Barytonista Brian Mulligan se narodil v New Yorku irským rodičům. V newyorské Metropolitní opeře debutoval v roce 2003 ještě jako student (studoval Yale University a Juilliard School) a hostování ve slavných operních domech se ho drží dodnes. V operním repertoáru Richarda Wagnera (Alberich, Kurwenal, Telramund, Wotan, Der Wanderer) a Richarda Strausse (Barak: Die Frau ohne Schatten, Jochanaan: Salome), ale také při inscenacích děl 20. a 21. století je žádaný například v curyšském Opernhausu, Vídeňské státní opeře, Lyric Opera of Chicago či Opéra national de Paris. Vystoupil již také na Wiener Festwochen a Salcburském festivalu. V koncertních sálech byl v poslední době viděn s Rotterdamskou filharmonií pod vedením Yannicka Nézet-Séguina či Bergenskou filharmonií a Edwardem Gardenerem. Natočil již tři sólová alba, která obsahují písňový repertoár 20. a 21. století. Jeho nahrávku Mahlerovy 8. symfonie s Losangeleskou filharmonií a Gustavem Dudamelem pak vydal Deutsche Grammophon na DVD.

Španělská sopranistka Ángeles Blancas Gulín, dcera sopranistky Ángeles Gulín, byla v roce 2023 označena za nejlepší sopranistku na Opera XXI Awards. Této ceny se jí dostalo díky zpodobení role Kostelničky z Janáčkovy Její pastorkyně v inscenaci Roberta Carsena v Teatro de la Maestranza de Sevilla. Repertoár 20. století je její specialitou, k hudbě Leoše Janáčka pak přímo lne. O tom se ostatně už mohlo přesvědčit i české publikum: v roce 2022 přijela do Brna s Velšskou národní operou a Věcí Makropulos, ve které připomněla svůj dlouholetý vztah s postavou Emilie Marty. Pravidelně hostuje ve významných evropských divadlech, jako jsou londýnská Covent Garden, madridské Teatro Real či curyšský Opernhaus; při koncertních provedeních, kdy spolupracovala s dirigenty jako Antoniem Pappanem či Fabiem Luisim, se dostala až do slavné Carnegie Hall. V roce 2025 zpívá Kostelničku v lisabonském Teatro Nacional de São Carlos, Sentu v Bludném Holanďanovi a novou sezonu otevírá Albénizovou operou Pepita Jiménez v madridském Teatro de la Zarzuela. 

Ukrajinský tenorista Valentyn Dytiuk je výraznou osobností mladé operní generace. Po absolvování Národní hudební akademie Čajkovského v Kyjevě zahájil svou kariéru jako sólista Ukrajinské národní opery, kde působil mezi lety 2014 a 2022. Vítěz mezinárodních pěveckých soutěží Glinky v Moskvě či Virgilija Noreiky ve Vilniusu hostuje na předních operních scénách – v izraelské opeře v Tel Avivu se představil jako Rodolfo v Pucciniho Bohémě, v Estonské národní opeře v Tallinu vystoupil v roli Alfréda ve Verdiho La traviatě a pravidelně účinkuje také ve významných divadlech ve Veroně, Turíně či Valencii. V roce 2023 debutoval i u nás v Národním divadle v roli Pinkertona v Pucciniho opeře Madama Butterfly. K jeho dalším úspěchům patří vystoupení v roce 2024 s Berlínskými filharmoniky pod taktovkou Alana Gilberta v oratoriu Jana z Arku na hranici. V nadcházející sezoně 2025/2026 ho čeká první představení v londýnské Covent Garden v roli Henriho ve Verdiho Sicilských nešporách a také návrat do berlínské Deutsche Oper, kde vystoupí jako Don Carlo.

Pražský filharmonický sbor (PFS), založený v roce 1935 sbormistrem Janem Kühnem, je nejstarším profesionálním smíšeným pěveckým sborem v Česku. Aktuálně je hlavním sbormistrem a uměleckým vedoucím Lukáš Vasilek, druhým sbormistrem Lukáš Kozubík.

Nejvyšší ocenění sbírá PFS za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru, který uvádí spolu s nejslavnějšími světovými orchestry. Na domácí půdě pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a s Prague Philharmonia. Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se věnuje také opeře.

Pravidelně pořádá vlastní sborové koncerty, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru, a věnuje se vzdělávacím projektům. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, pro mladší děti pořádá cyklus edukativních koncertů.

PFS je držitelem ceny Classic Prague Awards za rok 2018 a Ceny Antonína Dvořáka za rok 2022.

Simon Halsey, držitel tří cen Grammy, Řádu britského impéria a německého řádu za zásluhy, je uznávaným dirigentem a sbormistrem profesionálních i amatérských těles, sbormistrovským poradcem a vyhledávaným pedagogem. Na University of Birmingham nejen, že učí dirigování, ale stará se také o množství tamních a různě zaměřených sborů. Je totiž přesvědčen, že sborový zpěv může člověku poskytnout mnohé a měl by tedy být provozovaný nejen profesionály, ale také amatéry různého věku, zkušeností i zázemí. Hlavní hostující dirigent barcelonského Orfeó Català Choirs a Rozhlasového orchestru WDR, sbormistr City of Birmingham Symphony Orchestra Choruses a emeritní sbormistr Londýnského symfonického orchestru začínal ve sborech oxfordské New College a cambridgské King’s College, načež studoval dirigování na Royal College of Music v Londýně. K výčtu jeho velké umělecké činorodosti, kterou popisuje dokument Unsere Herzen – Ein Klang z roku 2022, patří ještě spoluzaložení Birmingham Opera Company či vydání knihy o sbormistrovství Chorleitung: Vom Konzept zum Konzert.

