Česká filharmonie • Alan Gilbert

Narodil se na území tehdejšího Sovětského svazu, studoval v USA, Španělsku a Maďarsku a nyní žije v Berlíně. Klavírista Kirill Gerstein, dnes americký občan, představuje jakýsi průsečík interpretačních tradic, které nasál v průběhu svého hráčského zrání a nechal se jimi inspirovat pro vytvoření vlastní hudební řeči. Stejně jako zeměpisně, pohybuje se také na rovině historické: jeho repertoár zahrnuje skladby tradičního kánonu i soudobou hudbu. Vyrostl však také na jazzu.

Právě jazz ho přivedl na Berklee College of Music, jejímž historicky nejmladším žákem se ve čtrnácti letech stal. Jako prostředník zde fungovala jazzová legenda Gary Burton, se kterým se Gerstein setkal Petrohradu. V Bostonu poté studoval několik let jazzový i klasický klavír, než se nakonec rozhodl pro kariéru klasického pianisty a vydal se na newyorskou Mannhattan School of Music. Po jejím absolvování si své interpretační obzory rozšířil ještě u Dmitrije Baškirova na Escuela Superior de Musica Reina Sofia v Madridu a u Ference Radose v Budapešti. V této době se začal objevovat na koncertních pódiích, k čemuž mu dopomohlo vítězství ve slavné Mezinárodní soutěži Arthura Rubinsteina v Tel Avivu. 

Vybudoval si pověst světového klavíristy, který je známý svou pokročilou technikou, promyšlenou interpretací a důkladným ctěním partitur. Jako sólista vystupuje s nejproslulejšími světovými tělesy, v sezoně 2023/24 například s orchestry lipského Gewandhausu a curyšského Tonnahle, Orchestre national de France, Bostonským symfonickým orchestrem či Orchestrta del Teatro alla Scala, v recitály pak dával mj. v Carnegie Hall či vídeňském Konzertahusu. 

Je znám svou interpretací soudobé hudby – dokonce i výdělek z ceny Gilmore Artist Award použil na objednávku nových děl. Spjat je zejména se skladatelem Thomasem Adèsem, který pro něj napsal klavírní koncert, jehož nahrávka s Bostonským symfonickým orchestrem byla v roce 2020 nominována na cenu Grammy a získala Gramophone Award. Další společná cena přišla roku 2021, International Classical Music Award, a to za nahrávku Adèsových sólových klavírních kompozic a skladeb pro dva klavíry, které natáčeli společně. 

Druhý klavírní koncert přímo věnovaný Gersteinovi napsal Thomas Larcher. Právě toto dílo měl Gerstein provést i v Praze s Českou filharmonií v roce 2021, ale kvůli koronavirovým omezením se program tohoto tehdy pouze streamovaného večera změnil na Schumannův klavírní koncert, který si v Rudolfinu zopakuje i dnes. S Českou filharmonií váže Gersteina dlouholetá spolupráce, jež započala v roce 2012 ještě pod vedením Jiřího Bělohlávka a pokračovala množstvím dalších pražských návštěv, evropským i americkým turné a nahrávkou Čajkovského klavírních koncertů.

Gersteinův předává své zkušenosti studentům klavíru na Vysoké škole Hannse Eislera v Berlíně a na Kronbergově akademii. Právě pod záštitou druhé zmíněné školy pak vznikl i cyklus online seminářů s názvem „Kirill Gerstein invites…“, v rámci nichž debatuje s významnými osobnostmi hudebního světa, včetně zmíněného Thomase Adèse, Kaiji Saariaho či Sira Antonia Pappana.

„Naším společným úkolem je psát další kapitolu hudební historie – hrát a poslouchat hudbu naší doby a vyhledávat díla, která na koncertních pódiích přetrvají,“ říká dirigent Alan Gilbert, který se uvádění děl soudobých autorů soustavně věnuje již řadu let. Působí v Evropě i v USA. Vídáme ho v koncertních sálech – mj. jakožto šéfdirigenta hamburského NDR Elbphilharmonie Orchester či (až do roku 2017) hudebního ředitele Newyorské filharmonie – i ve slavných operních domech. Právě za nahrávku svého debutu v newyorské Metropolitní opeře (opera Doctor Atomic Johna Adamse, 2008) získal cenu Grammy.

