Když se v novodobé historii České filharmonie začaly činit první edukační krůčky, objevila se v roce 2006 – ještě za ředitele Václava Riedlbaucha – myšlenka na pořádání symfonických koncertů pro studentské publikum, tedy pro novou generaci posluchačů. A kdo by je hrál? No přece Česká filharmonie! Jenže ouha… vytížení filharmoniků bylo tak velké, že účast na takových koncertech nepřipadala v úvahu. A tak se do hry dostal tehdejší Pražský studentský orchestr, těleso s dlouholetou tradicí mladistvého a nadšeného přístupu k hudbě. Fungovalo to báječně, protože studentští posluchači viděli na pódiu svoje vrstevníky, kteří pro tyto koncerty přijali název Český studentský orchestr. Tito hudebníci spříznění láskou k hudbě nastudovali v letech 2006–2010 pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće mimo jiné Janáčkovu Sinfoniettu, Dvořákovu Novosvětskou, Violoncellový koncert a Te Deum, Musorgského Obrázky z výstavy či Prokofjevovy suity z baletu Romeo a Julie.

Když se po nástupu nového managementu v roce 2011 výrazně rozrostla hudebně vzdělávací činnost České filharmonie, byla to příležitost i pro oživení činnosti studentského orchestru, nazvaného nově Česká studentská filharmonie. Její myšlenkou je dávat nastupující generaci hudebníků – převážně studentů hudebních škol, ať už gymnázií, konzervatoří či akademií – pravidelnou možnost zkoušet a koncertně provádět velká díla světové symfonické, koncertantní i vokálně instrumentální tvorby. Postupem času převážila snaha o budování stálého orchestru, který bude své členy podporovat ve zdokonalování umění souhry a ve vytváření dlouhodobých vztahů a porozumění. Čeští studentští filharmonici fungují i jako „světlonošové“ ve vztahu ke svým vrstevníkům, kterým ukazují, že mladí lidé mohou klasická hudební díla milovat a zapáleně předávat ostatním.

Od sezony 2013/2014 těleso pravidelně účinkuje na koncertech filharmonického vzdělávacího cyklu Čtyři kroky do nového světa (pod taktovkou Marka Ivanoviće), při koncertech Tučňáci v Rudolfinu (s Vojtěchem Jouzou) a Kdo se bojí filharmonie? (s Ondřejem Vrabcem). V dubnu 2019 vystoupila Česká studentská filharmonie spolu s Idou Kelarovou a pěveckým sborem Čhavorenge při koncertech Šun Devloro, které byly hudební oslavou Mezinárodního dne Romů. V listopadu orchestr 2019 zahrál pod taktovkou Roberta Kružíka na Koncertě ke Dni studentstva – za účasti Joachima Gaucka a Petra Pitharta.

V červnu 2020 přijel do Prahy dirigent Simon Rattle a prosadil si, že nechce dirigovat jen Českou filharmonii, ale také „nějaký orchestr mladých lidí“. Když padla volba na Českou studentskou filharmonii, byla to pro její členy obrovská výzva. Sira Simona práce s mladými hudebníky těšila a nešetřil chválou: „Česká studentská filharmonie mi připomíná orchestr Verbierského festivalu, který tvoří nejlepší studenti hudby z celého světa vedení hráči z Metropolitní opery. Až na takové jsou úrovni.“ Tato slova jsou příjemná a lichotivá, ale znamenají taky obrovský závazek všech mladých hudebníků, pokud jde o budoucnost. Udržet se v pilné a poctivé přípravě, maximálním pozorném soustředění a v síle společného napojení, to mají v rukou každý zvlášť a všichni dohromady. Na podzim 2020 se stihly odehrát jen dva koncerty s Josefem Špačkem ve dvojroli sólisty a dirigenta. „Moc rád bych s nimi zase někdy spolupracoval, byli tak pozorní a milí! Opravdu mě to s nimi neuvěřitelně bavilo,“ říkal následně Josef Špaček.