Ondřej Balcar

Nástroj
kontrabas

Členem České filharmonie
od ledna 1992

„V dnešní době může málokteré zaměstnání dávat člověku tolik radosti a hezkých pocitů.“

Lásku k hudbě pociťoval kontrabasista Ondřej Balcar od malička. „V pěti letech jsem řekl, že chci hrát na housle, ale můj otec, který byl také hudebník, mi to zakázal. Pak, když jsem si to v devíti letech konečně prosadil, mi v hudební škole ve Voršilské řekli, že mě vezmou jenom na klarinet nebo na kontrabas,“ vzpomíná, jak se začal učit u svého otce Jana Balcara na kontrabas. V osmé třídě základní školy byl přijat do přípravné třídy na Pražské konzervatoři, kde nadále studoval u Václava Fuky. „Ve čtvrtém ročníku jsem ale cítil, že je mi konzervatoř poněkud těsná, tak jsem šel rovnou po maturitě na Akademii, kde jsem studoval ve třídě Jiřího Hudce.“ Během studií navštěvoval též řadu interpretačních kurzů a soukromých lekcí (Eduard Melkus, František Pošta, Zdeněk Benda, Uzi Wiezel aj.).

Mezi druhým a třetím ročníkem HAMU vyhrál konkurz do České filharmonie. „V Rudolfinu se ale pohybuju už od třinácti let, protože právě tady jsme měli kontrabasovou třídu,“ dodává hudebník, jehož velkým snem bylo stát se členem tohoto tělesa, které mu dodnes přináší „možnost být v neustálém kontaktu s těmi nejlepšími hudebníky – Ať už je člověk ‚Byčkovec‘ či ‚Rattleovec‘, každý dirigent mu něco dá! –, obklopen mimořádnou kvalitou, zároveň také zázemí a jistotu.“

Kromě České filharmonie, jejímž členem je od roku 1992, mezi lety 2000–2003 vystupoval též s berlínským Mahler Chamber Orchestra; na poli komorní hudby hrál spolu s významnými osobnostmi klasické hudby, jako jsou Gil Shaham, Shlomo Mintz či Antonello Manacorda. Přestože je mu nejblíže hudba pozdního romantismu, rád si pro zpestření zahraje i hudbu novější (např. Hindemith, Stravinskij, Martinů, Prokofjev), nebo naopak starší. Věnoval se interpretaci barokní hudby, a to při spolupráci s ansámbly Collegium Marianum, Collegium 1704, Ensemble Inégal, Czech Ensemble Baroque, Schirokko Hamburg Ensemble, Ensemble Marsyas a dalšími.

Aktivně se zabývá také výtvarným uměním. Je autorem knihy Hudba v obrazech a další knihy ilustroval. V roce 1994 se stal členem Syndikátu výtvarných umělců a sdružení (dnes spolku) pražských malířů a dodnes zorganizoval kolem čtyřiceti samostatných výstav v České republice, Maďarsku, Holandsku a Irsku. Rád se potuluje po galeriích i v přírodě. Miluje Itálii.