Symfonie č. 4 (46')

Franz Schmidt

Franz Schmidt se narodil v Prešpurku (Bratislavě), první hudební vzdělání získal od katedrálního varhaníka rodného města. Za výrazný impuls označil zážitek ze hry Franze Liszta, kterého slyšel jako dítě. Ve čtrnácti letech přišel Schmidt do Vídně, kde na konzervatoři Společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde) studoval hru na violoncello. V kompozici byl – s výjimkou teoretické přípravy u Roberta Fuchse a krátce u Antona Brucknera – samoukem. Roku 1896 se stal Schmidt členem orchestru Dvorní opery, a tím zároveň Vídeňských filharmoniků. Komponovat začal poměrně pozdě a jeho kompoziční odkaz je nevelký. Je autorem čtyř symfonií a dvou oper, nejvýznamnějším dílem zůstává oratorium Das Buch mit sieben Siegel (Kniha sedmi pečetí), komponované v letech 1935–1938.

Roku 1902 měla premiéru Schmidtova Symfonie č. 1, vyznamenaná 1. cenou Společnosti přátel hudby, o dva roky později napsal operu Notre Dame podle románu Victora Huga Zvoník od Matky boží. Ředitel Dvorní opery Gustav Mahler ji však odmítl a k prvnímu provedení došlo až 1. dubna 1914 v nastudování Franze Schalka. Půl roku předtím, 3. prosince 1913, zažil Franz Schmidt první veřejný úspěch po uvedení své Symfonie č 2. Roku 1925 se stal ředitelem vídeňské Hudební akademie a vedoucím mistrovské třídy skladby, o tři roky později měla premiéru Symfonie č. 3. Roku 1932 zemřela po porodu Schmidtova dcera Emma. S její smrtí se skladatel nikdy nevyrovnal, vzdal se všech funkcí a odešel na odpočinek. V této situaci zkomponoval Symfonii č. 4, která měla premiéru 10. ledna 1934 ve Velkém sále vídeňského Hudebního spolku (Musikverein); Vídeňské filharmoniky řídil Oswald Kabasta. „Franz Schmidt je jako symfonik světem pro sebe. Reprezentuje klasickou tradici, a přece není ustrnulý, zkamenělý konzervativec a pavučinami obetkaná komora na historické harampádí,“ psala po premiéře vídeňská kritika.

Symfonie, již skladatel nazýval „Requiem za mou dceru“, je jednovětá, struktura je syntézou sonátové věty a sonátového cyklu. Otevírá ji sólo trubky neurčitého tónorodu, elegické hlavní téma vystřídá lyrické druhé téma, považované za nejkrásnější výtvor Schmidtova pozdněromantického slohu. Adagio je smuteční pochod, uvedený hlasem violoncella, následuje scherzo, zastupující zároveň provedení sonátové věty, v charakteru divoké tarantelly, v níž se ozývá trubkový signál začátku symfonie, a ve střední části zazní druhé, lyrické téma. Sonátová repríza (Tempo I) je zároveň finální větou; symfonie končí osamělým trubkovým sólem, kterým začínala.

Matthias Goerne

baryton

Německý barytonista Matthias Goerne je za svá operní i koncertní vystupování vyzdvihován po celém světě. Bývá častým hostem ve slavných koncertních síních u předních orchestrů i na známých festivalech a jeho um je zachycen na nesčetných nahrávkách. Mnohé z nich jsou oceněny kritikou i nominacemi na Grammy, mezinárodní cenu ICMA, cenu magazínu Gramophone, pěveckou cenu BBC Music magazínu za rok 2017, ocenění Diapason d’Or a cenu ECHO Klassik 2017 v kategorii „zpěvák roku“.

V posledních dvou letech vydal tři alba u společnosti Deutsche Grammophon: Beethovenovy písně s Janem Lisieckim, kolekci Wagnerových, Straussových a Pfitznerových písní se Seong-Jin Cho a nakonec album Schumannových a Brahmsových písní s Daniilem Trifonovem, které bylo nedávno oceněno magazínem Limelight jako „vokální nahrávka roku“.

Obdržel čestné členství londýnské Royal Academy of Music a v proběhlých sezonách byl rezidenčním umělcem v Labské a Newyorské filharmonii.

