Česká filharmonie • Open Air koncert

Během sezony 2022/2023 se Petr Nekoranec představil v říjnu ve Florencii jako Oronte v Händelově Alcině po boku Cecilie Bartoli v titulní roli, v listopadu vystoupil na koncertě s Dianou Damrau v Praze (Iain Bell a bel canto), v březnu 2023 debutoval jako Pylades (Gluck: Ifigénie na Tauridě) v Opéra national de Lorraine v Nancy. Do Národního divadla Brno se vrátil jako Tamino (Kouzelná flétna) a na své domovské scéně v pražském Národním divadle přidal ke stávajícím rolím Almavivy (Lazebník sevillský), Tamina a Ferranda (Così fan tutte) dvě nové role: Romea (Romeo a Julie) a Dona Ottavia (Don Giovanni).

Petrovy operní závazky v sezoně 2021/2022 zahrnuly roli Aspranda (Nicola Antonio Porpora: Carlo Il Calvo) v Markraběcím divadle v Bayreuthu, debuty v pražském Národním divadle v rolích Almavivy (říjen 2021), Tamina (prosinec 2021) a Ferranda (leden 2022), roli Jurodivého (Boris Godunov) ve Státní opeře Stuttgart, Tamina v Národním divadle Brno a Almavivy v Théâtre du Capitole v Toulouse. 31. července 2021 uvedl na Bachově festivalu v polském městě Świdnica spolu s pianistou Williamem Kelleym ve světové premiéře monodrama Comfort Starving britského skladatele Iaina Bella, s nímž úzce spolupracuje.

V letech 2018–2020 byl sólistou Státní opery Stuttgart, kde se představil mj. jako Almaviva (Lazebník sevillský), Ramiro (Popelka) a Ernesto (Don Pasquale). V letech 2016–2018 byl frekventantem Lindemannova programu v newyorské Metropolitní opeře, a to jako první Čech, který byl do tohoto prestižního dvouletého projektu přijat. V letech 2014–2016 byl členem Bavorské státní opery v Mnichově a jejího operního studia, kde vytvořil řadu rolí včetně titulních rolí v operách Hrabě Ory a Albert Herring. Za roli Alberta Herringa mu byla v roce 2016 udělena Bavorská umělecká cena. V lednu 2018 převzal cenu Classic Prague Awards v kategorii Talent roku 2017. Na podzim 2019 vyšlo jeho profilové album French Arias (Supraphon; Česká filharmonie, dirigent Christopher Franklin). Od sezony 2021/2022 je sólistou Opery Národního divadla v Praze.

Petr Nekoranec je laureátem řady soutěží. V říjnu 2021 získal 2. cenu ve Světové pěvecké soutěži Vincerò v Neapoli, v lednu 2017 se stal absolutním vítězem Mezinárodní soutěže Francesca Viñase, konané v Gran Teatre del Liceu v Barceloně, kde obdržel rovněž Cenu Plácida Dominga. V srpnu 2015 se probojoval do semifinále Mezinárodní pěvecké soutěže královny Sonji v Oslu. V červenci 2014 se stal ve Vídni vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže nesoucí jméno bulharsko-rakouské sopranistky Ljuby Welitsch a v září 2014 obsadil 2. místo v Concours International de Chant ve francouzském Toulouse. Z domácích soutěží uveďme Mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

Petr Nekoranec studoval zpěv na Konzervatoři Pardubice u Jarmily Chaloupkové a spolupracuje také s italským operním tenoristou a pedagogem Antoniem Carangelem. V roce 2022 obdržel Cenu Jiřího Bělohlávka, která mu umožňuje vystoupit na letošním Open Air koncertu České filharmonie.

Charles Yang (housle, zpěv), Nicolas “Nick” Kendall (housle, zpěv) a Rannan Mayer (kontrabas, zpěv) společně tvoří uskupení Time For Three s unikátním způsobem sebevyjádření. Nevšední barva nástrojů v kombinaci s hlasovým projevem je jednotícím prvkem skupiny, která popírá konvence a limity a která stojí na průsečíku klasické hudby, tvorby písničkářů a stylu zvaného Americana. Slyšet Time for Three naživo znamená slyšet rozličné epochy, styly a tradice západní hudby naskládané přes sebe a lecjak promíchané – a takto se rodící do čehosi nového.

Time for Three dlouhodobě spolupracují se současnými skladateli, jako například s Chrisem Brubeckem a vítězi Pullitzerovy ceny Williamem Bolcomem a Jennifer Higdon. Jejich poslední objednávka s názvem „Contact“ – od dalšího z vítězů Pullitzerovy ceny Kevina Putse – měla premiéru se Sanfranciským symfonickým orchestrem a Filadelfským orchestrem v červenci 2022. Tento kus byl, společně s „Concerto 4-3“ od Jennifer Higdon, vydán v červnu 2022 u Deutsche Grammophon pod názvem Letters for the Future.

