Lukáš Holubík

Nástroj

kontrabas

Členem České filharmonie

od září 2025

Obrázek 260211203446_petr-chodura__c__hrusa_hadelich_koncert_lr.jpg

„Díky hudbě se dokážu povznést nad cokoliv tíživého.“

Lukáš Holubík patří k výrazným osobnostem současné mladé generace. V jeho žilách kolují folklor, venkov a přirozený vztah k hudbě už od dětství, které je neodmyslitelně spjato s městem Strážnice: „Celá rodina je s hudbou v kontaktu a nějakým způsobem ji provozuje. Táta s bratrem v cimbálové muzice, máma zase v dechovce. Nejprve mě vedla houslová cesta předem vyšlapaná starším bratrem. Později jsem se rozhodl dočasně zastoupit chybějícího basistu v naší dětské cimbálce. Dočasnost trvá dodnes. Ke klasické hudbě jsem si začal budovat vztah až během studia konzervatoře.“

Na Pražské konzervatoři studoval ve třídě prof. Jiřího Valenty, nyní uzavírá magisterské vzdělání na Akademii múzických umění v Praze pod vedením prof. Jiřího Hudce, kde se kromě samotné hry na kontrabas zabývá tématem relaxace při hře a fyziologickou problematikou hry.

Zkušenosti získával v Orchestrální akademii Symfonického orchestru Českého rozhlasu a České filharmonie. Dále pak jako zástupce vedoucího kontrabasové skupiny v Karlovarském symfonickém orchestru. Na koncertních pódiích se představil jako sólista po boku Filharmonie Hradec Králové, Karlovarského symfonického orchestru i Akademických komorních sólistů. Zúčastnil se Mezinárodní kontrabasové soutěže Františka Černého a Jana Geissela v Holicích (3. místo) a Soutěžní přehlídky konzervatoří a hudebních gymnázií ČR (1. místo).

Vítězství v konkurzu do České filharmonie považuje Lukáš Holubík za zásadní moment své kariéry: „Najednou se Vám pootevřou dveře do světa, začnou se Vám zúročovat léta cvičení. Dostanete svěží vítr do plachet a máte chuť na sobě pracovat. Za tuhle možnost musí být člověk vděčný.“ A vzpomíná, kdy se mu myšlenka na členství zrodila v hlavě poprvé: „Pražská konzervatoř má kouzelnou třídu v rohové věži budovy, ze které máte výhled rovnou do oken Rudolfina. Jelikož náš tehdejší profesor byl členem České filharmonie, po zkoušce jsme vyhlíželi jeho svižný krok, kterým se blížil po skončené zkoušce orchestru na navazující odpolední hodiny. Rád nám povídal historky a zážitky u orchestru. Po zimních večerech pak cvičíte, koukáte z okna přes silnici a říkáte si, jaké by to asi bylo zažít si to na vlastní kůži.“

Neméně zásadní pro něj však byly také projekty s Friedemannem Eichhornem ve spolupráci s Villa Musica, dále s Giovanni Antoninim a Českou studentskou filharmonií a také masterclassy vedené špičkovými kontrabasisty Ödönem Ráczem, Petrem Riesem a Burakem Marlalim. „Společným bodem byla možnost být během výkonu více sám sebou a možnost přistupovat k hudbě s živelnější energií,“ vysvětluje Lukáš Holubík.

Cennými atributy jak u tělesa, jehož je členem, tak u dirigenta, jsou pro Lukáše Holubíka autentičnost a přirozenost. „Je hezké vidět kontakt a komunikaci jak mezi hráči na pódiu během koncertu, tak i mezi posluchači a tělesem mimo aktivní výkon.“

V současné době se Lukáš Holubík aktivně podílí na koncertní činnosti České studentské filharmonie, edukační činnosti České filharmonie a od srpna 2025 pak působí na pozici 2. zástupce vedoucího kontrabasové skupiny České filharmonie.

Ačkoli dle svých slov neholduje přílišnému odpočinku – nejpříjemnějším ventilem je pro něj práce – rád cestuje, nejlépe s kvalitní kávou v ruce. O kávovou tematiku se dříve intenzivně zajímal, dokonce absolvoval i kurz pražení kávy.