Sopranistka Simona Šaturová je velmi žádanou interpretkou mozartovských postav („Zpívá Konstanci s tak jistými koloraturami, procítěnými piany a stylovou dokonalostí, že se až tají dech.“, Der neue Merker) a repertoáru období italského belcanta. Rovněž se prosadila jako renomovaná koncertní pěvkyně. K vrcholům posledních sezon patří mj. spolupráce s Vídeňskými a Mnichovskými filharmoniky, Tokijským a Bostonským symfonickým orchestrem, Lucernským festivalovým orchestrem či koncertní turné s Bamberskými symfoniky pod vedením Jakuba Hrůšy. Podílela se též na uvedení Mozartovy trilogie (Mozart – Da Ponte) v Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, v níž zpívala Donnu Annu (Don Giovanni) a debutovala jako Hraběnka Almaviva (Figarova svatba). 

Pyšní se bohatou diskografií zejména u vydavatelství Supraphon, Sony BMG aj. Ve filmu Il Boemo propůjčila hlas primadonně Caterine Gabrielli.

Simona Šaturová absolvovala bratislavskou konzervatoř, pěvecké vzdělání dále prohlubovala u Ileany Cotrubas a Margreet Honig. Je držitelkou Ceny Nadace Charlotty a Waltera Hamelových a ceny Thálie.

Po tříletém angažmá v opeře ve Štýrském Hradci se slovenský basista Peter Kellner stal v roce 2018 sólistou Vídeňské státní opery, kde ho tuto sezonu můžeme slyšet v mozartovských rolích Publia, Figara, Papagena, Leporella a Guglielma, stejně tak jako Basilia (Lazebník sevillský). V rolích klasicko-romantického repertoáru též hostuje ve světově nejvýznamnějších operních domech, jako jsou newyorská Metropolitní opera, berlínská Státní opera nebo londýnský Royal Opera House, a na slavných festivalech (Glyndeburne, Salcburk). Nezapomíná ani na domovskou scénu Slovenského národního divadla, kde je stálým hostem, a čas od času ho slýcháme i na koncertních pódiích.

Peter Kellner vystudoval zpěv na Konzervatoři Košice (Michail Adamenko) a v salcburském Mozarteu (Boris Bakow). Svoje bakalářské studium úspěšně ukončil na Kunstuniversität Graz ve třídě profesora Antonia Solla. K jeho úspěchům se řadí vítězství na soutěži Ferrucia Tagliaviniho v Rakousku, druhé místo na Mezinárodní Mozartově soutěži v Salcburku a udělení Independent Opera Fellowship od londýnské Wigmore Hall.

Pražské publikum zná tenoristu Richarda Samka převážně z pódia Národního divadla, a to jako Prince (Rusalka), Dona Ottavia (Don Giovanni), Tamina (Kouzelná flétna) či Alfreda (La traviata). V podobném klasicko-romantickém operním repertoáru (s několika přesahy do 20. století) se zaskvěl i v plzeňské, brněnské či ostravské opeře. Můžeme ho také potkat v zahraničních divadlech v Německu (před čtyřmi roky vystoupil mj. ve slavné drážďanské Semperoper) nebo ve Francii.

Jeho hlas si můžeme poslechnout na několika živých nahrávkách oper(et) Johanna Strausse, Bedřicha Smetany (spolu se Symfonickým orchestrem BBC a Jiřím Bělohlávkem) nebo Zdeňka Fibicha. S Dagmar Peckovou nahrál Mahlerovu Píseň o Zemi.

Kromě operních pódií je vyhledávaných koncertním sólistou; často vystupuje například s Českou filharmonií nebo Filharmonií Brno na nejvýznamnějších českých festivalech. Ze zahraničních souborů spolupracuje mj. s Orchestra dell’Academia Nazionale di Santa Cecilia, se kterým chystá tuto sezonu provedení Dvořákovy kantáty Svatební košile.

Basista Jozef Benci je vysoce uznávaným interpretem operního a oratorního repertoáru, absolventem VŠMU v Bratislavě a JAMU v Brně, sólistou Opery Slovenského národního divadla i pražského Národního divadla a častým hostem České a Slovenské filharmonie. K výrazným kariérním mezníkům patří vítězství v prestižní pěvecké soutěže George Enescu v Bukurešti (2001), koncertní provedení Smetanovy Prodané nevěsty (Kecal) se Symfonickým orchestrem BBC a Jiřím Bělohlávkem v londýnském Barbican Centre, jehož nahrávka se dostala do finále ceny Grammy, či spolupráce s Editou Gruberovou.

Kromě operních rolí klasicko-romantického repertoáru je žádaným koncertním sólistou. Jeho jméno často slýcháme v souvislosti s Janáčkem (Glagolská mše, kterou se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Tomášem Netopilem také nahrál), Verdim (spolupráce s Nellem Santim) či Dvořákem, jehož Stabat Mater zaznělo v červnu tohoto roku s Českou filharmonií, Te Deum zase na letošní Dvořákově Praze.

Richard Novák je legendární operní pěvec, skladatel a varhaník. Po maturitě na gymnáziu v Telči studoval nejdříve teologii v brněnském alumnátu, po jehož zrušení komunisty přešel na konzervatoř v Brně (Jiří Wooth). V roce 1961 získal 2. cenu na pěvecké soutěži v Toulouse, o rok později se stal laureátem soutěže v holandském městě 's-Hertogenbosch.

