Václav Neumann se narodil 29. září 1920 v Praze v rodině úředníka Josefa Neumanna a Idy Neumannové. Dětství prožil na Smíchově, kde se od útlého věku věnoval hudbě.

Od deseti let se soukromě učil hře na housle pod vedením významného pedagoga Josefa Micky, který Neumanna velmi inspiroval a nasměroval ho na dráhu profesionálního hudebníka.

V roce 1939 dokončil studium na gymnáziu v pražské Husově ulici a rozhodl se pokračovat na Pražskou konzervatoř.

Na konzervatoři studoval dirigování u Metoda Doležila a Pavla Dědečka a hru na housle u Josefa Micky. Ve druhém ročníku se podílel na provedení Sonáty pro klavír a housle A dur Césara Francka.

V průběhu studia také založil smyčcové kvarteto, ve kterém hrál první housle. V listopadu 1945 získalo toto komorní těleso název Smetanovo kvarteto.

Studium houslí Neumann zakončil v roce 1944 úspěšným představením Houslového koncertu Emila Axmana. Dirigování absolvoval o rok později koncertem Voříškovy Symfonie D dur, kdy vedl Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK.

Po skončení druhé světové války se Neumann začal profilovat jako dirigent. V té době působil v pražském rozhlase a zároveň i jako violista v České filharmonii. Konkurzu do tohoto orchestru se zúčastnil jakožto vojín základní služby odvelený k Armádnímu uměleckému sboru.

Neumann se začínal cítit čím dál tím lépe v dirigentské roli. Proto se v roce 1946 rozhodl odejít ze Smetanova kvarteta, aby se jí mohl věnovat naplno.

V roce 1947 dirigoval poprvé Českou filharmonii, když zastoupil nemocného Rafaela Kubelíka. Tento koncert byl významným milníkem v jeho kariéře, který ho dostal do širšího povědomí.

Rafael Kubelík

Dirigent

V roce 1949 se stal náměstkem uměleckého šéfa Karla Šejny a poprvé vedl Pražské jaro. V této době se zúčastnil koncertních zájezdů do Drážďan, Lipska a Budapešti a premiéroval skladby soudobých českých autorů.

Po neshodách s orchestrem se Neumann rozhodl rezignovat na post dirigenta České filharmonie a zaměřil se na pedagogickou činnost a hostování v jiných orchestrech.

V letech 1950–1952 působil Neumann na Akademii múzických umění (AMU), kde vedl operní studio. Současně byl uměleckým ředitelem Karlovarského symfonického orchestru (1951–1954) a hostoval u dalších českých a zahraničních těles.

Další dva roky strávil jako šéfdirigent brněnské Státní filharmonie. Mimo jiné se tam také začal věnovat Janáčkovi, který byl v té době vnímán jako poměrně kontroverzní autor.

V rámci hostování v zahraničí také poprvé uvedl na scénu berlínské Komické opery Lišku Bystroušku Leoše Janáčka, která se stala zásadním milníkem jeho kariéry. Její premiéru dirigoval 30. května 1956 v režii proslulého Waltera Felsensteina.

V roce 1957 se Neumann stal šéfem Komické opery a na postu setrval sedm let.

Po několika letech strávených v zahraničí se Neumann v roce 1963 vrátil do České filharmonie, kde působil jako druhý dirigent vedle Karla Ančerla. Svůj první koncert po návratu řídil v Domě umělců 2. listopadu.

Karel Ančerl

Dirigent

Přestože práce na domácí půdě Neumanna těšila, jednou nohou přece jen ještě zůstal v zahraničí, když přijal post šéfdirigenta orchestru lipského Gewandhausorchestru.

Když v roce 1968 emigroval Karel Ančerl, převzal po něm Neumann vedení České filharmonie. Na bojkot zemí Varšavské smlouvy pak s účinností od 1. listopadu 1968 opustil Gewandhausorchester.

V lednu 1969 dirigoval Českou filharmonii na tryzně za Jana Palacha, což bylo významné nejen hudebně, ale i politicky, jako výraz odporu proti okupaci.

V květnu 1969 zahájil Neumann Pražské jaro Mou vlastí a s Českou filharmonií se vydal na první společné turné do Japonska.

V letech 1970–1973 působil jako generální hudební ředitel Státní opery ve Stuttgartu, kde nastudoval opery jako Bludný Holanďan nebo Fidelio.

V roce 1973 dokončil první kompletní nahrávku Dvořákových symfonií pro Supraphon. O pět let později komplet Martinů a v roce 1983 kompletní Mahlerovy symfonie.

V roce 1989 se Neumann postavil proti politické cenzuře tím, že vydal prohlášení o diskriminaci umělců ve sdělovacích prostředcích.

Filharmonici se ke svému šéfovi připojili. Dne 14. prosince 1989 uspořádali slavnostní koncert pro Občanské fórum, na kterém hráli Beethovenovu Devátou. Nedlouho poté, 29. prosince, znělo Svatovítskou katedrálou Dvořákovo Te Deum na počest volby Václava Havla.

Prvního října 1990 předal Václav Neumann funkci šéfdirigenta České filharmonie Jiřímu Bělohlávkovi, čímž uzavřel svou dlouhou a úspěšnou kariéru v čele orchestru. Neodešel však zcela, soubor mu věnoval post čestného šéfa.

Jiří Bělohlávek

Dirigent

I přestože pod novým vedením soubor dosahoval velkých úspěchů, v roce 1991 proběhlo první hlasování o změně tehdejšího šéfdirigenta a Bělohlávek nakonec v roce 1992 odstoupil.

Neumann tak část řádných šéfovských závazků přejal v roce 1993 a odřídil i koncerty ke stému výročí Dvořákovy Novosvětské symfonie. Ta zazněla i o dva roky později na jeho posledním koncertě s Českou filharmonií k padesáti letům od konce války.

Václav Neumann zemřel 2. září 1995 ve Vídni.