Česká filharmonie • Daniel Harding

Český hornista Radek Baborák patří k předním hráčům české i světové hudební scény. To dokládá i jeho dlouholetá kariéra sólového hráče – v 18 letech započal svoje dvouleté působení na pozici prvního hráče v České filharmonii, další zkušenosti jako sólohornista načerpal u Mnichovských filharmoniků a v letech 2003‒2010 také u Berlínských filharmoniků. Kromě sólového vystupování dělí svoji profesní dráhu mezi komorní hudbu, pedagogickou činnost a dirigování.

Je zakladatelem komorního uskupení Baborak Ensemble, se kterým pravidelně vystupuje například na Mozartwoche Salzburg, v komorním sále Pierra Bouleze v Berlíně nebo v Japonsku. Jádro souboru sestává z lesního rohu a smyčcového kvarteta, ale dle potřeby se rozšiřuje o různé další nástroje – v rámci něj vznikl například projekt Orquestrina, který se zaměřuje na taneční hudbu. Pro svůj soubor Radek Baborák také aranžuje různé skladby, například od argentinského skladatele Ástora Piazzolly. Od roku 2016 je též uměleckým vedoucím Pražských komorních sólistů.

V rámci své pedagogické aktivity vyučoval na Fondazione Arturo Toscanini v Boloni, Escuela Reina Sofía v Madridu, TOHO University v Tokiu a pražské HAMU. V současné době je hostujícím profesorem na Barenboim-Said Academy v Berlíně a mentorem stipendijní Akademie MenART.

V roce 2011 rozšířil svou hudební činnost o dirigování. Jeho mentorem byl japonský dirigent Seiji Ozawa, kterému asistoval u Mito Chamber Orchestra. V roli dirigenta spolupracoval s dalšími českými i zahraničními tělesy včetně Berlínského symfonického orchestru či Tokijské filharmonie. Založil a umělecky vede orchestr Česká Sinfonietta, který vystupuje na renomovaných festivalech v České republice (Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl), a je také čestným dirigentem Západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních.

Radek Baborák se rovněž aktivně zajímá o edukaci a podporu mladých muzikantů. Svědčí o tom například jeho projekt Showcase, v rámci kterého mají mladí umělci možnost proniknout hlouběji do profesionálního hudebního světa, získat nové kontakty a příležitosti. Během covidové pandemie uspořádal také dvě sbírky na pomoc nezávislým umělcům a následně v rámci svých projektů podpořil i ukrajinské hudebníky.

V roce 2020 vznikl z jeho iniciativy mezinárodní hudební festival Horn Fest Praha, který navazuje na bohatou a dlouholetou českou (i světovou) tradici lesního rohu. V prosinci 2025 se představil v polské Vratislavi v rámci Národního fóra hudby s orchestrem NFM Leopoldinum dokonce v trojí roli jako sólista, dirigent i skladatel se skladbou L’Orangerie.

Singapursko-britská mezzosopranistka Fleur Barron, držitelka ceny Grammy z roku 2025 za ztvárnění hlavní role v opeře Adriana Mater Kaiji Saariaho, se kromě opery věnuje i koncertnímu vystupování a komorním i sólovým recitálům. Vystupuje s předními světovými orchestry a dirigenty, v sezoně 2024/2025 jsme ji v rámci jejího koncertního turné mohli slyšet také s Českou filharmonií pod vedením Semjona Byčkova v Mahlerově cyklu Písně o mrtvých dětech. Právě dílo Gustava Mahlera zaujímá v jejím repertoáru významný podíl, ale výjimkou není ani hudba 20. a 21. století či skladby raně barokní. V recitálové roli se na pódiu nejčastěji objevuje s klavíristou Juliem Drakem, za jehož doprovodu vystoupí v sezoně 2025/2026 v Janově, Londýně, Paříži ale například i v Jižní Koreji. Fleur Barron se rovněž zaměřuje na projekty podporující propojování odlišných kultur, sama vyrůstala v kulturně velice různorodém prostředí. Kromě své interpretační dráhy pořádá každoročně také množství mistrovských kurzů.

