Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.

Hledat

Česká filharmonie • Yuja Wang


Tato trojice koncertů je obsazením nejsilnější v sezoně – propojuje dva poslední rezidenty České filharmonie. Yuja Wang provede Rachmaninův Třetí klavírní koncert, rok poté, co v Carnegie Hall oslnila v maratonu všech čtyř Rachmaninů v jednom večeru. Událostí bude i uvedení neprávem opomíjené Šesté symfonie Antona Brucknera v podání Simona Rattla.

Koncert z řady C | Délka programu 1 hod 55 min

Program

Sergej Rachmaninov
Koncert pro klavír a orchestr č. 3 d moll, op. 30 (39')

— Přestávka —

Anton Bruckner
Symfonie č. 6 A dur (54')

Účinkující

Yuja Wang klavír 

Sir Simon Rattle dirigent 

Česká filharmonie

 

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie • Yuja Wang

Rudolfinum — Dvořákova síň

Studentské vstupné


Událost již proběhla
Událost již proběhla
Událost již proběhla

Normální vstupné


Událost již proběhla
Událost již proběhla
Událost již proběhla
Cena od od 250 do 1200 Kč Informace ke vstupenkám a kontakty

Zákaznický servis České filharmonie

Tel.: +420 227 059 227
E-mail: info@ceskafilharmonie.cz

Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. 

 

Preludium

Česká filharmonie zve všechny držitele vstupenek na setkání před koncertem. Preludia vás připraví a navnadí na program – dirigenti, sólisté nebo hudebníci z orchestru, ale i muzikologové a hudební publicisté hovoří o skladatelích a skladbách, o souvislostech a zajímavostech. Součástí jsou hudební či hudebně obrazové ukázky.

Preludia nabízí Česká filharmonie bezplatně jako bonus ke svým abonentním koncertům.

Před večerními koncerty preludia začínají v 18.30 hodin v Sukově síni.
Před sobotním odpoledním koncertem preludium začíná ve 14.00 hodin v Sukově síni.

Moderuje Jindřich Bálek.

Aftertalk

Po skončení koncertu v sobotu 10. února vás srdečně zveme na aftertalk s dirigentem Simonem Rattlem ve Dvořákově síni. Aftertalk proběhne v angličtině a do češtiny bude tlumočen.

Moderuje David Mareček

Účinkující

Yuja Wang  klavír

Yuja Wang

Klavíristka Yuja Wang je ceněna pro své hudební kvality, charismatičnost, pravdivost emocí a podmanivé vystupování na pódiu. Spolupracovala s nejváženějšími světovými dirigenty, hudebníky a soubory; svou proslulost však nezískala jen díky virtuozitě, ale také svým živelným vystoupením zanechávajícím silný dojem. Jak sdělila deníku The New York Times v proslaveném komentáři: „Pevně věřím, že každý program by měl žít svým vlastním životem a být zpodobněním toho, jak se právě cítím.“ Svou osobitost a charisma v poslední době projevila při Šostakovičově Klavírním koncertu č. 2 v říjnu 2021 na Opening Night Gala v Carnegie Hall, která se tak po 572 dnech znovu otevřela divákům.

Yuja Wang se narodila do hudební rodiny v Pekingu. Po svých klavírních začátcích v Číně získala další školení v Kanadě na Curtisově institutu pod vedením Garyho Graffmana. Mezinárodní průlom v kariéře přišel v roce 2007, kdy s Bostonským symfonickým orchestrem nahradila na sólovém postu Marthu Argerich. O dva roky později uzavřela výhradní smlouvu s Deutsche Grammophon, a zajistila si tak místo mezi předními světovými umělci, po čemž následovalo množství kritikou oceněných koncertů i nahrávek. V roce 2017 jí bylo uděleno americké hudební ocenění „Umělec roku“; v roce 2021 pak získala cenu Opus Klassik za premiérovou nahrávku skladby Johna Adamse Must the Devil Have all the Good Tunes? s Losangeleskou filharmonií pod taktovkou Gustava Dudamela.

