Zabubnuj, zatrub, zachřesti — na dni otevřených dveří České filharmonie

Malinké děti nadšeně bubnující do obrovských tympánů, profesionální trumpetista bravurně troubící na zahradní hadici anebo moravská cimbálovka v honosném prostředí sloupového sálu. Klasická hudba byla na dni otevřených dveří České filharmonie hravá a živá a ani trošku vážná.

Reportáž ze den otevřených dveří České filharmonie v Rudolfinu

22. října 2014

Ivana Hlobilová

Naladit se a vzhůru do Rudolfina

Sobotní ráno jako vymalované. S desetiletou dcerou Ankou balíme svačinu a s trochou nervozity se loučíme s naším novým štěnětem Marcosem. Dneska dopoledne to prostě musí doma zvládnout samo. Na metru potkáváme Aniččinu kamarádku Denisku a před Rudolfinem zbytek naší výpravy – Broňu s manželem Honzou, který nás dnes bude fotit.

Je 10 hodin ráno. Den otevřených dveří právě startuje. Budova Rudolfina je zlatavě osvětlená podzimním sluncem a kromě nás už k ní míří další hloučky zvědavců.

Čeká nás pestrý den.

Rudolfinum čeká...

Kam dřív?

Poslední kontrola barevného programu a už míříme do Sukovy síně na první dílnu. Máme zamluvený workshop s perkusionistou České filharmonie Pavlem Polívkou, který je určený pro děti od 5 do 10 let. Naše holky tam budou trochu vyčnívat, ale vadit jim to nebude.

Co jsou vlastně bicí?

U bubnu je to jasné. „Ale patří triangl mezi bicí nástroje?“ Tahle rozehřívací otázka od asistentky Lenky děti zaskočila. Jen jeden chlapeček se rozhodl vystoupit z davu a hlasovat pro kladnou odpověď. Jako jediný měl pravdu.

Zabubnuj si

Sympatický perkusionista je mezi bicími nástroji ve svém živlu. Ukazuje nám a dává vyzkoušet tympány i kompletní bicí soupravu s činely. A když nám naživo předvede své umění, tajíme dech.

Zachřesti si

Teď už všichni víme, že mezi bicí patří i veškerá chřestidla – tamburíny, rumba koule a mnoho dalších. Nakonec dostáváme brožurku představující další interaktivní aktivity České filharmonie. Tahle se nám moc líbila, a tak knížka poputuje na naši základní školu. Třeba sem paní učitelka zajde i s ostatními dětmi.

Cimbálovka v novorenesančním salonku

Po vydařeném začátku programu se na chvíli zastavujeme v krásném sloupovém sále, kde sídlí kavárna. K čaji nám hraje moravská cimbálovka.

Vyfoť se s nástrojem

Jaké to asi je být hudební virtuos, který pózuje před objektivy fotoaparátů? To si mohly nejen děti vyzkoušet na speciálním stanovišti ve dvoraně. Fotky dostali zájemci hned vytištěné a později i e-mailem.

Malý trumpetista

Tenhle malý sympaťák toho ještě na trubku asi moc nezahraje, focení si ale užíval. A co my víme, třeba ho budou jednou fotit jako nového člena České filharmonie.

Anička s Deniskou

Anička (vpravo) se učí druhý rok hrát v ZUŠce na kytaru, Deniska hraje na flétnu. Minulý týden měly první zkoušku své nové kapely. Tady si vybraly úplně jiné nástroje a trénují pózování. Co když se to bude jednou hodit?

Srdce výstavní části

Na každém kroku se můžeme kochat krásnou architekturou světového formátu. Budova je rozdělena na dvě části, výstavní a koncertní. Dvorana je srdce té výstavní a také den otevřených dveří tu má své centrum.

Jak chutná trumpeta

Tahle holčička zatím trubku zkoumá z úplně jiného pohledu než z toho hudebního. Kladný vztah k hudbě jí ale pravděpodobně zůstane.

