Česká filharmonie • Open Air koncert

Time For Three

Charles Yang (housle, zpěv), Nicolas “Nick” Kendall (housle, zpěv) a Ranaan Meyer (kontrabas, zpěv) společně tvoří uskupení Time For Three s unikátním způsobem sebevyjádření. Nevšední barva nástrojů v kombinaci s hlasovým projevem je jednotícím prvkem skupiny, která popírá konvence a limity a která stojí na průsečíku klasické hudby, tvorby písničkářů a stylu zvaného Americana. Slyšet Time for Three naživo znamená slyšet rozličné epochy, styly a tradice západní hudby naskládané přes sebe a lecjak promíchané – a takto se rodící do čehosi nového.

Time for Three dlouhodobě spolupracují se současnými skladateli, jako například s Chrisem Brubeckem a vítězi Pullitzerovy ceny Williamem Bolcomem a Jennifer Higdon. Jejich poslední objednávka s názvem „Contact“ – od dalšího z vítězů Pullitzerovy ceny Kevina Putse – měla premiéru se Sanfranciským symfonickým orchestrem a Filadelfským orchestrem v červenci 2022. Tento kus byl, společně s „Concerto 4-3“ od Jennifer Higdon, vydán v červnu 2022 u Deutsche Grammophon pod názvem Letters for the Future.

Mezi nejvýznamnější evropské vystoupení poslední doby patří slavné turné „Night of the Proms“, kdy Time for Three sdílelo podium s takovými umělci, jako jsou Chara Khan a Ronan Keating a zahrálo si hned v několika evropských zemích se zastávkami v Antverpách, Rotterdamu, Lucembursku, Frankfurtu, Kolíně nad Rýnem, Mnichově, Hamburku a Brémách. Vystoupili též na London Roots Festival a Schleswig-Holstein Musikfestival. Společně s Tonkünstler Orchestra hráli ve vídeňském Musikvereinu. Českým posluchačům jsou známí především z Open Air koncertu České filharmonie z roku 2019, kdy se s dirigentem Keithem Lockhartem představili na Hradčanském náměstí. Trio spolupracovalo s širokou škálou umělců, jako jsou Ben Folds, Branford Marsalis, Joshua Bell, Aoife O’Donovan, Natasha Bedingfield a Arlo Guthrie.

V následující sezoně vystoupí Time for Three na Schleswig-Holstein Musik Festival, festivalech v Sun Valley, Lake George, Portlandu, Hudebním festivalu Moab aj.

Charismatická a energická vystoupení ansámblu si získala široké uznání též u odborné veřejnosti (NPR, NBC, The Wall Street Journal a Chicago Sun-Times). Přijal pozvání na pódia Carnegie Hall, Kennedyho centra či Royal Albert Hall, jeho nenapodobitelnému stylu však stejně dobře svědčí i intimní klubové prostředí newyorského Joe’s Pub nebo v sanfranciského Yoshi’s.

Time for Three nedávno vystoupili v pořadu Dancing With The Stars na stanici ABC a vyhráli cenu Emmy za „Time for Three in Concert“ zprodukovaný PBS. Přes všechny pestré zkušenosti a vyznamenání však tato nezdolná skupina stále baží po dalších výzvách. V roce 2020 začala spolupracovat s violoncellistou a skladatelem Benem Solleem a společně dali dohromady soundtrack k novému filmu „Land“, který režíroval a ve kterém také hrál Robin Wright. Film měl svou premiéru na Sundance Film Festival 31. ledna 2021. Spolu s vítězkami ceny Grammy, písničkářkou Liz Rose a producentkou Femke Weidemovou dále trio nahrálo kolekci nových písní pro Warner Music.

Petr Nekoranec

tenor

Během sezony 2022/2023 se Petr Nekoranec představil v říjnu ve Florencii jako Oronte v Händelově Alcině po boku Cecilie Bartoli v titulní roli, v listopadu vystoupil na koncertě s Dianou Damrau v Praze (Iain Bell a bel canto), v březnu 2023 debutoval jako Pylades (Gluck: Ifigénie na Tauridě) v Opéra national de Lorraine v Nancy. Do Národního divadla Brno se vrátil jako Tamino (Kouzelná flétna) a na své domovské scéně v pražském Národním divadle přidal ke stávajícím rolím Almavivy (Lazebník sevillský), Tamina a Ferranda (Così fan tutte) dvě nové role: Romea (Romeo a Julie) a Dona Ottavia (Don Giovanni).

Petrovy operní závazky v sezoně 2021/2022 zahrnuly roli Aspranda (Nicola Antonio Porpora: Carlo Il Calvo) v Markraběcím divadle v Bayreuthu, debuty v pražském Národním divadle v rolích Almavivy (říjen 2021), Tamina (prosinec 2021) a Ferranda (leden 2022), roli Jurodivého (Boris Godunov) ve Státní opeře Stuttgart, Tamina v Národním divadle Brno a Almavivy v Théâtre du Capitole v Toulouse. 31. července 2021 uvedl na Bachově festivalu v polském městě Świdnica spolu s pianistou Williamem Kelleym ve světové premiéře monodrama Comfort Starving britského skladatele Iaina Bella, s nímž úzce spolupracuje.