Na poli komorní hudby Yuja dlouhodobě spolupracuje s několika předními umělci, zejména s houslistou Leonidem Kavakosem, se kterým natočila kompletní Brahmsovy houslové sonáty a s nímž ji na americkým pódiích uvidíme letošní podzim hned několikrát. V roce 2022 se pak Yuja chystá odstartovat své dlouho očekávané mezinárodní recitálové turné, v jehož průběhu se představí na světově proslulých místech napříč Severní Amerikou, Evropou a Asií a bude tak znovu ohromovat svým talentem, technickými schopnostmi a mimořádným uměním s pestrým programem zahrnujícím Bacha, Beethovena a Schönberga.

Simon Rattle  dirigent

Simon Rattle

Jednoho z nejprestižnějších dirigentů současnosti, nositele rytířského řádu a držitele Řádu za zásluhy uděleného jak anglickou královnou, tak městem Berlínem, sira Simona Rattla, vídáme v Rudolfinu poslední roky poměrně často. Dlouhodobá spolupráce s Českou filharmonií vedla k tomu, že se se svou manželkou, mezzosopranistkou Magdalenou Koženou, stal rezidenčním umělcem sezony 2022/2023. Během několika koncertů tak s Českou filharmonií provedl řadu symfonických děl, kterým vévodily vokálně-instrumentální skladby pozdního 19. či raného 20. století, tedy repertoár, za který je Rattle oceňován nejvíce. Naposledy v Rudolfinu vystoupil v únoru 2024 s klavíristkou Yujou Wang, s níž ho pojí na Grammy nominovaná nahrávka ze společného asijského turné v roce 2017. Od sezony 2024/2025 se stává hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie.

Sir Simon Rattle, rodák z Liverpoolu a absolvent Royal Academy of Music, zastával za svou dlouhotrvající kariéru řadu důležitých pozic. Do světového povědomí se dostal jako šéfdirigent Birmingamského symfonického orchestru, u kterého působil celých osmnáct let (osm let byl jeho hudebním ředitelem); poté následovalo šestnáct slavných let s Berlínskými filharmoniky (2002–2018; umělecký ředitel a šéfdirigent) a šest let u Londýnského symfonického orchestru. Sezonu 2023/2024 zahájil na postu šéfdirigenta Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu. Z titulu „principal artist“ také vede Orchestra of the Age of Enlightenment a je zakladatelem Birmingham Contemporary Music Group. Vedle svých stálých dirigentských postů udržuje vztahy s předními světovými orchestry, a tak často koncertuje po Evropě, USA a Asii a bývá k vidění i ve významných operních domech. 

Natočil více než 70 titulů pro vydavatelství EMI (nyní Warner Classics). Za své nahrávky získal řadu prestižních mezinárodních ocenění, jimž vévodí třikrát cena Grammy, a to za Mahlerovu Symfonii č. 10, Brahmsovo Německé requiem a Stravinského Žalmovou symfonii, které natočil s Berlínskými filharmoniky. V roce 2019 pořídil s Londýnským symfonickým orchestrem originální nahrávku Brucknerovy Šesté symfonie, která se stala předmětem vzrušených debat. 

Kromě zmíněných cen přineslo Rattlovo dlouhodobé partnerství s Berlínskými filharmoniky také nový a dlouhodobě úspěšný vzdělávací program „Zukunft@Bphil“. Angažování v hudebním vzdělávání však Rattle neopustil ani po odchodu z tohoto orchestru a spolu s Londýnským symfonickým orchestrem se pak podílel na vzniku LSO East London Academy. Ta od roku 2019 hledá a bezplatně rozvíjí potenciál mladých talentovaných hudebníků bez ohledu na jejich původ a finanční situaci.

