Česká filharmonie • Rusalka

Jihokorejský basista Jongmin Park, laureát soutěže BBC Cardiff Singer of the World nebo soutěže P. I. Čajkovského, vystudoval Korea National University of Arts, načež se stal členem Akademie milánského Teatro alla Scala. V letech 2010–2013 byl členem souboru Hamburské státní opery, následně sedm let Vídeňské státní opery. Během tohoto působení nastudoval množství titulních rolí v repertoáru od Mozarta po Wagnera či Pucciniho, které pak zpíval také například v milánském Teatru alla Scala, madridském Teatru Real, na Bayreuthském či Salcburském festivalu. Kromě již zmíněných bývá hostem v newyorské Metropolitní opeře či londýnské Covent Garden; koncertní repertoár ho pak zavedl kromě Evropy – vídeňského Musikvereinu, londýnské Wigmore Hall a berlínské Filharmonie – například až do Suntory Hall v Tokiu. S Českou filharmonií spolupracoval již na nahrávce Dvořákova Stabat Mater, která vznikla v roce 2016 pod vedením Jiřího Bělohlávka.

Držitel Ceny ředitele Národního divadla pro umělce do 35 let, Jiří Brückler, je vyzdvihován pro svůj „ojedinělý hlas, v němž najdeme lyrickou vřelost s melancholickými odstíny i kovovou zvučnost s dramatickým potenciálem“. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři pod vedením Jiřího Kotouče a na Akademii múzických umění v Praze u Romana Janála. Je vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v kategorii Junior. 

V Opeře Národního divadla a Státní opery, v jejímž angažmá je od roku 2012, ztvárnil řadu stěžejních rolí v operách od Mozarta po Brittena. Za roli Rodriga ve Verdiho Donu Carlosovi byl nominován na Cenu Thálie za rok 2013. Do širší nominace na tuto prestižní cenu se však dostal už o čtyři roky dříve díky roli Silvia v Leoncavallových Komediantech při hostování v Divadle F. X. Šaldy v Liberci; tuto roli poté ztvárnil i na MHF Český Krumlov po boku Josého Cury. Je pravidelným hostem Divadla J. K. Tyla v Plzni, Národního divadla Brno nebo Bulharské opery v Sofii. S nejvýznamnějšími českými orchestry spolupracuje též na provádění koncertního repertoáru.

Mladý český barytonista Jiří Rajniš ml. působil ještě donedávna především v zahraničí, kde na sebe upozornil především svým hostováním ve slavné milánské La Scale. Svou mezinárodní kariéru nastartoval již v průběhu studií: po absolvování hudebně-dramatického oddělení Pražské konzervatoře se vydal do Los Angeles na University of California. „Tam jsem poznal důležitou zásadu: ‚Všechno je jen na tobě, nikdo ti nepomůže!‘ Studium a život v Americe, zkoušení konkurzů do tamních produkcí, koučingový program při MET, stovky mailů a hodin strávených v letadle i v autě při hledání práce donutí člověka přemýšlet hodně samostatně,“ konstatuje Rajniš, co vše mu pobyt v Americe dal. A zmiňuje i další důležitou zásadu: „Člověk se nesmí bát. Strach je nepřítel a to, co jedinec umí, mu nikdo jiný nikdy nevezme!“

Kromě studia zpěvu pak za součást povolání operního pěvce považuje také svou hereckou průpravu. „Když jsem byl malé dítě, propadl jsem divadlu jako celku. Nejen inspirací, že jsou moji rodiče operními pěvci, ale hlavně mě fascinovala nádherná scéna operních produkcí. Dnes už tomu tak není, ale vlastně jsem celé dětství maloval návrhy kostýmů a scén,“ vzpomíná Rajniš, který se na divadelních, respektive operních jevištích pohyboval velice brzy. V roce 2013 – to mu bylo čerstvě 21 let – ho například při účasti na festivalu Sommeroper Bamberg periodikum Opernglass nazvalo „Nejmladším českým Donem Giovannim na zahraniční scéně“. V letech 2017–2019 pak působil v angažmá v drážďanské Semperoper jako člen Junges Ensemble. Za dosud největší kariérní průlom lze považovat debut v milánské La Scale v sezoně 2022/2023, kdy zastal roli Prvního Nazaretského v opeře Salome Richarda Strausse. 

„Pokud máte v životopise ‚razítko‘ například z La Scaly, a máte i silný zahraniční management, skvělé materiály a kvalitně natočené nahrávky, tak je mnohem lehčí zaujmout další šéfy divadel,“ komentuje svou situaci barytonista, který v současné době dostává množství nabídek z evropských divadel. V La Scale se představil posléze také jako Hajný v Rusalce (v její historicky první inscenaci v tomto operním domě) a v sezoně 2025/2026 pak v Lady Macbeth Mcenského újezdu. V italských a francouzských divadlech (Modena, Pisa, Mety) zazářil jako Guglielmo v Così fan tutte; účinkoval také například v Nancy, Curychu či Palermu. Spolupráce ho dále váže i se slovenskými a českými divadly, je mj. stálým hostem Národního divadla v Praze a Státní opery. Na svém kontě má přes třicet rolí světového i českého operního repertoáru v lyrickém i dramatickém oboru.

