Česká filharmonie • Simon Rattle

Janine Jansen

housle

Janine Jansen se narodila do nizozemské hudební rodiny. Rodiče – otec varhaník, klavírista a cembalista, matka zpěvačka – vedli všechny své děti k hudbě již od útlého věku. Malá Janine zpívala v kostelním sboru, od šesti let začala hrát na housle u slavné pedagožky Coosje Wijzenbeek a muzicírovat se svým otcem a bratry. „Hudbě se doma nedalo uniknout, byla to neodmyslitelná součást života,“ vzpomíná. Také bývala svědkem zkoušek souborů staré hudby – vždyť největší jména oboru historicky poučené interpretace té doby byla mezi rodinnými přáteli –, což ji ovlivnilo natolik, že jednu dobu dokonce hrála s barokním smyčcem a na střevové struny. Nakonec se však rozhodla vydat „tradiční“ cestou a historicky poučenou interpretaci ctí jinými způsoby (např. stylem frázování), což dodává její hře osobitý styl.

V patnácti letech debutovala ve slavném amsterdamském Concertgebouw a ani náhlé úmrtí jejího tehdejšího učitele Philippa Hirschhorna její cestu vzhůru nezastavilo. Následoval další pedagog, Boris Belkin, a krátce po dvacátých narozeninách nastartovala mezinárodní kariéru a začala spolupracovat s vydavatelstvím Decca Classics. Od její nahrávky Vivaldiho, která trhala rekordy počtů prodaných kusů, ji už znal celý svět. 

Nyní se o ni už řadu let přetahují nejvýznamnější hudební tělesa. V březnu 2024 se v amsterdamském Concertgebouw odehraje první ročník Bachova festivalu Janine Jansen, na kterém má tato houslová superstar svůj dramaturgický i interpretační podíl. Dále ji v této sezoně kromě tradičního repertoáru čeká i soudobá hudba, dvojkoncert Distans anglické skladatelky Sally Beamish a světová premiéra houslového koncertu Britty Byström. Do nabitého diáře ještě vmáčkne množství turné; nejdále to bude na Dálný východ s Filharmonií Oslo a Klausem Mäkelou, ale dosyta si ji užije i Evropa. Na jednom z turné se představí mj. s Londýnským symfonickým orchestrem pod vedením sira Antonia Pappana, se kterým ji pojí dlouhá historie profesního přátelství.

Pod jeho taktovkou nahrála mj. Brahmse a Bartóka, ale do ještě užšího kontaktu, který magazín Gramophone označil dokonce za „nádherný důkaz jejich výjimečného hudebního přátelství“, se dostali při nahrávání posledního CD Janine Jansen s názvem „12 Stradivari“. Jansen dostala vskutku originální nápad vytvořit jakousi studii dvanácti Stradivariho houslí a představit je v repertoáru, pro který byly tyto nástroje inspirací, přičemž cílem bylo nechat vyniknout unikátní kvalitu každého z nástrojů. A za klavír si nepozvala nikoho jiného než „starého přítele“ Pappana. 

Kromě Pappana Jansen úzce spolupracuje i s klavíristou Denisem Kožuchinem, se kterým se představí například v prosinci ve Wigmore Hall jako rezidenční umělkyně této sezony, a dohromady s Marthou Argerich a Mischou Maiskym tvoří etablované trio. Komorní hudba, kterou načichla jako malá doma a hodně rozvíjela pod vedením Coosje Wijzenbeek, má v její kariéře nezastupitelné místo, o čemž svědčí i Mezinárodní utrechtský festival komorní hudby, který pod svým uměleckým vedením provedla od založení až po letošní dvacátý ročník.

Simon Rattle

dirigent

Jednoho z nejprestižnějších dirigentů současnosti, nositele rytířského řádu a držitele Řádu za zásluhy uděleného jak anglickou královnou, tak městem Berlínem, sira Simona Rattla, vídáme v Rudolfinu poslední roky poměrně často. Dlouhodobá spolupráce s Českou filharmonií vedla k tomu, že se se svou manželkou, mezzosopranistkou Magdalenou Koženou, stal rezidenčním umělcem sezony 2022/2023. Během několika koncertů tak s Českou filharmonií provedl řadu symfonických děl, kterým vévodily vokálně-instrumentální skladby pozdního 19. či raného 20. století, tedy repertoár, za který je Rattle oceňován nejvíce. Naposledy v Rudolfinu vystoupil v únoru 2024 s klavíristkou Yujou Wang, s níž ho pojí na Grammy nominovaná nahrávka ze společného asijského turné v roce 2017. Od sezony 2024/2025 se stává hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie.

Sir Simon Rattle, rodák z Liverpoolu a absolvent Royal Academy of Music, zastával za svou dlouhotrvající kariéru řadu důležitých pozic. Do světového povědomí se dostal jako šéfdirigent Birmingamského symfonického orchestru, u kterého působil celých osmnáct let (osm let byl jeho hudebním ředitelem); poté následovalo šestnáct slavných let s Berlínskými filharmoniky (2002–2018; umělecký ředitel a šéfdirigent) a šest let u Londýnského symfonického orchestru. Sezonu 2023/2024 zahájil na postu šéfdirigenta Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu. Z titulu „principal artist“ také vede Orchestra of the Age of Enlightenment a je zakladatelem Birmingham Contemporary Music Group. Vedle svých stálých dirigentských postů udržuje vztahy s předními světovými orchestry, a tak často koncertuje po Evropě, USA a Asii a bývá k vidění i ve významných operních domech. 

Natočil více než 70 titulů pro vydavatelství EMI (nyní Warner Classics). Za své nahrávky získal řadu prestižních mezinárodních ocenění, jimž vévodí třikrát cena Grammy, a to za Mahlerovu Symfonii č. 10, Brahmsovo Německé requiem a Stravinského Žalmovou symfonii, které natočil s Berlínskými filharmoniky. V roce 2019 pořídil s Londýnským symfonickým orchestrem originální nahrávku Brucknerovy Šesté symfonie, která se stala předmětem vzrušených debat. 

Kromě zmíněných cen přineslo Rattlovo dlouhodobé partnerství s Berlínskými filharmoniky také nový a dlouhodobě úspěšný vzdělávací program „Zukunft@Bphil“. Angažování v hudebním vzdělávání však Rattle neopustil ani po odchodu z tohoto orchestru a spolu s Londýnským symfonickým orchestrem se pak podílel na vzniku LSO East London Academy. Ta od roku 2019 hledá a bezplatně rozvíjí potenciál mladých talentovaných hudebníků bez ohledu na jejich původ a finanční situaci.