Roman Novotný

Nástroj
flétna

Členem České filharmonie
od ledna 1989

Účinkuje v souborech
Afflatus Quintet

„S výborným dirigentem na koncertě ‚vzplane jiskra‘ nebo ‚chytnou saze‘, jak se říká mezi hráči, a vezete se společně na úchvatné vlně, kdy souzníte v jednom celku, a to i s publikem.“

„Vše začalo zpěvem. Asi od čtyř let jsem docházel do dětského sboru, od devíti jsem se souběžně věnoval příčné flétně,“ vzpomíná flétnista Roman Novotný, který působí v České filharmonii od roku 1989. „Za zpěvem mě tatínek později vozil dokonce do Prahy, jednou týdně do Dětského pěveckého sboru Československého rozhlasu pod vedením Čestmíra Staška. To mi dost pomohlo – zpěv je pro flétnistu dobrá průprava, protože technika zpěvu a hry na flétnu mají v řadě aspektů leccos společného.“ Jako chrudimský rodák poté absolvoval Konzervatoř v Pardubicích u prof. Jaromíra Höniga, k Praze měl však poměrně velký respekt. Kuráž „dobýt HAMU“ mu dodalo až vítězství v soutěži konzervatoří, když byl v šestém ročníku. Na HAMU studoval u prof. Jiřího Válka, který byl dlouhá léta také jeho kolegou v České filharmonii. Právě on svému – tehdy ještě budoucímu studentovi – doporučil, aby se přihlásil na konkurz do České filharmonie.

„Přihlásil jsem se tak nějak ‚na zkušenou‘, nezatížen jakýmikoli očekáváními a trémou. Mozartův koncert jsem měl zvládnutý od přijímaček na HAMU, takže jsem se soustředil na konkurzní party a hlavně na pikolu, se kterou jsem měl jen mizivé zkušenosti. Se zapůjčenou pikolou jsem odjel k rodičům, zavřel se s ní do odlehlé místnosti, nacpal si špunty do uší a tvrdě cvičil,“ přiznává flétnista, který ke svému překvapení konkurz vyhrál a souběžně tak nastoupil na HAMU i do České filharmonie. „Předem ale bylo jasné, že vzhledem k plnému úvazku v orchestru nebudu vždy vzorným studentem, který bezvýhradně absolvuje předepsané přednášky a semináře. Někdy jsem tam měl výuku u prof. Válka i na zájezdě, v zázemí za koncertním pódiem nebo na hotelovém pokoji.“

Dalším významným mezníkem se stal rok 1995, kdy s fagotistou Ondřejem Roskovcem, hobojistkou Janou Brožkovou, klarinetistou Vojtěchem Nýdlem a hornistou Radkem Baborákem založil Afflatus Quintet, který se později stal laureátem významných soutěží (první cena v soutěži ARD Mnichov 1997, čestné uznání v mezinárodní flétnové soutěži Pražské jaro 1996). „S kvintetem máme za sebou již rozsáhlou a pestrou třicetiletou historii a sejít se při každém projektu je vždy potvrzením přetrvávajícího kamarádství i omlazujícího humoru,“ dodává na účet souboru, který se již představil na řadě koncertů na významných českých, evropských a japonských pódiích, kde mezi největší úspěchy patří bezesporu několik koncertů v prestižní Suntory Hall v Tokiu vysílaných japonskou televizí. Kromě toho se Afflatus prezentoval na festivalech ve Finsku, Švýcarsku, Itálii, Německu i v ikonické budově opery v Sydney, na koncertech Pražského jara či Českého spolku pro komorní hudbu ve Dvořákově síni Rudolfina, jehož byl rezidenčním souborem. Spolek souboru udělil v roce 1998 cenu za mimořádné interpretační mistrovství zejména v hudbě 20. století a v roce 2003 pak ještě jednou, a to za interpretaci úpravy „Amerického“ kvartetu op. 96 Antonína Dvořáka v úpravě pro dechové kvinteto. Stal se tak prvním souborem v historii, který tuto cenu obdržel dvakrát. Kromě koncertní činnosti kvintet také nahrál řadu CD pro Supraphon a japonskou společnost Octavia Records.

Za svá nejdůležitější sólová vystoupení považuje provedení Mozartových koncertů pro flétnu v tokijské Suntory Hall společně s Pražským komorním orchestrem, vystoupení na Pražském jaru ve Dvořákově síni Rudolfina s premiérou koncertu pro flétnu českého skladatele Lukáše Sommera, který vyšel též na CD, či v bratislavské Redutě se Slovenskou filharmonií. Kromě toho vystupoval na koncertech v Čechách a Německu s harfistkou a kolegyní Janou Bouškovou (mj. i se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK). Natočil několik sólových CD pro nahrávací společnosti Octavia Records, Artesmon, Radioservis a vytvořil nahrávky pro Český rozhlas; mezi nejdůležitější z nich patří sonáty pro dvě flétny J. S. Bacha a jeho synů s prof. Jiřím Válkem, flétnové romantické fantazie a komplet sonát Františka Bendy s Janou Bouškovou, varhaníkem Alešem Bártou a violoncellistou Janem Kellerem, koncerty starých českých mistrů s orchestrem PKO, flétnové dílo Viléma Blodka s Martinem Kasíkem a francouzskou komorní hudbu s Ivem Kahánkem.

Od roku 2000 působí též jako pedagog flétny na Pražské konzervatoři, díky čemuž se dostává „cenné sebereflexe“, protože, jak říká, „musím umět vysvětlit a pojmenovat přesně to, s čím jsem se sám v mladším věku utkával“.

Výjezdy do Japonska pro něj kromě hraní znamenaly také osobní seznámení se zástupci firmy Muramatsu, na jejichž flétny hraje již více než čtvrt století. Od prvního pobytu s Českou filharmonií v Japonsku má také rád zelený čaj. Miluje hudbu J. S. Bacha („jeho kompoziční genialita a hloubka mě někdy až hypnotizuje, při poslechu zapomenu na čas“), občas si poslechne také J. Ph. Rameaua, J. B. Lullyho, W. A. Mozarta či J. Haydna. Z pozdějších období ho fascinují „barevné instrumentální palety“ M. Ravela a také R. Strauss, G. Mahler či A. Dvořák. Ve volném čase se věnuje rodině: má rád společné cestování, poznávání přírody, krásných míst doma i v zahraničí, měst, lidí, příběhů a rád otevírá tuto „barvitou nabídku“ dětem. „Cítím se báječně uprostřed veselých přátel, vtipů a smíchu,“ dodává.