Česká filharmonie • Helsinky

Janine Jansen se narodila do nizozemské hudební rodiny. Rodiče – otec varhaník, klavírista a cembalista, matka zpěvačka – vedli všechny své děti k hudbě již od útlého věku. Malá Janine zpívala v kostelním sboru, od šesti let začala hrát na housle u slavné pedagožky Coosje Wijzenbeek a muzicírovat se svým otcem a bratry. „Hudbě se doma nedalo uniknout, byla to neodmyslitelná součást života,“ vzpomíná. Také bývala svědkem zkoušek souborů staré hudby – vždyť největší jména oboru historicky poučené interpretace té doby byla mezi rodinnými přáteli –, což ji ovlivnilo natolik, že jednu dobu dokonce hrála s barokním smyčcem a na střevové struny. Nakonec se však rozhodla vydat „tradiční“ cestou a historicky poučenou interpretaci ctí jinými způsoby (např. stylem frázování), což dodává její hře osobitý styl.

V patnácti letech debutovala ve slavném amsterdamském Concertgebouw a ani náhlé úmrtí jejího tehdejšího učitele Philippa Hirschhorna její cestu vzhůru nezastavilo. Následoval další pedagog, Boris Belkin, a krátce po dvacátých narozeninách nastartovala mezinárodní kariéru a začala spolupracovat s vydavatelstvím Decca Classics. Od její nahrávky Vivaldiho, která trhala rekordy počtů prodaných kusů, ji už znal celý svět. 

Nyní se o ni už řadu let přetahují nejvýznamnější hudební tělesa. V březnu 2024 se v amsterdamském Concertgebouw odehraje první ročník Bachova festivalu Janine Jansen, na kterém má tato houslová superstar svůj dramaturgický i interpretační podíl. Dále ji v této sezoně kromě tradičního repertoáru čeká i soudobá hudba, dvojkoncert Distans anglické skladatelky Sally Beamish a světová premiéra houslového koncertu Britty Byström. Do nabitého diáře ještě vmáčkne množství turné; nejdále to bude na Dálný východ s Filharmonií Oslo a Klausem Mäkelou, ale dosyta si ji užije i Evropa. Na jednom z turné se představí mj. s Londýnským symfonickým orchestrem pod vedením sira Antonia Pappana, se kterým ji pojí dlouhá historie profesního přátelství.

Pod jeho taktovkou nahrála mj. Brahmse a Bartóka, ale do ještě užšího kontaktu, který magazín Gramophone označil dokonce za „nádherný důkaz jejich výjimečného hudebního přátelství“, se dostali při nahrávání posledního CD Janine Jansen s názvem „12 Stradivari“. Jansen dostala vskutku originální nápad vytvořit jakousi studii dvanácti Stradivariho houslí a představit je v repertoáru, pro který byly tyto nástroje inspirací, přičemž cílem bylo nechat vyniknout unikátní kvalitu každého z nástrojů. A za klavír si nepozvala nikoho jiného než „starého přítele“ Pappana. 

Kromě Pappana Jansen úzce spolupracuje i s klavíristou Denisem Kožuchinem, se kterým se představí například v prosinci ve Wigmore Hall jako rezidenční umělkyně této sezony, a dohromady s Marthou Argerich a Mischou Maiskym tvoří etablované trio. Komorní hudba, kterou načichla jako malá doma a hodně rozvíjela pod vedením Coosje Wijzenbeek, má v její kariéře nezastupitelné místo, o čemž svědčí i Mezinárodní utrechtský festival komorní hudby, který pod svým uměleckým vedením provedla od založení až po letošní dvacátý ročník.

Své působení ve funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie zahájil Semjon Byčkov v roce 2018 koncerty věnovanými 100. výročí založení Československé republiky – v Praze, Londýně, New Yorku a Washingtonu. V roce 2019 vyvrcholil Projekt Čajkovskij: CD komplet symfonií a na něj navázané koncerty a rezidence. V rámci Roku české hudby 2024 se kromě nahrávek Smetanovy Mé vlasti, kterou časopis BBC Music Magazine vyhlásil orchestrální nahrávkou roku 2025, a Dvořákových symfonií č. 7, 8 a 9 stala česká hudba hlavním tématem významných evropských vystoupení v Evropě a USA, včetně tří koncertů v Carnegie Hall. Ve 130. sezoně Byčkov absolvuje s Českou filharmonií zájezdy na Tchaj-wan, do Japonska, Koreje, Rakouska, Itálie, Německa, Lucemburska, Švédska a Finska a na jaře 2026 vydá PENTATONE komplet Mahlerových symfonií nahraných s Českou filharmonií v uplynulých osmi sezonách.

Semjon Byčkov přináší do repertoáru orchestru jedinečnou kombinaci vrozené muzikálnosti a přísné ruské pedagogiky. Často hostuje u předních světových orchestrů a operních souborů a realizoval mnoho nahrávek, mimo jiné s Berlínskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Orchestrem Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií a Orchestrem de Paris. K referenčním nahrávkám se Symfonickým orchestrem WDR Kolín nad Rýnem patří čtyři Brahmsovy symfonie, dále díla Strausse, Mahlera, Šostakoviče, Rachmaninova, Verdiho, Glanerta a Höllera. Jeho nahrávka Čajkovského Evžena Oněgina z roku 1992 byla doporučenou nahrávkou pro pořad BBC Radio 3 Building a Library (2020); Wagnerův Lohengrin byl vyhlášen nahrávkou roku časopisu BBC Music Magazine (2010); a Schmidtova Symfonie č. 2 s Vídeňskými filharmoniky získala titul nahrávka měsíce časopisu BBC Music Magazine (2018).

Byčkov stojí jednou nohou pevně v kultuře Východu a druhou na Západě. Narodil se v roce 1952 v Leningradě (dnes Petrohrad), v roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a nyní žije v Evropě. V roce 1989 se Byčkov vrátil do bývalého Sovětského svazu jako hlavní hostující dirigent Petrohradské filharmonie a ve stejném roce byl jmenován hudebním ředitelem Orchestru de Paris. V roce 1997 byl jmenován šéfdirigentem Symfonického orchestru WDR v Kolíně nad Rýnem a o rok později šéfdirigentem drážďanské Semperoper. V létě 2025 se Byčkov vrátil do Bayreuthu, aby dirigoval Wagnerova Tristana a Isoldu, a v roce 2026 bude dirigovat novou inscenaci Čajkovského Evžena Oněgina v Pařížské opeře. Byčkov byl dvakrát vyhlášen „Dirigentem roku“ – v roce 2015 v rámci International Opera Awards a v roce 2022 serverem Musical America. Je držitelem čestných titulů v BBC Symphony Orchestra a Královské hudební akademii.