Boris Klepal
Když se dnes mluví o Baskicku, většinou je to v souvislosti se separatistickými tendencemi v jeho španělské části. Málokdy se přitom objeví zmínka o kráse regionu ohraničeného Pyrenejemi a pobřežím Biskajského zálivu nebo o svérázných tradicích, jejichž kořeny sahají až do paleolitu. Často se také zapomíná, že část Baskicka leží ve Francii a jeho obyvatelé mají hrdostí i osobitostí blízko ke svým sousedům Gaskoňcům.
Mari – podle níž nazval Dessner svou novinku – je bohyně-matka, jejíž kult si mnozí Baskové dodnes promítají do uctívání Panny Marie. Podle starých mýtů sídlí Mari v horské jeskyni, kde se svým manželem Suggarem plodí bouřky. Ty potom přinášejí zemi plodnost nebo zkázu. Dávný respekt k přírodním živlům je v Baskicku dodnes velmi silný.
Bryce Dessner se jako skladatel poprvé představil domácímu publiku letos v únoru, kdy sestry Labéque provedly jeho Koncert pro dva klavíry. Do jeho kompozice Mari se otiskl obraz baskických lesů, jimiž znějí citáty ze symfonií Antonína Dvořáka a Gustava Mahlera. Na koncertech České filharmonie 15.–17. prosince zazní pod vedením Semjona Byčkova její česká premiéra.
Dessner je členem rockové skupiny The National, napsal hudbu k filmu Dva papežové a je autorem řady koncertních skladeb. Jeho hudba vychází z minimalismu, zásadními vzory pro něj byli Steve Reich a Brian Eno. V podcastu jsou zařazeny ukázky z Dessnerových kompozic Murder Ballads a tria Skrik. Druhá z nich je inspirovaná obrazem Výkřik od Edvarda Muncha a křikem Yoko Ono, kterým reagovala na výsledek prezidentských voleb v USA v roce 2016.