Mezi úspěchy z poslední sezony se řadí koncerty s Královským orchestrem Concertgebouw pod taktovkou Jaapa van Zwedena, s Orchestre National de France a Christianem Măcelaru, Bostonským symfonickým orchestrem a Antoniem Pappanem, Mnichovskou filharmonií a Paavo Järvim a recitály s Christophem Eschenbachem, Seong-Jin Cho, Markusem Hinterhäuserem, Alexandrem Kantorowem a Daniilem Trifonovem. V Berlínské státní opeře ztvárnil roli Sarastra a barcelonském Liceu titulní roli v opeře Wozzeck Albana Berga. V létě 2022 pak v síni Hollywood Bowl zpíval roli Wotana (Valkýra) s Losangeleskou filharmonií pod vedením Gustava Dudamela v režii Yuvala Sharona. Vystoupil na Ravinia Festival s Chicagským symfonickým orchestrem a také na Salcburském festivalu.

Sezona 2022/2023 přináší koncerty s Labskou filharmonií či s Orchestre National de France řízené Andrésem Orozco-Estradou, dále koncerty s Vídeňskými symfoniky a Christophem Eschenbachem, s Německou komorní filharmonií Brémy a asijské turné s Dallaským symfonickým orchestrem vedeným Fabiem Luisim. S Manfredem Honeckem provede Wagnera kromě dnešního večera i v únoru s Pittsburským symfonickým orchestrem.

Matthias Goerne se předvede v roli krále Marka (Tristan a Izolda) v Toulouse a v roli Amforta (Parsifal) v barcelonském Liceu. Recitály s Leifem Ove Andsnesem, Markusem Hinterhäuserem a Víkingurem Ólafssonem ho krom jiných měst zavedou do Paříže, Londýna a Florencie.

Manfred Honeck

dirigent

Manfred Honeck si za poslední čtvrtstoletí vybudoval pozici jednoho z předních světových dirigentů, ceněného pro osobitost interpretace a hudební úpravy repertoáru širokého spektra. Jako hudební ředitel Pittsburského symfonického orchestru se již patnáctým rokem úspěšně podílí na budování prestiže tohoto orchestru doma i v zahraničí; orchestr mj. získal pod jeho vedením – kromě řady nominací – v roce 2018 cenu Grammy za nejlepší orchestrální výkon.

Jako rodilý Rakušan získal své hudební vzdělání na Vídeňské hudební akademii. Ve violové sekci Vídeňských filharmoniků a orchestru Vídeňské státní opery poté sbíral cenné zkušenosti, které se později promítly i do jeho osobité dirigentské interpretace. Svou kariéru dirigenta začal jako asistent Claudia Abbada, načež získal angažmá v curyšském Opernhausu, během něhož mu také byla udělena prestižní European Conductor’s Award. Působil v Symfonickém orchestru lipského rozhlasu MDR a Filharmonii Oslo; post hudebního ředitele zastával v Symfonickém orchestru Švédského rozhlasu ve Stockholmu a ve Státní opeře ve Stuttgartu.

Jako hostující dirigent spolupracoval s předními světovými orchestry, jako jsou Berlínští filharmonikové, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Orchestr lipského Gewandhausu, drážďanská Staatskapelle, Londýnský symfonický orchestr, Vídeňští filharmonikové, Orchestre de Paris, Accademia di Santa Cecilia v Římě a pravidelně hostuje u všech nejvýznamnějších amerických orchestrů. Řadu let byl také hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a dodnes s tímto orchestrem pravidelně vystupuje.

Profiluje se též jako operní dirigent. Během čtyř sezon ve funkci hudebního ředitele Státní opery ve Stuttgartu řídil premiéry oper Berlioze, Mozarta, Poulenca, Strausse, Verdiho a Wagnera. Jako host se objevil ve významných operních domech, jako jsou drážďanská Semperova opera, Královská opera v Kodani, Komická opera v Berlíně, bruselská Théâtre de la Monnaie a také na Salzburském festivalu. Letos na podzim debutoval v Metropolitní opeře v New Yorku, kde dirigoval nové nastudování Mozartova Idomenea.

Manfred Honeck je držitelem čestných doktorátů od několika severoamerických univerzit a od rakouského prezidenta získal čestný profesorský titul. Mezinárodní porota mu v roce 2018 v rámci Classical Music Awards udělila cenu „Umělec roku“.