Skladby

Sergej Rachmaninov
Rachmaninovův Klavírní koncert č. 3 d moll, op. 30

Sergej Rachmaninov je autorem čtyř klavírních koncertů, zkomponovaných v časovém rozmezí téměř půl století; první vznikl roku 1891, čtvrtý z roku 1927 získal definitivní podobu až v roce 1941. Rachmaninov byl jedním z mála umělců, kteří ještě ve dvacátém století pokračovali v tradici komponujících klavírních virtuosů, jakými byli v předcházejících dvou staletích Mozart, Beethoven, Chopin, Schumann, Liszt, bratři Rubinsteinové a další, z Rachmaninovových současníků například Sergej Prokofjev nebo Béla Bartók. Na rozdíl od posledně jmenovaných však skladatel Rachmaninov nikdy neopustil vyjadřovací prostředky romantismu; zůstal věrný odkazu Petra Iljiče Čajkovského, jehož vliv nalezneme v široce založených tématech, nostalgickém výrazu i v instrumentaci. Nikdy se také nevzdálil vlivům ruské lidové hudby, jak je nacházíme v tvorbě Musorgského, Borodina a dalších. 

Rachmaninovův Klavírní koncert č. 3 d moll, op. 30, je mezi klavíristy považován za jeden z nejobtížnějších, nejen pro technické nároky (mnohá místa existují v „ossia“ verzích, umožňujících interpretům obtížnější či snazší volbu), ale také pro svou délku. Koncert byl věnován klavíristovi polského původu Józefu (Josefu) Hofmannovi, ten jej však nikdy nehrál. Skladatel jej zkomponoval speciálně pro své americké turné, kde se chtěl představit nejen jako klavírista, ale také jako skladatel. Dílo bylo poprvé uvedeno 28. listopadu 1909 v New Yorku za řízení Waltera Damrosche s autorem u klavíru a 16. ledna následujícího roku zaznělo v Carnegie Hall v New Yorku po taktovkou Gustava Mahlera. Rachmaninov si neobyčejně vážil Mahlerova přístupu. Ačkoli už měl orchestr skladbu nazkoušenou, věnoval se Mahler precizně detailům partitury: „Každý byl důležitý – postoj, jaký je bohužel mezi dirigenty vzácný,“ zachytil Rachmaninovovo vyprávění hudební spisovatel a skladatel Oskar Riesemann. Krátce nato, 4. dubna 1910, se uskutečnila premiéra Klavírního koncertu č. 3 v Moskvě. Typicky „ruským“ prvkem je už vstupní téma, připomínající lidovou, nebo podle některých životopisců staroruskou církevní píseň; skladatel však s touto charakteristikou nesouhlasil. Muzikologovi Josephu Yasserovi psal, že téma „není převzato z lidové písně ani z církevních zdrojů. Napsalo se zkrátka samo! Asi poukážete na cosi ‚podvědomého‘. Pokud jsem měl pro toto téma nějaký plán, pak jsem myslel pouze na zvuk. Chtěl jsem, aby klavír ‚zpíval‘ melodii jako by ji zpíval zpěvák, a abych k ní nalezl vhodný orchestrální doprovod, nebo spíš takový, který by ten zpěv netlumil.“ Repríza sonátové formy první věty pracuje především s tímto tématem, druhé je jen stručně naznačeno. Charakteristický ruský charakter má také nostalgicky znějící druhá věta, na niž attacca navazuje finále opět v sonátové formě. Skladba je vnitřně propojena ústřední myšlenkou, která prochází všemi větami, na vrcholu finále zazní znovu vedlejší téma první věty. Tyto návraty myšlenek vzbuzují pro Rachmaninova charakteristický dojem geniální improvizace. K působivosti koncertu přispívají bohaté harmonie, mistrné propojení homofonní a polyfonní sazby i nápaditá instrumentace. 