Od roku 1954 byl sólistou opery v Ostravě, od roku 1961 v Janáčkově divadle v Brně. Hostoval v Grazu, Teatro Colón v Buenos Aires, vystoupil na Salcburském festivalu (Z mrtvého domu pod taktovkou Claudia Abbada), v Paříži, Madridu či Benátkách. Celkem nastudoval přes 150 operních rolí klasického basového repertoáru. V oratorních dílech účinkoval mj. s Českou a Slovenskou filharmonií. Výjimečné místo zaujímá v jeho umělecké činnosti interpretace písňových cyklů; věnuje se také soudobé české tvorbě.

V sedmdesáti letech (v roce 2001) získal Cenu Thálie za celoživotní dílo. Kariéru však ani v nejmenším neuzavřel a od té doby účinkoval v dalších 300 operních představeních a na více než 300 koncertech.

Pražský filharmonický sbor (PFS), založený v roce 1935 sbormistrem Janem Kühnem, je nejstarším profesionálním smíšeným pěveckým sborem v Česku. Aktuálně je hlavním sbormistrem a uměleckým vedoucím Lukáš Vasilek, druhým sbormistrem Lukáš Kozubík.

Nejvyšší ocenění sbírá PFS za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru, který uvádí spolu s nejslavnějšími světovými orchestry. Na domácí půdě pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a s Prague Philharmonia. Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se věnuje také opeře.

Pravidelně pořádá vlastní sborové koncerty, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru, a věnuje se vzdělávacím projektům. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, pro mladší děti pořádá cyklus edukativních koncertů.

PFS je držitelem ceny Classic Prague Awards za rok 2018 a Ceny Antonína Dvořáka za rok 2022.

Šárka Csölle Knížetová vystudovala operní zpěv a klavír. Již během studií přijala angažmá v divadle J. K. Tyla v Plzni, a to nejprve jako členka sboru, asistentka sbormistra a následně jako korepetitorka. Ve stejných funkcích následně působila i ve Státní opeře Praha, která se jí stala domovskou scénou. V roce 2002 získala místo korepetitorky ve Státní opeře Vídeň. Po návratu do Prahy začala kromě Státní opery také pracovat na HAMU jako odborná asistentka na katedře zpěvu.

Od roku 2013 je šéfkorepetitorkou Státní opery a spolupracuje též s Pražským filharmonickým sborem. Mimo to se příležitostně věnuje i koncertní činnosti a je vyhledávanou koučkou zahraničních zpěváků při nastudování českých operních děl. Hovoří německy, italsky a francouzsky.

Tomáš Netopil zastával do sezony 2023/2024 funkci hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie, s níž pravidelně připravoval koncertní programy v Rudolfinu a na zájezdech. Sezona 2022/2023 byla jeho desátou a poslední ve funkci generálního hudebního ředitele Divadla a filharmonie Aalto v německém Essenu. Od sezony 2025/2026 se ujme postu šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.

V létě roku 2018 založil Tomáš Netopil v Kroměříži mezinárodní Letní hudební akademii, kde mají studenti možnost pracovat pod vedením výjimečných umělců a setkat se s významnými českými i zahraničními hudebníky. V létě 2021 se akademie propojila s mezinárodním hudebním festivalem Dvořákova Praha a vznikla Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy složená ze studentů konzervatoří a hudebních škol vedených hráči České filharmonie. 

Jak dokládá i jeho angažmá v Essenu, Tomáš Netopil je vyhledávaným operním dirigentem. V letech 2008–2012 působil na postu hudebního ředitele Opery Národního divadla Praha. Mezi významné operní spolupráce Tomáše Netopila se řadí jeho účinkování v Saské státní opeře v Drážďanech (La clemenza di Tito, Rusalka, Příhody lišky Bystroušky, Židovka, Prodaná nevěsta a Doktor Faust), ve Vídeňské státní opeře (naposledy uvedení Idomenea, Čarostřelce a nového nastudování Leonory) a v Nizozemské opeře (Její pastorkyňa). Na koncertním pódiu se Netopil v nedávných sezonách postavil do čela Orchestru curyšské Tonhalle a spolupracoval s Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra, Filharmonickým orchestrem Nizozemského rozhlasu, Orchestre National de Montpellier nebo Concentus Musicus Wien.

Netopilova diskografie u labelu Supraphon zahrnuje Janáčkovu Glagolskou mši (první nahrávka původní verze z roku 1927), Dvořákovy kompletní skladby pro violoncello, Ariadnu a Dvojkoncert Bohuslava Martinů a Smetanovu Mou vlast. Za svého působení v Essenu s místním orchestrem natočil Sukova Asraela a Mahlerovy symfonie č. 6 a 9.

Tomáš Netopil se narodil v Přerově, vystudoval hru na housle na kroměřížské konzervatoři a dirigování na Akademii múzických umění v Praze. Ve studiu dirigování pak pokračoval na Královské akademii ve Stockholmu u profesora Jormy Panuly. V roce 2002 zvítězil v dirigentské soutěži Sira Georga Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem. Ve volném čase rád pilotuje malá letadla.