Hvězdný americký rocker Bryce Dessner původně neplánoval skládat klasickou hudbu. Díky dílům, která napsal pro přední světové orchestry, komorní soubory a tělesa věnující se soudobé hudbě, však představuje svěží a zajímavou volbu rezidenčního skladatele České filharmonie v této sezoně.
Frank Kuznik
S novým rokem přichází nový rozměr filharmonických koncertů, kdy se do středu pozornosti dostávají současná díla prvního rezidenčního skladatele v dějinách orchestru. Bryce Dessner není ledajaký skladatel. Je hudebním ztělesněním renesančního muže, který je stejně doma ve světě klasické i rockové hudby. Kytarista a autor písniček americké rockové skupiny The National také skládá pro film, spolupracuje s divadelními režiséry a choreografy a pravidelně tvoří nové klasickohudební kompozice.
Dessnerův záběr na poli vážné hudby zahrnuje sólové skladby i symfonická díla, středem jeho pozornosti je ale zejména hudba komorní. Tvořil pro průkopnická tělesa jako Kronos Quartet nebo Ensemble intercontemporation a získal Grammy za album Filament souboru Eighth Blackbird, na které byl zařazen jeho cyklus Murder Ballades inspirovaný americkými lidovými „mordýřskými baladami“. Objednávka klavírního koncertu pro Katiu a Marielle Labèqueovy v roce 2017 vyústila v přátelství se Semjonem Byčkovem, manželem Marielle, a pozvání k podílení se na nové kapitole České filharmonie. „Když mi Semjon a jeho tým nabídli rezidenci, byla to pro mě nesmírná čest, takže jsem do toho skočil rovnýma nohama,“ vzpomíná Dessner.
Devětačtyřicetiletý rodák z amerického Cincinnati vždycky jel po dvou hudebních kolejích. V sedmi letech začal chodit na flétnu, jako náctiletý ji vyměnil za kytaru. Na konzervatoři se učil klasický repertoár a vedle toho hrál v popových kapelách se svým bratrem-dvojčetem Aaronem, který je také členem The National. Bryce Dessner získal bakalářský i magisterský titul v oboru Skladba na Yale University a tou dobou už měl více než desetiletou zkušenost s psaním hudby.
„Nebyl to žádný kariérní plán,“ vysvětluje. „Jen jsem vždycky cítil nutkání komponovat. Jakmile jsem začal hrát, začal jsem vymýšlet vlastní věci. Brzy jsem začal skládat pro sebe a své přátele, sem tam něco pro smyčcové kvarteto. Pak se pár mých věcí začalo hrát víc a díky tomu přicházely lepší objednávky.“
Po promoci strávil Dessner nějaký čas v Evropě a koncem devadesátých let se usadil v New Yorku, kde se brzy spřátelil se soudobými skladateli, například se Stevem Reichem, Davidem Langem nebo Philipem Glassem. „V té době se všichni soustředili na komorní hudbu a začali se zajímat o elektrickou kytaru, takže jsem perfektně zapadl,“ vzpomíná. Objednávek přibývalo hlavně poté, co si u něj objednal novou skladbu Kronos Quartet pro festival Celebrate Brooklyn! v roce 2009. Dílo jménem Aheym se pak stalo jedním z jeho nejhranějších a bude provedeno i v rámci pražské rezidence.
Téměř všechny Dessnerovy kompozice vznikají pro konkrétního interpreta nebo soubor. Úzce spolupracuje také s dalšími skladateli, choreografy a režiséry na filmech, baletech a divadelních představeních. Při psaní Koncertu pro dva klavíry hojně konzultoval se sestrami Labèqueovými. „Všechno, co dělám, propojuje červená nit spolupráce. Definuje mě to ve všem, čemu se věnuji,“ vysvětluje. „Ať už je to hraní v kapele, spolupráce s choreografem, spisovatelem, filmařem, skvělým dirigentem nebo sólistou, právě ta interakce s lidmi posouvá hudbu na novou úroveň.“
Stejný duch živí Dessnerův zájem o rezidence. Má jich za sebou řadu, od Curychu po San Francisco, a v této sezoně dokonce dvojitou — zároveň je rezidenčním skladatelem v berlínském Konzerthausu. Vnímá je dvousměrně. „Pokud je nové dílo jenom jednorázová záležitost, muzikanti nemají možnost se se skladatelem seznámit a skladatel se nemůže propojit s posluchači,“ tvrdí. „Když se buduje s orchestrem, dirigentem a publikem spojení v průběhu více akcí, přináší to hudbě mnohem více porozumění. A mně to umožňuje se posouvat, učit se nové věci, zvlášť když píšu pro orchestr.“
V případě České filharmonie Dessner navazuje na vztah, který začal Mari, pastorální skladbou, kterou orchestr objednal a provedl v Rudolfinu v roce 2021. Mari je věnována Semjonu Byčkovovi a České filharmonii a odráží podporu, které se Dessnerovi od dirigenta dostalo. „Na závěru jsme se Semjonem pracovali společně,“ dodává. „Když jsem skladbu dopsal, měl pár nápadů k jejímu konci, tak jsem ho na základě jeho zpětné vazby překomponoval.“