V letech 2018–2020 byl sólistou Státní opery Stuttgart, kde se představil mj. jako Almaviva (Lazebník sevillský), Ramiro (Popelka) a Ernesto (Don Pasquale). V letech 2016–2018 byl frekventantem Lindemannova programu v newyorské Metropolitní opeře, a to jako první Čech, který byl do tohoto prestižního dvouletého projektu přijat. V letech 2014–2016 byl členem Bavorské státní opery v Mnichově a jejího operního studia, kde vytvořil řadu rolí včetně titulních rolí v operách Hrabě Ory a Albert Herring. Za roli Alberta Herringa mu byla v roce 2016 udělena Bavorská umělecká cena. V lednu 2018 převzal cenu Classic Prague Awards v kategorii Talent roku 2017. Na podzim 2019 vyšlo jeho profilové album French Arias (Supraphon; Česká filharmonie, dirigent Christopher Franklin). Od sezony 2021/2022 je sólistou Opery Národního divadla v Praze.

Petr Nekoranec je laureátem řady soutěží. V říjnu 2021 získal 2. cenu ve Světové pěvecké soutěži Vincerò v Neapoli, v lednu 2017 se stal absolutním vítězem Mezinárodní soutěže Francesca Viñase, konané v Gran Teatre del Liceu v Barceloně, kde obdržel rovněž Cenu Plácida Dominga. V srpnu 2015 se probojoval do semifinále Mezinárodní pěvecké soutěže královny Sonji v Oslu. V červenci 2014 se stal ve Vídni vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže nesoucí jméno bulharsko-rakouské sopranistky Ljuby Welitsch a v září 2014 obsadil 2. místo v Concours International de Chant ve francouzském Toulouse. Z domácích soutěží uveďme Mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

Petr Nekoranec studoval zpěv na Konzervatoři Pardubice u Jarmily Chaloupkové a spolupracuje také s italským operním tenoristou a pedagogem Antoniem Carangelem. V roce 2022 obdržel Cenu Jiřího Bělohlávka, která mu umožňuje vystoupit na letošním Open Air koncertu České filharmonie.

Keith Lockhart

dirigent

Amerického dirigenta Keitha Lockharta si příznivci České filharmonie nejspíše vybaví v souvislosti s již tradičními červnovými open-air koncerty na Hradčanském náměstí – na konci minulé sezony Lockhart už podruhé při této příležitosti stanul před prvním českým orchestrem s taktovkou v ruce. Šéfa orchestru Boston Pops a uměleckého ředitele Brevard Music Center v Severní Karolíně však český divák může mít spjatého i s ještě populárněji laděnou čtveřicí koncertů po České republice, kdy v roce 2016 Česká filharmonie spolu s ním uvedla pořad Best of Broadway, vůbec první sestavený z muzikálových melodií, který kdy orchestr sídlící v pražském Rudolfinu zahrál.

Keith Lockhart se narodil v Poughkeepsie ve státu New York a své hudební vzdělání zahájil v sedmi letech hrou na klavír. Absolvoval Furman University ve dvojoboru němčiny a hry na klavír a dále také Carnegie Mellon University studiem nakonec převládnuvšího dirigování. Dirigentem zmíněného tělesa Boston Pops je již bezmála třicet let, od roku 1995. Absolvoval s ním téměř dva tisíce představení, pětačtyřicet amerických turné do sto padesátky měst a čtyři turné mimo Spojené státy. Plnost otisku do amerického kulturního života navíc dokladuje na osmdesát televizních pořadů, ve kterých se objevil, a také účinkování na nejvýznamnějších sportovních událostech, jako jsou finále nejvyšší tamní ligy amerického fotbalu s názvem Super Bowl nebo závěrečné kolo basketbalové NBA. Na Den nezávislosti 4. července pak orchestr každoročně přiláká více než půl milionu diváků (s tím, že další miliony sledují živý přenos) na akci Boston Pops Fireworks Spectacular. Ne všechen americký hudební odkaz dirigenta je však spjatý s orchestrem Boston Pops. Jedenáct let zastával vedoucí funkci hudebního ředitele také v Utažském symfonickém orchestru, přičemž veřejnosti dozajista nejnápadnějším počinem této doby je účast na zahájení zimních olympijských her v Salt Lake City, které se konaly v roce 2002.

Byť je Lockhartovo působení situováno převážně do Severní Ameriky – dá se říci, že řídil téměř všechny tamní významné orchestry –, jeho evropské působení v žádném případě není zanedbatelné. Stanul v čele orchestrů, jako jsou Královský orchestr Concertgebouw, Londýnský symfonický orchestr či Vídeňský rozhlasový orchestr a v letech 2010–2018 zastával pozici hlavního dirigenta BBC Concert Orchestra. S tímto orchestrem se podílel na každoročním vystoupení na festivalu The Proms a také oslavách šedesáti let od vzniku orchestru. Stejného roku 2012 těleso také vedl při slavnostním galakoncertu nedávno zesnulé britské královny Alžběty II.