Islandský klavírista Víkingur Ólafsson, který oplývá absolutním sluchem i fenoménem hudební synestezie („slyší“ barvy), si za poslední roky vydobyl pozici světové „hvězdy klasické hudby“, jak ho pojmenoval deník The Daily Telegraph. Kritika oceňuje jeho nadstandardní technickou výbavu a „nevyprázdněnou“ virtuozitu, ale hlavně vyzdvihuje jeho inovativní uchopení interpretovaných děl. Díky tomu získal přízvisko „islandský Glenn Gould“ (poprvé ho tak označil deník The New York Times): stejně jako Gould se Ólafsson umí podívat na hojně hrané dílo novýma očima, najít skryté kvality skladby a dojít tak ke zcela jinému – avšak přirozenému a citlivému – pojetí.

To prokázal i na svém novém CD s Goldbergovými variacemi J. S. Bacha, které vyšlo u Deutsche Grammophon v říjnu 2023. „O nahrání tohoto díla jsem snil 25 let,“ přiznává Ólafsson, který albu zasvětil celou koncertní sezonu v rámci světového turné, během kterého navštívil šest kontinentů, například i Carnegie Hall, vídeňský Konzerthaus, curyšskou Tonhalle, Pařížskou filharmonii, tokijskou Suntory Hall a pražské Rudolfinum.

Již v minulosti mu jeho mistrovství vyneslo mnohá ocenění, jako například titul Umělec roku 2019 udělený časopisem Gramophone, a jeho nahrávky získaly dvakrát cenu Opus Klassik a Album roku 2019 od BBC Music Magazine. Mezi nejoblíbenější alba, která natočil u společnosti Deutsche Grammophon, patří Philip Glass Piano Works (2017), Johann Sebastian Bach (2018), Debussy – Rameau (2020) a Mozart & Contemporaries (2021).

Víkingur Ólafsson patří k nejžádanějším klavíristům světa; účinkuje s nejvýznamnějšími světovými orchestry a je rezidenčním umělcem v nejslavnějších koncertních sálech a na věhlasných festivalech. Spolupracuje také s významnými – nejen islandskými – současnými skladateli. Věnuje se i tvorbě hudebních pořadů pro rozhlasové nebo televizní vysílání. Počas covidového „lockdownu“ byl tři měsíce rezidenčním umělcem projektu Front Row vysílaném stanicí BBC Radio 4; z prázdné Harpa Concert Hall v Reykjavíku se tak každý týden jeho hra donesla k miliónům posluchačů po celém světě. 

Právě v Reykjavíku se narodil a pod vedením své matky si i prožil klavírní začátky. „Klavír jsem bral v dětství jako hračku,“ přiznává Ólafsson a dodává, že tento hravý aspekt se mu podařilo do určité míry zachovat nejen při studiu Juilliard School, ale v podstatě dodnes.

Význam sira Antonia Pappana, dirigenta ověnčeného mnoha cenami, kterým vévodí Řád velkokříže Italské republiky, Řád britského impéria či Zlatá medaile Královské filharmonické společnosti, asi nejlépe dokládá jeho současná životní situace. Nedávno se rozloučil s postem hudebního ředitele Královské opery v londýnské Covent Garden (ten po něm převzal český dirigent Jakub Hrůša) a jeden z nejprestižnějších operních domů světa tak po více než dvaceti letech vyměnil za roli šéfdirigenta slavného Londýnského symfonického orchestru. Lze stoupat výše?

Než se však sir Antonio Pappano stal jedním z nejvyhledávanějších operních i koncertních dirigentů současnosti, urazil dlouhou cestu. Narodil se roku 1959 v Eppingu (Essex) do italské rodiny, která přesídlila do Ameriky, když bylo malému Antoniovi třináct let. I přes silné hudební zázemí (otec byl známým učitelem zpěvu) nikdy nenavštěvoval hudební školy a byl vzděláván pouze soukromě: studoval klavír (u Normy Verrilli), skladbu (u Arnolda Franchettiho) a dirigování (u Gustava Meiera). Profesně začínal jako klavírista a korepetitor v operních domech Evropy a Severní Ameriky, než ho v Chicagské lyrické opeře objevil Daniel Barenboim. Ten rychle rozpoznal jeho velký talent a udělal z mladého Pappana svého asistenta. Kariérní průlom představovala funkce hudebního ředitele Norské národní opery, kterou získal ve svých jednatřiceti letech. Poté působil jako hudební ředitel Královského divadla La Monnaie v Bruselu, hlavní hostující dirigent Izraelské filharmonie a hudební ředitel římského Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia. S ním vystoupil v roce 2019 i na Pražském jaru, kde sklidil velké ovace a ty nejlepší kritiky, a i s Českou filharmonií ho již v české metropoli svázala plodná spolupráce.  

Na svém kontě má množství orchestrálních alb zpravidla romantického repertoáru (od roku 1995 nahrává exkluzivně pro Warner Classics), a to jak se „svým“ Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, tak s dalšími významnými orchestry, jako jsou Londýnský symfonický orchestr či Berlínští filharmonikové. Většina nahrávek je však operních, což reflektuje jeho dlouholeté působení v operních domech. Kromě zmíněné Covent Garden, kde nastudoval opery od baroka po současnost, se čas od času objeví i v newyorské Metropolitní, Vídeňské a Berlínské státní opeře, milánské La Scale či na Bayreuthském festivalu.