Rudolfinum neznámé

Rudolfinum každodenní, plné zaměstnanců, to je něco jiného než foyer a hudební síně těsně před večerními koncerty. Od podzemí až po půdu žijí si jednotlivé části budovy svým skrytým životem. Prohlédněte si místa, kam se jen tak běžně nepodíváte.

Rudolfinum - pohled z půdy budovy na pódium a hlediště Dvořákovy síně

14. června 2015

Petr Kadlec (2)

Jakub Raš

Prostory, kam se může dostat návštěvník koncertu nebo Galerie Rudolfinum, tvoří kolem 50 % celkového objemu budovy. Ta druhá, neméně zajímavá polovina je plná místností a chodeb s rozmanitými účely a funkcemi.

Zkušebny, šatny, ladírny, kanceláře, sklady, strojovny, půda... Některé z těchto míst jsme navštívili jednoho krásného pátečního dopoledne. Průvodci nám byli ti nejpovolanější z povolaných – zaměstnanec velína budovy Vladimír Souček a pan architekt Lukáš Duchek.

Standardy České filharmonie vlají v ranním slunci

Ve společnosti velikánů

Abychom měli to nejlepší světlo, začínáme na střeše. Krásný výhled na Malou Stranu a siluetu Hradu sdílíme společně s pány sošnými hudebníky. I když Wolfgang Amadeus Mozart hledí spíše na Vltavu a ke Karlovu mostu.

Standardy České filharmonie vlají v ranním slunci

Z mnoha pražských střech je Praha krásná. I z Rudolfina. Člověku se zase jinak představí panorama západních pražských věží a vížek.

Půda s historií

Na půdě najdeme ještě původní konstrukci ze svářkové oceli. Nesmí se do ní vařit, takže novodobé úpravy vyžadují zvláštní přístup. Bílá hmota na podlaze není sníh z dávných zim, ale několik centimetrů izolační pěny pro lepší držení tepla.

Nad Dvoranou

Nad Dvoranou bdí 225 světel. Každé má svou zásuvku, aby se dalo vyndat a snadno vyměnit. Pod světly je izolační deska, která pomáhá snižovat teplotu. Ta zde dříve dosahovala až 60 °C. A pod izolací ručně malovaná barevná skla. Ale ty už znáte z pohledu zezdola.

Dvořákova síň z výšky

Jedna ze stálých ozdob Dvořákovky je zdobený lustr o váze 1400 kilogramů. V „lustrovně“ je také jedno ze světel režie. Aby hezky svítilo a nevrhalo na sólisty nepatřičné stíny, dá se krycí mříž odklopit.

Spolehlivý pracovník

Motor ze 40. let 20. století. Spouští lustr, když je třeba vyměnit žárovku nebo ho vycídit před zahajovacím koncertem České filharmonie. Jede dolů celých 45 minut. Rychleji by ani nemohl. Kdyby se totiž ve vyšší rychlosti zastavil, tak ho pnutí a síly tak rozhoupou, že… Raději ani nemyslet.

Nad pódiem

Jemná technika tahů a mikrofonů umožňuje dopřát návštěvníkům vynikající zvukový i vizuální požitek. Ať se hraje, co se hraje.

Mikrofony mají napilno

Mechanismus pro spouštění a navíjení mikrofonů vypadá elegantně. Připomíná nějaké postarší kamerové zařízení.

Dvořákova síň technologická

Oko běžného návštěvníka si toho sice nevšimne, ale Dvořákova síň je vybavena šikovnými prvky, které usnadňují přípravu orchestřiště před koncerty i během nich. Pan Souček dává povel k přestavbě.

Pohyblivé pódium

A už to jede. Nastavitelné „stoly“ umožňují různé rozestavění orchestru dle potřeb uváděného díla.

Neocenitelný pomocník

Nákladní výtah udělal kdysi ohromnou radost všem kustodům České filharmonie. Dnes už neúpí pod desítkami židlí, pultů, a hlavně těžkými piany. Práce ale mají i tak dost.

V režii

Režisér musí mít vždy přehled (a pravdu). Proto je světelná a zvuková režie umístěna naproti orchestřišti. Okna vyplňují trojitá barevná skla se zvláštní strukturou, aby se zvuk dobře odrážel a nebyla nijak narušena výborná akustika Dvořákovy síně. Když se nahrává, tak je v pauzách skoro slyšet i tep vlastního srdce. Tak je všechno odladěné: vzduchotechnika má speciální režim nahrávání a ovládání všech vypínačů světel je na stejnosměrný proud. Bručet v sále totiž mohou jen předepsané smyčce.

Filharmonie na cestách

Ve skladu odpočívají přepravní kontejnery na nástroje. Vedle nespočtu šrámů je zdobí razítka a samolepky z cest. O filharmonii je velký zájem, proto během sezony nezahálí. Ale letní prázdniny a s nimi zasloužený odpočinek se už blíží.

Komůrky pro nástroje

Nejen hudebníci mají své šatny. Větším nástrojům už nestačí futrál, ale i ony potřebují svůj prostor, klid a soukromí. Jen tak mohou pak na pódiu podávat ty nejlepší hudební výkony.

Vertikálou po svých

Suterén a nejvýše položené prostory Rudolfina spojuje točité schodiště o 129 schodech. Jeden jediný výšlap spolehlivě otestuje vaši kondici.

Labyrintem vzduchotechniky

Majestátní budova jako Rudolfinum potřebuje pořádně dýchat. Proto byla při velké rekonstrukci v 90. letech 20. století vybavena důmyslným systémem vzduchotechniky. Celkem devět strojoven rozvádí teplý a studený vzduch po celé budově.

Svěží vzduch pro každého

Třeba takové škvíry mezi parketami a prkny pódia ve Dvořákově síni nejsou nějakou fušeřinou, ale mají svou praktickou funkci. Pod nimi je vzduchové zařízení, které pozvolným zaplavováním přivádí mezi muzikanty čerstvý vzduch. Jeho teplota bývá kolem 20 °C. Vzduch pro diváky je zase o dva stupně teplejší. Ve Dvořákovce je celkem pět vzduchotechnických zařízení. Dvě dole a dvě nahoře pro obecenstvo a jedno pod pódiem pro hudebníky.

Zápisky z podzemí

V suterénu se obnažují tepny a žíly budovy. Člověk si tu teprve naplno uvědomí, jakým organismem budova je, kolik energie spotřebuje i vydá.

Na dosah stříbropěnné Vltavy

Jímací objekt je už mimo Rudolfinum. Od Vltavy jej dělí asi 4 metry tlustá stěna. Vltavská voda pomáhá chladit i oteplovat vzduch, který rozvádí vzduchotechnika. A až se spustí tepelné čerpadlo, bude pomáhat i při topení.

Pro stav nouze I

Diesel agregát spolehlivě zachraňuje už přes dvě desítky let. Když vypadne proud, automaticky se spustí do pěti sekund. Dříve záložní zdroje sloužily k tomu, aby naskočila světla a lidé mohli opustit sál. Dnes už Česká filharmonie snadno dohraje celý koncert.

Pro stav nouze II

Druhým záložním zdrojem jsou baterie. Ty v případě potřeby zajišťují energii pro nouzové osvětlení a napájení rozvaděčů.

Zákulisí

Rudolfinum

Ostatní

Zkopírovat odkaz