Anton Bruckner
Symfonie č. 6 A dur

Symfonie Antona Brucknera tvoří, podobně jako symfonie Beethovenovy, sevřený celek. Někteří Brucknerovi kritici hovořili o skladatelově utkvělé představě, neboť v závěru života všechny své symfonie podrobil revizi téměř najednou, jako by pro něj představovaly jedno jediné dílo. Na rozdíl od Beethovena, u nějž lze sledovat vývoj v přímé linii a každá symfonie zároveň tvoří individuální jednotku, mezi Bruckerovými symfoniemi existuje silná vazba. Jejich koncept se v čase neproměnil a lze nalézt četné souvislosti. Poprvé se skladatel symfonickou formou zabýval roku 1863, komplet uzavírá nedokončená symfonie, nesoucí pořadové číslo devět, ve skutečnosti však včetně této, studijní f moll z roku 1863, a tzv. „nulté“ (či správněji řečeno „anulované“) d moll z roku 1869 vytvořil symfonií jedenáct, chronologii vzniku narušují u řady z nich také různé verze. Bruckner je považován za jednoho z posledních velkých symfoniků 19. století, jejichž díla se stala součástí kmenového repertoáru a jsou trvale uváděna – tak jako díla Johannesa Brahmse, Antonína Dvořáka či s přesahem do 20. století Gustava Mahlera. Nestalo se tak ovšem ihned a bez nesnází, v koncertním životě se prosazoval Bruckner obtížně. Plně akceptován začal být teprve po uvedení Sedmé symfonie Arthurem Nikischem v Lipsku roku 1884. 

Šestá symfonie vznikala mezi roky 1879–1881. Skladatel ji mohl v celku slyšet pouze jednou na orchestrální zkoušce Vídeňských filharmoniků, před vlastním koncertem se však dirigent Otto Jahn rozhodl uvést pouze dvě střední věty. Zazněly 11. února 1883 ve Velkém sále Hudebního spolku (Musikverein) a byly přijaty ambivalentně. Eduard Hanslick, velký příznivec Johannesa Brahmse a jako takový vůči „wagneriánovi“ Brucknerovi skeptický, se vyjádřil víceznačně: „...skladatel se poněkud ukáznil, ale ztratil přirozenost. Při Adagiu se ještě zájem a podivení publika udržovaly v rovnováze, ač s váháním. Avšak v podivnostmi naplněném Scherzu – jak se tak říká – kůň jezdce shodil.“ První provedení všech vět symfonie se uskutečnilo ve Vídni 26. února 1899, opět s Vídeňskými filharmoniky a za řízení Gustava Mahlera – ovšem v jím značně zkráceném a upraveném znění. O rozsahu zásahů si dnes nelze učinit představu, Mahlerova verze se nedochovala. Brucknerovo znění bylo poprvé uvedeno 14. března 1901 ve Stuttgartu pod taktovkou Karla Pohliga, rodáka ze severočeských Teplic a kapelníka vídeňské Dvorní opery v prvních třech letech jejího vedení Mahlerem. Ani toto uvedení však nebylo adekvátní, neboť tištěné vydání vídeňského nakladatelství Doblinger z roku 1899 vykazovalo řadu chyb. Teprve edice z roku 1935 odpovídala autorskému rukopisu a v tomto znění zazněla symfonie poprvé 9. října v Drážďanech 1935 za řízení holandského dirigenta Paula van Kempena.

První věta Šesté symfonie je postavena na třech tématech. V části provedení se prozrazuje Bruckner jako mistr kontrapunktického vedení hlasů. Provedení přechází přímo do reprízy a slavnostně znějící kody. Do centra Brucknerovy koncepce se v této symfonii poprvé dostává pomalá věta a stává se její dramaturgicky závažnou součástí, která ovlivňuje i charakter ostatních vět. Je založena na variační práci a komplexech témat. Scherzo třetí věty a finální věta jsou příbuzného charakteru, přičemž třetí věta upoutává především barevnou instrumentací. V závěrečné větě v modifikované sonátové formě je možno opět rozeznat několik tematických komplexů, na jejichž propojení je vystavěna fanfárově znějící koda.

zrušit

Nenašli jsme žádné výsledky

Vámi zadaný výraz neodpovídá žádný záznam. Zkuste pozměnit svůj hledaný výraz.