Londýnský rodák Andrew Staples je považován za jednoho z nejvšestrannějších tenoristů své generace. Pravidelně ho potkáváme na pódiu se sirem Simonem Rattlem, Danielem Hardingem, Esa-Pekkou Salonenem či Yannickem Nézet-Séguinem spolu s Berlínskými a Vídeňskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu, Orchestre de Paris, Londýnským symfonickým orchestrem nebo Královským skotským národním orchestrem. Slyšet jsme ho mohli například i v rámci Salcburského či Lucernského hudebního festivalu. Již několikrát vystoupil i v České republice, v pražském Národním divadle, Státní opeře i s Českou filharmonií ‒ v Schumannově oratoriu Ráj a Peri nebo v Händelově Mesiáši. V roce 2025 byl kritikou oceněn mimo jiné za svoje vystoupení v Mahlerově 8. symfonii s Londýnským filharmonickým orchestrem. Jako všestranný umělec se Andrew Staples kromě koncertních a operních pěveckých angažmá věnuje též operní režii, filmové produkci a fotografii.

Britský dirigent Daniel Harding byl až do roku 2025 hudebním a uměleckým ředitelem Symfonického orchestru Švédského rozhlasu, kde působil 18 let. V roce 2024 převzal funkci hudebního ředitele orchestru a sboru Accademia Nazionale di Santa Cecilia a ve stejném roce se stal také vedoucím programu Youth Music Culture The Greater Bay Area (YMCG), mezinárodní orchestrální akademie a festivalu v oblasti Velkého zálivu v jižní Číně, který propojuje mladé hudebníky z celého světa. V minulosti zastával post hudebního ředitele Orchestre de Paris (2016–2019) a hlavního hostujícího dirigenta Londýnského symfonického orchestru (2007–2017); byl taktéž poctěn čestným doživotním titulem „Conductor Laureate“ od Komorního orchestru Gustava Mahlera, se kterým pracuje už více než 20 let. Kromě svých koncertních závazků je také častým hostem prestižních operních domů, jako jsou milánská La Scala, Královská opera Covent Garden, Berlínská či Vídeňská státní opera.

S Českou filharmonií se představil poprvé v roce 2023, kdy dirigoval Schumannovo oratorium Ráj a Peri. V sezoně 2026/2027 ho čeká spolupráce s Berlínskými a Vídeňskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Clevelandským orchestrem.

Za své nahrávky již sklidil mnohá ocenění. Pozitivní ohlasy získala jeho mahlerovská a orffovská alba s Vídeňskými filharmoniky a se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, která natočil pro Deutsche Grammophon. Pro Virgin/EMI nahrál CD s Mahlerovými a Brahmsovými symfoniemi, operu Billy Budd s Londýnským symfonickým orchestrem (cena Grammy za nejlepší operní nahrávku), opery Don Giovanni a Utahování šroubu s Komorním orchestrem Gustava Mahlera (Choc de lʼAnnée 2002, Grand Prix de lʼAcadémie Charles Cros a Gramophone Award) či díla Lutosławského a Brittena (Choc de lʼAnnée 1998). Mezi jeho poslední nahrávky patří koncertní provedení houslového koncertu soudobé britské skladatelky Helen Grime se Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu, Pucciniho Tosca s orchestrem Accademia Nazionale di Santa Cecilia a Houslové koncerty S. Barbera a J. Sibelia se sólistou Renaudem Capuçonem.

Daniel Harding se narodil v Oxfordu a jako dirigent se prosadil již velmi mladý. Měl příležitost asistovat Simonu Rattlovi u City of Birmingham Symphony Orchestra a Claudiu Abbadovi u Berlínských filharmoniků, se kterými debutoval ve svých 21 letech. V roce 1996 se stal také nejmladším dirigentem, který kdy dirigoval koncert na festivalu BBC Proms. Je rovněž nositelem Řádu umění a literatury, které obdržel od francouzské vlády v roce 2002 a Řádu britského impéria (2021). Kromě svých četných hudebních závazků je také profesionálním pilotem Air France.