48 stop pro kvalitní zvuk

Další zastávkou je režie nahrávacího studia – tady se snímají a zaznamenávají zvuky z koncertní síně. Skladatel nebo producent odtud může komunikovat s dirigentem a podílet se na zvuku nahrávky. Na novém mixážním pultu lze hudbu nahrávat až na 48 stop. Každá sekce hudebních nástrojů má jednu a více stop a je tak snadné jednotlivé nástroje v nahrávce zvýraznit nebo naopak potlačit.

Troubení a chřestění ve foyer

A už se blížíme k další dílně. Na tu se holky moc těší, slibuje totiž výrobu vlastního hudebního nástroje. My s Broňou si jako celý den užíváme architekturu Rudolfina, momentálně jeho foyer. Je příjemné účastnit se programu v tak inspirativním prostředí.

Kazu, tamburínu nebo famfrnoch?

Trubka s kornoutkem na konci je kazu, kelímek s pentličkou famfrnoch, tamburínu si můžete vyrobit ze zahradní hadice. Po názorném předvedení zvuků si děti volí jeden nástroj a pouštějí se do výroby.

Trumpetista se zahradní hadicí

Věděli jste, že troubit se dá i na zahradní hadici? Stačí k ní přidat nátrubek a obyčejný trychtýř a je to. Výrobu nástroje i to, jak se tvoří zvuk, nám předvedl vtipný trumpetista České filharmonie Ladislav Kozderka.

Hudba není nuda

Důkaz, že takzvaná vážná hudba, vůbec vážná být nemusí.

Zatrub si

S opravdickou trubkou se děti zas tak často nesetkávají. A když vás do ní učí foukat profesionální trumpetista, je to dvojnásobně zajímavý zážitek.

A ty výhledy...

Občas nám oči zabloudí k oknu. Výhledům na Pražský hrad v podzimním slunci nejde odolat.

První housle v reklamě

Na workshopu agentury Havas jsme se stali hlavními postavami plakátu podporujícího Českou filharmonii. Poté, co nás pánové kreativci rozesadili na schodech před Rudolfinem, jsme měli za úkol co nejvíce se křenit. A co z toho vzniklo?

Stačí, kdy vážná je jen hudba...

Pilný jako včelka

Novorenesanční budova Rudolfina z roku 1885 v sobě snoubí přednosti klasické architektury i nastupující moderny. Jejím investorem byla Česká spořitelna, která ji nechala postavit ke svému padesátému výročí. A protože jejím znakem byla zlatá včela symbolizující píli, najdeme je také v Rudolfinu.

Rudolfinem s architektem

Pan architekt nás provedl Rudolfinem od podzemí až po střechu. Kromě zajímavého výkladu zvládal s přehledem i dvě děti. Jedno měl střídavě na zádech a na břiše, druhé držel za ruku. Jistila ho sice manželka s dalším dítkem v šátku, ale ani to nebylo potřeba.

Unavené, ale spokojené

Slunečný říjnový den nám ještě přidal na už tak dobré náladě.

Krásná tečka za rozehraným dnem

Se dnem otevřených dveří i Rudolfinem se loučíme nádherným výhledem z jeho střechy. No, není to krása?

Za rok přijdem zas

Na akci nakonec dorazilo přes dva a půl tisíce návštěvníků. Potkávali jsme rodiny s dětmi, páry, jednotlivce i skupinky všeho věku. Hravé klasické hudbě to v krásném prostředí Rudolfina opravdu slušelo. My jsme navštívili hlavně programy pro děti, ale rozhodně bychom se nenudili ani bez nich. Nestihli jsme zdaleka všechno, a přitom třeba sampling workshop vypadal za oknem západního salonku opravdu cool. A film o Antonínu Dvořákovi, promítaný na velké plátno, také určitě stál za to. Tak třeba příště.

Holky sbírají materiály a těší se, jak o dni otevřených dveří udělají projekt do školy. V půl třetí spěcháme domů za štěnětem, ale příští rok se vrátíme!

Zákulisí

Ostatní

Zkopírovat odkaz