Kromě operního působení má za sebou též četná koncertní vystoupení, například s Bamberskými symfoniky či Českou filharmonií a několikrát hostoval v koncertních síních v Berlíně, Ingolstadtu, Mnichově či Vídni. Na pódiu či jevišti stanul například vedle Christiana Thielemanna, Allana Gilberta či Johna Fioreho. V českém prostředí navíc vystupuje se svým souborem „Napolitan Quartet“, který posluchačům po celé České republice představuje neapolské písně v modernější stylizaci. V roce 2022 vydal s Tatianou Hajzušovou za doprovodu kytarisky Rastislava Sumegy své debutové album Španielské piesne.

Pražský filharmonický sbor (PFS), založený v roce 1935 sbormistrem Janem Kühnem, je nejstarším profesionálním smíšeným pěveckým sborem v Česku. Aktuálně je hlavním sbormistrem a uměleckým vedoucím Lukáš Vasilek, druhým sbormistrem Lukáš Kozubík. Nejvyšší ocenění sbírá PFS za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru, který uvádí spolu s nejslavnějšími světovými orchestry. Na domácí půdě pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se věnuje také opeře. Pravidelně pořádá vlastní sborové koncerty, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru, a věnuje se vzdělávacím projektům. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii PFS k poctě Soni Červené, pro mladší děti pořádá cyklus edukativních koncertů. PFS je držitelem ceny Classic Prague Awards za rok 2018 a Ceny Antonína Dvořáka za rok 2022.

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování a hudební vědu. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech, při kterých spolupracuje se světově uznávanými dirigenty a orchestry (např. Vídeňští symfonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie či Kyjevský symfonický orchestr).

Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám, především spolupráci s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010. Jako dirigent nebo sbormistr je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS pořízených pro významná světová vydavatelství (Decca Classics, Supraphon); v posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky měly mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason.

Své působení ve funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie zahájil Semjon Byčkov v roce 2018 koncerty věnovanými 100. výročí založení Československé republiky v Praze, Londýně, New Yorku a Washingtonu. V roce 2019 vyvrcholil Projekt Čajkovskij, zahrnující kompletní nahrávku skladatelových symfonií a klavírních koncertů, na niž navázaly koncerty a zahraniční rezidence. V rámci Roku české hudby 2024 se česká tvorba stala hlavním tématem významných evropských a amerických vystoupení, včetně třídenní rezidence v Carnegie Hall. Pro společnost PENTATONE Byčkov s Českou filharmonií nahrál Smetanovu Mou vlast, kterou BBC Music Magazine vyhlásil orchestrální nahrávkou roku 2025, a Dvořákovy symfonie č. 7, 8 a 9. V dubnu 2026 vydal PENTATONE komplet devíti dokončených Mahlerových symfonií, které Byčkov s orchestrem postupně nahrával od roku 2018 a uváděl v Rudolfinu i na zahraničních pódiích. 

V sezoně 2026/2027 se Byčkov s Českou filharmonií vrací k repertoáru, který jej provází od počátků kariéry. Vedle české hudby se zaměří především na díla Dmitrije Šostakoviče, Sergeje Rachmaninova a Modesta Musorgského. Programy 131. sezony tak propojuje hudbu jeho původní vlasti s českou tradicí, která stojí v centru jeho působení v Praze.

Semjon Byčkov přináší do repertoáru orchestru jedinečnou kombinaci vrozené muzikálnosti a přísné ruské pedagogiky. Pravidelně hostuje u předních světových orchestrů a realizoval řadu nahrávek s Berlínskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií a Orchestre de Paris. K oceňovaným snímkům se Symfonickým orchestrem WDR v Kolíně nad Rýnem patří Brahmsovy symfonie i díla Strausse, Mahlera, Šostakoviče, Rachmaninova, Verdiho, Höllera a Glanerta.

Byčkov stojí jednou nohou pevně v kultuře Východu a druhou na Západě. Narodil se v roce 1952 v Leningradu, dnešním Petrohradu, kde studoval na konzervatoři u Ilji Musina. V roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. V roce 1989 se stal hlavním hostujícím dirigentem Petrohradské filharmonie a hudebním ředitelem Orchestre de Paris. Později působil jako šéfdirigent Symfonického orchestru WDR v Kolíně nad Rýnem a drážďanské Semperoper.

Pravidelně se věnuje také opeře. V posledních sezonách dirigoval Wagnerova Tristana a Isoldu v Bayreuthu a madridském Teatro Real a novou inscenaci Čajkovského Evžena Oněgina v Pařížské opeře. V sezoně 2026/2027 se vrátí také do londýnské Královské opery Covent Garden. Jeho nahrávku Evžena Oněgina zařadil Opera Magazine mezi třicet nejlepších operních snímků všech dob a Wagnerův Lohengrin získal ocenění Album roku časopisu BBC Music Magazine.

Semjon Byčkov byl v roce 2015 vyhlášen Dirigentem roku v rámci International Opera Awards a v roce 2022 získal stejný titul od Musical America. Je držitelem čestného doktorátu Královské hudební akademie v Londýně a čestných dirigentských titulů u této instituce a Symfonického orchestru BBC. Pod jeho vedením získala Česká filharmonie v roce 2024 ocenění Orchestr roku časopisu Gramophone. Od 1. srpna 2026 je designovaným hudebním ředitelem Pařížské opery a funkce se ujme v roce 2028.