Mezi nejvýznamnější evropské vystoupení poslední doby patří slavné turné „Night of the Proms“, kdy Time for Three sdílelo podium s takovými umělci, jako jsou Chara Khan a Ronan Keating a zahrálo si hned v několika evropských zemích se zastávkami v Antverpách, Rotterdamu, Lucembursku, Frankfurtu, Kolíně nad Rýnem, Mnichově, Hamburku a Brémách. Vystoupili též na London Roots Festival a Schleswig-Holstein Musikfestival. Společně s Tonkünstler Orchestra hráli ve vídeňském Musikvereinu. Českým posluchačům jsou známí především z Open Air koncertu České filharmonie z roku 2019, kdy se s dirigentem Keithem Lockhartem představili na Hradčanském náměstí. Trio spolupracovalo s širokou škálou umělců, jako jsou Ben Folds, Branford Marsalis, Joshua Bell, Aoife O’Donovan, Natasha Bedingfield a Arlo Guthrie.

V následující sezoně vystoupí Time for Three na Schleswig-Holstein Musik Festival, festivalech v Sun Valley, Lake George, Portlandu, Hudebním festivalu Moab aj.

Charismatická a energická vystoupení ansámblu si získala široké uznání též u odborné veřejnosti (NPR, NBC, The Wall Street Journal a Chicago Sun-Times). Přijal pozvání na pódia Carnegie Hall, Kennedyho centra či Royal Albert Hall, jeho nenapodobitelnému stylu však stejně dobře svědčí i intimní klubové prostředí newyorského Joe’s Pub nebo v sanfranciského Yoshi’s.

Time for Three nedávno vystoupili v pořadu Dancing With The Stars na stanici ABC a vyhráli cenu Emmy za „Time for Three in Concert“ zprodukovaný PBS. Přes všechny pestré zkušenosti a vyznamenání však tato nezdolná skupina stále baží po dalších výzvách. V roce 2020 začala spolupracovat s violoncellistou a skladatelem Benem Solleem a společně dali dohromady soundtrack k novému filmu „Land“, který režíroval a ve kterém také hrál Robin Wright. Film měl svou premiéru na Sundance Film Festival 31. ledna 2021. Spolu s vítězkami ceny Grammy, písničkářkou Liz Rose a producentkou Femke Weidemovou dále trio nahrálo kolekci nových písní pro Warner Music.

Keith Lockhart je dirigentem orchestru Boston Pops a uměleckým ředitelem Brevard Music Center v Severní Karolíně.

Dirigentem Boston Pops je již od roku 1995 a od té doby s orchestrem absolvoval téměř 2000 představení, 45 amerických turné do více než 150 měst a 4 mezinárodní turné. Společně také absolvovali 80 televizních pořadů a účinkovali na nejvýznamnějších sportovních událostech, jako jsou Super Bowl XXXVI nebo finále NBA (2008). Jejich každoroční akce „Boston Pops Fireworks Spectacular“, kterou orchestr pořádá na Den nezávislosti 4. července, přiláká vždy více než půl milionu diváků a dalších několik milionů sleduje živý přenos.

V letech 2010–2018 byl Keith Lockhart hlavním dirigentem BBC Concert Orchestra. Během svého působení absolvoval kritikou vřele přijatá severoamerická turné, každoroční vystoupení na The Proms a oslavy 60 let od vzniku orchestru v roce 2012. V červnu toho roku také vedl orchestr na slavnostním galakoncertu královny Alžběty II. (Diamond Jubilee Concert), který byl přenášen do celého světa.

Před svým působením v BBC Concert Orchestra byl Keith Lockhart 11 let hudebním ředitelem Utažského symfonického orchestru, se kterým například natočil tři televizní pořady „Salute to the Symphony“ (jeden z nich získal cenu Emmy). Také ho dirigoval při televizním přenosu oratoria Vaughana Williamse s názvem Hodie nebo při zahájení zimních olympijských her v roce 2002.

Keith Lockhart už řídil téměř všechny významné orchestry Severní Ameriky, kromě toho spolupracoval s prestižními orchestry evropskými (Královský orchestr Concertgebouw, Londýnský symfonický orchestr, Česká filharmonie, Vídeňský rozhlasový orchestr ad.), asijskými (Hongkongská filharmonie, Tokijský orchestr NHK Symphony) i australskými (Melbournský symfonický orchestr). Jako operní dirigent se představil například v Atlantské, Washingtonské nebo v Bostonské lyrické opeře.

Keith Lockhart se narodil v Poughkeepsie (ve státu New York) a své hudební vzdělání započal v sedmi letech hrou na klavír. Absolvoval Furman University (obory němčina a hra na klavír) a Carnegie Mellon University (dirigování). Je držitelem čestných doktorátů mj. z Boston Conservatory, Boston University nebo Northeastern University a také několika cen jako Bob Hope Patriot Award (2006) a nejvyššího kulturního ocenění státu Massachusetts, Commonwealth Award (2017).