Lukáš Holubík

Nástroj

kontrabas

Členem České filharmonie

od září 2025

Obrázek 260211203446_petr-chodura__c__hrusa_hadelich_koncert_lr.jpg

„Díky hudbě se dokážu povznést nad cokoliv tíživého.“

„Jsem kluk ze Strážnice, odkojený folklorem a venkovem,“ říká o sobě kontrabasista Lukáš Holubík, který hrál po vzoru staršího bratra nejprve na housle. „Později jsem se rozhodl dočasně zastoupit chybějícího basistu v naší dětské cimbálce. Dočasnost trvá dodnes. Ke klasické hudbě jsem si však začal budovat vztah až během studií na Pražské konzervatoři.“ Tu vystudoval u prof. Jiřího Valenty a nyní uzavírá magisterské vzdělání na Akademii múzických umění v Praze pod vedením prof. Jiřího Hudce, kde se kromě samotné hry na kontrabas zabývá tématem relaxace při hře a fyziologickou problematikou hry. Inspiraci čerpal taktéž na masterclassech a mistrovských kurzech pod vedením Ödöna Rácze, Petra Riese či Buraka Marlaliho.

Ze soutěžních klání navštívil mezinárodní kontrabasovou soutěž v Holicích (3. místo), či soutěž konzervatoří a hudebních gymnázií ČR (1. místo). Sólově pak vystoupil s Filharmonií Hradec Králové, Karlovarským symfonickým orchestrem a Akademickými komorními sólisty.

Orchestrální zkušenosti sbíral v orchestrální akademii Symfonického orchestru Českého rozhlasu a České filharmonie a poté jako zástupce vedoucího kontrabasové skupiny Karlovarského symfonického orchestru. V současné době se aktivně podílí na koncertní činnosti České studentské filharmonie, edukační činnosti České filharmonie a od srpna 2025 působí na pozici 2. zástupce vedoucího kontrabasové skupiny tohoto orchestru. Myšlenky na členství v něm však spadají už do dob studií na konzervatoři. „Pražská konzervatoř má totiž kouzelnou třídu v rohové věži budovy, ze které máte výhled rovnou do oken Rudolfina. Jelikož náš tehdejší profesor byl členem České filharmonie, po zkoušce jsme vyhlíželi jeho svižný krok, kterým se po zkoušce orchestru blížil na navazující odpolední hodiny. Rád nám povídal historky a zážitky z orchestru. Když pak po zimních večerech cvičíte a koukáte z okna přes silnici, říkáte si, jaké by to asi bylo zažít si to na vlastní kůži.“

Zásadní je pro něj při koncertní činnosti „pozitivní ovlivnění posluchače, ve smyslu jeho kultivace, emočního prožitku či prostého zlepšení nálady“. U hráčů si pak velmi cení autentičnosti, což je vlastnost, pro kterou si váží i některých dirigentů. Zároveň jsou mu ale sympatičtí takoví, kteří „umí vytáhnout z každého jednoho hráče to nejlepší, jdou na hranu možností orchestru. Jsou konzistentní v požadavcích a vyžadují jejich plnění. Obdivuju schopnost některých strhnout vlastním nasazením k nasazení celého uskupení“, dodává kontrabasista, který nikdy nepohrdne šálkem výběrové kávy.