V roce 1912 se Edward Elgar a o osm let mladší Jean Sibelius zúčastnili Birminghamského hudebního festivalu. Oba úspěšní umělci zde dirigovali svá díla: Sibelius Čtvrtou symfonii, Elgar kantátu pro sbor, orchestr a alt The Music Makers. O tom, zda mezi nimi došlo k setkání, však můžeme jenom spekulovat.
S jistotou lze naopak tvrdit, že Edwardu Elgarovi bylo právě padesát let, šest měsíců a jeden den, když se v Manchesteru roku 1908 uskutečnila premiéra jeho První symfonie. Dle Elgarových vyjádření dílo osobní, plné „zkušenosti lidského života s velkou láskou a obrovské naděje v budoucnost“.
O své kompozici En Saga se podobně enigmaticky vyjádřil Jean Sibelius. „En Saga je psychologicky jedno z mých nejhlubších děl. Mohl bych téměř říct, že obsahuje celé mé mládí. Vyjadřuje duševní stav. Když jsem skladbu psal, prožíval jsem mnoho věcí, které mě trápily. V žádném jiném díle jsem se neodhalil tak úplně jako zde. Už jen z tohoto důvodu mi jsou všechny interpretace zcela cizí.“
Dirigentovi a skladateli Thomasi Adèsovi Sibelius rozhodně cizí není. V sezoně 2025/2026 s Českou filharmonií představil svou kompozici Air – Homage to Sibelius. „Sibelius zaujímá zcela jedinečné místo – dané jak geograficky, tak historicky. Stojí na hraně klasické hudební tradice a něčeho, co směřuje do neznáma, do jakési otevřené krajiny, která se po něm začala otevírat. Vždy působí jako člověk na hranici nového území: neustále objevuje, posouvá se dál. V jeho hudbě doslova vidíte, jak přemýšlí – co s daným motivem udělat, kam jej posunout. A pokaždé nabízí odpověď, která je nesmírně uspokojivá.“
Účinkující
Jiří Vodička housle
Jiří Vodička, jeden z nejvyhledávanějších českých houslistů, sólista, komorní hráč a v neposlední řadě koncertní mistr České filharmonie, na svůj talent upozorňoval již od dětství, když vítězně prošel mnoha soutěžemi (např. Mezinárodní houslová soutěž J. Kociana či Prague Junior Note). V roce 2002 získal rovněž cenu pro nejlepšího účastníka houslových kurzů Václava Hudečka, se kterým následně absolvoval desítky koncertů po celé České republice. Ve čtrnácti letech byl mimořádně přijat na vysokou školu, Institut pro umělecká studia v Ostravě, do třídy renomovaného pedagoga Zdeňka Goly; studium uzavřel v roce 2007 magisterským titulem. Soutěžní úspěchy se mu nevyhýbaly ani v dospělém věku, kdy zvítězil například ve světově proslulé soutěži Young Concert Artist (2008).
Jako sólista spolupracuje s význačnými českými i zahraničními orchestry, například s Českou filharmonií, Prague Philharmonia, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Qatar Philharmonic Orchestra, Neue Westfalen Philharmonie či Wuhan Philharmonic Orchestra. Jeho interpretační činnost je však širší. V roce 2014 natočil pro Supraphon své debutové sólové album „Violino Solo“, milovníci crossoverů ho mohou slyšet v rámci světového turné s názvem Vivaldianno, dříve byl členem Smetanova tria (další dvě CD pro Supraphon), jako komorní hráč koncertuje s Martinem Kasíkem, Ivem Kahánkem, Ivanem Klánským, Davidem Marečkem či Miroslavem Sekerou. Bývá pravidelně zván na významné festivaly, například Pražské jaro, Janáčkův Máj, Grand festival of China a Choriner Musiksommer. V roce 2020 založil Klavírní Trio České filharmonie, s kterým v roce 2021 vyhrál mezinárodní soutěž Vienna International Competition. Mnohé z koncertů „českého Paganiniho“, jak se Vodičkovi někdy přezdívá pro jeho mimořádnou technickou zdatnost, byly natočeny Českou televizí, Českým rozhlasem nebo německým ARD. K tomu všemu učí na Ostravské univerzitě.
Hraje na italský nástroj Joseph Gagliano 1774, který dostal do dlouhodobého užívání od bývalého šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka.
Thomas Adès dirigent
Thomas Adès, rodák z Londýna, je jedním z nejuznávanějších umělců současnosti. Ať už jako skladatel, či interpret pravidelně spolupracuje s předními světovými orchestry, operními soubory a festivaly. Doposud napsal celkem tři opery – Anděl vyhubitel (The Exterminating Angel, 2016), Bouře (The Tempest, 2004) a Napudrujte jí tvář (Powder Her Face, 1995) –, které si zažily své premiéry na tak prestižních místech, jako jsou Salcburský festival, newyorská Metropolitní opera či londýnská Covent Garden a získaly množství ocenění („Světová premiéra roku“ na International Opera Awards, cena londýnské Královské filharmonické společnosti, Gramophone Award). Vysoce hodnocená je i jeho orchestrální tvorba, především skladba Asyla, kterou v roce 1997 premiéroval Birminghamský symfonický orchestr (Grawemeyer Award) či Tevot, jež byla v podání Berlínských filharmoniků premiérovaná v roce 2007 v Carnegie Hall.
Kromě kompozice se Thomas Adès soustavně věnuje také činnosti interpretační, organizační a pedagogické. Od roku 2016 je uměleckým partnerem Bostonského symfonického orchestru, který nejen diriguje na vybraných koncertech, ale s některými jeho členy provozuje komorní hudbu a vede letní Festival soudobé hudby. Každoročně také vyučuje klavírní a komorní hru na Mezinárodním hudebním semináři v Prussia Cove.
V roli dirigenta Adès pravidelně vystupuje s Losangeleskou filharmonií, Bostonskými symfoniky, Londýnským symfonickým orchestrem, Královským orchestrem Concertgebouw, symfonickými orchestry v Melbourne a Sydney či Symfonickým orchestrem BBC. Kromě svých vlastních oper také dirigoval Život prostopášníka (Covent Garden, curyšský Opernhaus) a Alice’s Adventures Under Ground Geralda Barryho. Jako pianista byl v poslední době zaměstnán sólovými recitály v newyorské Carnegie Hall (Stern Auditorium) a londýnské Wigmore Hall, jakož i koncertními vystoupeními s Newyorskou filharmonií.
Skladby
Jean Sibelius
En Saga, symfonická báseň, op. 9
Thomas Adès
Märchentänze, verze pro housle a orchestr
Edward Elgar
Symfonie č. 1 As dur, op. 55