Dessner nyní žije ve Francii, střídavě v Paříži a Baskicku, které je rovněž domovem Semjona Byčkova. Tato blízkost jejich přátelství ještě prohloubila. „Hodně jsem se od něj naučil,“ vypráví Dessner. „Často u něj v knihovně studuji partitury. U řady kompozic mi velmi pomohly jeho připomínky. Je to ten typ, co si nechá dost času, aby se do hudby opravdu ponořil a skutečně ji pochopil. Na chvíle s ním se opravdu velmi těším.“
Dessner doufá, že stejné to bude i s orchestrem. „Česká filharmonie je jeden z nejlepších orchestrů na světě. Její nahrávky často poslouchám, jen abych si vychutnal mistrovství hry jejích muzikantů,“ uvádí. „Už jsem pro ně psal, takže mám pocit, že se náš vztah prohlubuje.“
Letošní sezona přináší pražskému publiku čtyři příležitosti k tomu, aby se přesvědčilo, jak se toto přátelství rozvíjí. Na třech koncertech zazní Dessnerova dobře známá díla, na tom čtvrtém pak světová premiéra. Zde jsou všechna čtyři v chronologickém pořadí:
St. Carolyn by the Sea (únor): Provedení díla, o němž Dessner mluví jako o „symfonické básni“, se vedle dirigenta Jakuba Hrůši účastní i sám skladatel se svým francouzským kolegou Davidem Chalminem, oba na elektrické kytary. „Není to tak docela koncert,“ upřesňuje Dessner, „protože kytary tady vystupují jako harfa nebo klavír v běžném orchestrálním kuse.“ Inspirací pro vznik skladby byla autobiografická kniha Big Sur Jacka Kerouaca o spisovateli, který se potýká s alkoholem a s postupujícím šílenstvím. Dessner proměnil jeho surrealistické halucinace v hudební krajinu, která evokuje pocit a zvuky moře. S Chalminem vystupují často, s Hrůšou Dessner spolupracuje poprvé. „Velmi se na to těším,“ říká.
Circles (duben): Drobná skladba pro hudební kvinteto vychází z Dessnerovy spolupráce s francouzským hráčem na bandoneon/akordeon Julienem Labroem, s nímž se potkal při společném komponování hudby k filmu The Two Popes. „Úplně mě dostala jeho mimořádná muzikálnost a virtuozita,“ vzpomíná Dessner, proč nepotřeboval, aby ho k napsání kusu pro Labroa a Takács Quartet někdo přesvědčoval. V Praze pro jeho provedení spojí síly Wihanovo kvarteto a akordeonista Jakub Jedlinský, který bude mít možnost předvést svoje improvizační umění. „Party pro smyčce jsou napsány přesně, ale je to zkomponované tak, aby akordeon měl na konci určitý díl svobody,“ upřesňuje Dessner.
Trembling Earth (květen): Violoncellový koncert Dessner napsal pro ruskou cellistku Anastasii Kobekinu. Doporučil mu ji Byčkov, právě když skladatel dával dohromady desku Solos. „Je neuvěřitelná, dokáže cokoliv,“ říká Dessner. „Zvládne velká díla jako Elgara nebo Dvořáka, ale skvěle si poradí i s novou hudbou.“ V listopadu dílo zaznělo v Dublinu, aby měl skladatel příležitost slyšet je živě a udělat finální úpravy před „velkou pražskou premiérou“, jak sám říká. Provedení variace na standardní koncert, v níž se všechny tři věty hrají dohromady bez pauzy, se ujme Semjon Byčkov. Na skladatelovo přání kompozici orámují dvě Dessnerova nejoblíbenější klasická díla: Métaboles Henriho Dutilleuxe a Stravinského Svěcení jara.
Aheym (červen): Název skladby v jidiš znamená „domů“ a připomíná nebezpečný útěk Dessnerových prarodičů z Evropy do Nového světa. „Bylo to velmi dramatické, moje babička během cesty přišla o svou matku,“ vysvětluje. „Dílo má proto znepokojivou energii.“ Zahraje ho Danish String Quartet, cenami ověnčený soubor známý svou skvělou interpretací klasického i moderního repertoáru. „Jsou to mí dobří přátelé a fantastičtí muzikanti, takže jsem nadšený, že se provedení ujmou právě oni,“ říká Dessner.
Skladatel přijede do Prahy na všechna vystoupení a těší se především na to, že bude součástí magických okamžiků živého provedení. „Myslím si, že návštěva koncertního sálu a poslech živé hudby v sobě mají duchovní rozměr,“ uvažuje Dessner. „Před nějakými dvěma sty lety lidé, aby sdíleli společný zážitek, chodili do kostelů, synagog nebo mešit. Dnes je svádí dohromady právě hudební síně. Je pro mě nesmírná čest, že se můžu na tomto dialogu podílet.“
This is the body of the modal. You can put any HTML content here.
