během dosavadní kariéry mnoho prestižních hudebních ocenění. V roce 1992 byl například speciálním hostem slavnostního udílení cen Grammy, které se přenášelo do celého světa. O dva roky později obdržel titul Nejmladší instrumentalista roku časopisu Musical America a v roce 1997 se stal nejmladším klavíristou, který měl recitál na BBC Proms. Získal čestný doktorát hudby na Manhattan School of Music; Šostakovičovu cenu, jedno z nejvyšších ruských hudebních vyznamenání, čestné členství v Royal Academy of Music v Londýně a naposledy čestný doktorát na univerzitě v Hongkongu, v Jeruzalémě a Beer Ševě.
Kromě ruského má také britské a izraelské občanství. Od roku 2017 žije v Praze. Patří k hlasitým kritikům ruské vojenské invaze na Ukrajinu.
Skladby
Jevgenij Kissin
Trio pro housle, violoncello a klavír
„Nedávno jsem složil Trio pro housle, violoncello a klavír o současné válce na Ukrajině. První věta ilustruje ruskou invazi a bombardování, druhá tragédii Ukrajiny a jejího lidu. Citoval jsem v ní ukrajinské lidové písně ‚Ой, выйду ж я на могилу‘ (Oj, přijdu já do hrobu) a ‚Горе ж менi, горе‘ (Běda mi, běda). Třetí věta zrcadlí konečné ukrajinské vítězství, ve které věřím. Třetí téma Finale je rozděleno na dvě části – první je napsána v ukrajinském a druhá v židovském stylu. Ten pro mne symbolizuje tři věci: ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj je Žid. V ukrajinské armádě bojují izraelští dobrovolníci. Já jsem Žid, který se narodil a vyrostl v Rusku, a protože můj národ byl největší obětí ruské xenofobie, vždy jsem cítil silnou solidaritu se všemi ostatními oběťmi. Nyní jsou Ukrajinci hlavními oběťmi ruské xenofobie a imperialismu, takže se domnívám, že my Židé bychom měli být jejich hlavními spojenci.“
Antonín Dvořák
Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81
Klavírní kvintet A dur, op. 81, je zralejším ze dvou Dvořákových skladeb pro toto nástrojové obsazení. Vznikl mezi srpnem a říjnem 1887 a odráží skladatelovo mistrovství v instrumentaci i tematické práci. Motivy slovanské hudby jsou patrné už z názvů dvou částí – melancholická dumka ani skočný furiant však nejsou jedinými nosnými prvky celého díla. Dvořák s nimi umně mísí pasáže působící kosmopolitně a obecně evropsky, v tom nejreprezentativnějším slova smyslu. Kvintet také vyzařuje vyrovnanost, kterou Dvořák vždy cítil na svém letním sídle ve Vysoké. Skladba měla premiéru v Rudolfinu 6. ledna 1888, u klavíru seděl mladý Karel Kovařovic. Byla přijata velmi kladně, a to jak kritiky, tak například Petrem Iljičem Čajkovským, který ji slyšel asi měsíc po premiéře na jednom z koncertů pořádaných na jeho počest. Ihned byla také uváděna v zahraničí – v Amsterdamu, Frankfurtu, Hamburku nebo Londýně – a napomohla Dvořákovi ke světovému věhlasu.