Rodákovi z New Yorku se dostalo toho nejlepšího hudebního vzdělání. Nejprve vystudoval Harvardovu univerzitu a tato léta si zároveň zpestřoval studiem hry na housle na New England Conservatory of Music. Posléze studoval dirigování na Curtisově institutu – ten mu v roce 2010 udělil dokonce čestný doktorát – a Juilliard School pod vedením Otto-Werner Muellera. Profesní závazky ho nadále vedly přes Clevelandský orchestr a Operu v Santa Fe až k Newyorské filharmonii, jejímž uměleckým ředitelem se stal v roce 2009. Zasloužil se o velkou transformaci již tak prestižního orchestru, zvláště právě směrem k uvádění soudobé hudby, které věnoval dokonce celé dvě koncertní řady. Podobný koncept později prosadil také u hamburského NDR Elbphilharmonie Orchester, jejímž šéfdirigentem se stal v roce 2019: bienále s názvem „Elbphilharmonie Visions“ v rámci deseti dnů v únoru 2023 provedlo skladby autorů 21. století. Minulou sezonu pak Gilbert s tímto orchestrem uvedl ve světové premiéře houslový koncert The Elements od pěti skladatelů, které spojil dohromady jeden sólista, v té době rezidenční umělec orchestru, Joshua Bell. 

Kromě ryze současné hudby, za jejíž propagaci získal v roce 2011 Ditson Conductor’s Award od Columbijské univezity, se Alan Gilbert s oblibou věnuje také hudbě 20. století. Je propagátorem tvorby Carla Nielsena, jehož symfonie spolu s Newyorskou filharmonií také nahrál. „Nielsenova hudba následuje tradici Beethovena, Brahmse a Čajkovského, ale se svérázným dánským rukopisem. Je přístupná, svěží, podmanivá a k lidem zkrátka mluví,“ tvrdí Gilbert, který je přesvědčen, že by se díla tohoto dánského skladatele měla více objevovat v programech světových orchestrů. Přestože v roce 2014 New York Classical Review prohlásil, že „nikdo nehraje Nielsena lépe než Gilbert a Newyorská filharmonie,“ sklízí Gilbert s díly tohoto autora úspěchy i jinde, například s Tokijským metropolitním orchestrem nebo Českou filharmonií. 

Kromě svých stálých závazků Alan Gilbert spolupracuje s dalšími významnými orchestry, jako jsou Berlínští filharmonikové, Orchestr lipského Gewandhausu a Londýnský či Bostonský symfonický orchestr. Jako operní dirigent se kromě již zmíněné Metropolitní opery představil například v drážďanské Semperoper či milánské La Scale. Od jara 2021 je hudebním ředitelem Královské švédské opery, kde minulou sezonu provedl Straussovu Elektru a Wagnerova Parsifala, a nedávno byl švédským králem jmenován královským dvorním kapelníkem. 

Allegro affettuoso
Intermezzo: Andantino grazioso
Allegro vivace

Koncert pro klavír a orchestr a moll op. 54 je jediným klavírním koncertem Roberta Schumanna. Jeho zrod nebyl jednoduchý: v roce 1841 Schumann složil Fantasii a moll pro klavír a orchestr, která však u nakladatelů ani pořadatelů nebudila tolik zájmu, kolik si skladatel sliboval. O čtyři roky později (částečně i na naléhání své manželky, klavírní virtuosky Clary Schumannové) se rozhodl dílo přepracovat do podoby klavírního koncertu. Z Fantasie se stala první věta, ke které Schumann připojil další dvě – Intermezzo a Allegro vivace. Premiéra se konala 1. ledna 1846 s Clarou Schumannovou jako sólistkou. Lipský Gewandhausorchester řídil Ferdinand Hiller, jemuž Schumann dílo věnoval.

V porovnání s jinými klavírními koncerty té doby Schumannův koncert na první poslech zaujme svou symfoničností. Sám autor o tom napsal v dopise své ženě: „Co se týče koncertů, už jsem Ti řekl, že to jsou směsi symfonie, koncertu a velké sonáty. Uvědomuji si, že nemohu napsat koncert pro virtuosy a musím vymyslet něco jiného.“ Klavírní part tak tvoří spolu s orchestrem velmi provázaný celek. U posluchačů i kritiků, kteří byli zvyklí na virtuosní kusy, při kterých orchestr plnil většinou pouze doprovodnou roli, se koncertu dostalo vesměs kladného ohlasu. Našli se ale i tací jako Ferenc Liszt, který se o díle vyjádřil jako o „koncertu bez klavíru“.

První věta se vyznačuje velmi prudkým střídáním tempa a změnami nálad, doslova od prvního taktu. Počáteční „vpád“ orchestru následovaný kaskádami akordů klavíru střídá tklivá melodie hoboje, kterou klavír bezprostředně opakuje. Toto první téma je hlavním stavebním materiálem celé věty. Rozsáhlá kadence je z pera samotného autora. Krátká prostřední věta (Intermezzo: Andante grazioso) je lyrickým dialogem mezi klavírem a orchestrem. Vrací se hlavní téma první věty, které tvoří přechod k části závěrečné, jež následuje attacca. Energické Allegro vivace se nese v triumfálně radostné atmosféře a je charakteristické množstvím působivých rytmických experimentů.