Česká filharmonie • Semjon Byčkov
Jeden posedlost hudbou považuje za nutný předpoklad k povolání dirigenta, druhý hudbu označuje za nejdůležitější vztah svého života. Společně se Semjon Byčkov a Behzod Abduraimov ujmou klavírního koncertu, o kterém Sergej Rachmaninov kvůli jeho technické obtížnosti prohlásil, že ho napsal pro slona.
Program
Bedřich Smetana
Předehra, Furiant a Tanec komediantů z opery Prodaná nevěsta (15')
Sergej Rachmaninov
Koncert pro klavír a orchestr č. 3 d moll, op. 30 (39')
— Přestávka —
Sergej Rachmaninov
Symfonické tance, op. 45 (35')
Účinkující
Behzod Abduraimov klavír
Semjon Byčkov dirigent
Česká filharmonie
Zákaznický servis České filharmonie
Tel.: +420 227 059 227
E-mail: info@ceskafilharmonie.cz
Zákaznický servis je pro vás k dispozici v pracovní dny od 9.00 do 18.00 hod. A vždy, když potřebujete zakoupit vstupenku pro invalidní vozík.
Hudbou musí být dirigent podle Semjona Byčkova posedlý. Sám toto kritérium splňoval už v raném mládí, kdy se mimo jiné „obsesivně“ zabýval Sergejem Rachmaninovem. To ještě nevěděl, jak úzce bude tvorba ruského komponisty propojena s jeho vlastním životem.
Jako dvacetiletý Byčkov zvítězil v dirigentské soutěži nesoucí skladatelovo jméno a když mu byla upřena cena – dirigování Leningradské filharmonie – rozhodl se natrvalo odejít ze Sovětského svazu. V roce 1975 tak dorazil s padesáti dolary v kapse do New Yorku. S jediným kontaktem: na neteře Sergeje Rachmaninova. Přijaly ho s otevřenou náručí, a tak dnes mezi svůj majetek počítá aktovku i některé partitury svého oblíbence.
Klavírista Behzod Abduraimov o hudbě mluví pro změnu jako o nejdůležitějším vztahu ve svém životě. Když se mu jako osmiletému nechtělo cvičit, navrhla mu matka, že s nástrojem může skončit úplně. „Nejdřív jsem si říkal: je to takhle snadné? Pár hodin jsem se radoval a pak mi došlo, že cítím prázdnotu. Moje náklonnost k hudbě byla mnohem silnější než strach ze cvičení. Uvědomění, že jsem se narodil s hudbou, přišlo ve velmi mladém věku.“
Že se narodil s hudbou, naznačují ostatně i recenze předních světových médií, u kterých si Abduraimov vysloužil pověst interpreta, kterého posluchači „nemají spouštět ze zřetele“, a klavíristy s „magickým dotykem“.
V Rudolfinu zahraje uzbecký umělec Rachmaninovův třetí klavírní koncert, o kterém sám skladatel kvůli technické náročnosti díla prohlásil, že ho napsal pro slona. Kompozici sice věnoval polskému pianistovi Josefu Hofmannovi, ten ji ale kvůli příliš drobným rukám nemohl hrát. Rachmaninova – s rozsahem prstů 304 milimetrů a dvanácti kláves – stejný problém jistě netrápil. Se skladbou se pojí i historka o klavírním virtuosovi a častém interpretovi Rachmaninova Vladimiru Horowitzovi, který se z dlouhé chvíle během pobytu v nemocnici dal do počítání not – a ztratil se na konci první věty.
Abduraimov dvacet devět tisíc šest set not Rachmaninovova koncertu označuje za koncertní symfonii. A má je (nejen) v malíčku.
Účinkující
Behzod Abduraimov klavír
Fascinující interpretace uzbeckého klavíristy Behzoda Abduraimova si získávají trvalé mezinárodní uznání: londýnské Timesy jej označily za „mistra všech oborů“ a list Washington Post nabádal své čtenáře, aby jej „nespouštěli ze zřetele“. V pouhých 18 letech vyhrál prestižní London International Piano Competition a od té doby vystupuje s předními orchestry celého světa (Chicagský symfonický orchestr, Clevelandský orchestr, Losangeleská filharmonie, Symfonický orchestr Berlínského rozhlasu, Bamberští a Vídeňští symfonikové a další). V uplynulých sezonách spolupracoval také s mnoha významnými dirigenty včetně Vladimira Ashkenazyho, Manfreda Honecka, Vasilije Petrenka, Constantinose Carydise, Edwarda Gardnera, Long Yu, Juraje Valčuhy a dalších. Na podzim 2022 se představil i s Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem v Rachmaninově Rapsodii na Paganiniho téma. Tuto skladbu dokonce v roce 2020 nahrál na skladatelově vlastním klavíru z Villa Senar ve Švýcarsku pro společnost Sony Classical.
V sezoně 2025/2026 absolvoval Abduraimov řadu významných debutů, mimo jiné s Newyorskou filharmonií a National Symphony Orchestra ve Washingtonu, v obou případech pod taktovkou Gianandrea Nosedy. Dále vystoupil s Houston Symphony, Pittsburgh Symphony, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia či Hongkongskou filharmonií. Co se recitálů týče, vrcholem sezony bylo jeho čtvrté vystoupení ve Sternově auditoriu Carnegie Hall (debutoval zde v roce 2015), návrat do Queen Elizabeth Hall v Londýně a další vystoupení ve Spojených státech a Evropě. V minulosti se představil v mnoha významných mezinárodních recitálových sériích pořádaných Alte Oper Frankfurt, Amsterdamským Concertgebouw, La Società dei Concerti di Milano či Toppan Hall v Tokiu. Pravidelně vystupuje také na předních mezinárodních festivalech, jmenujme alespoň Aspen, La Roque Antheron, Lucerne, Ravello, Rheingau a Verbier. V září 2025 zahájil gruzínský festival Tsinandali Čajkovského Klavírním koncertem č. 1.
Abduraimovovy nahrávky jsou vysoce ceněné – za svoje debutové recitálové CD z roku 2012 s díly Liszta, Saint-Saënse a Prokofjeva získal prestižní francouzské ceny Choc de Classica a Diapason Découverte. Zvláštní pozornost věnuje také propagaci uzbecké hudby – na svém nejnovějším albu Shadows of My Ancestors z roku 2024 představil mimo jiné dílo uzbecké skladatelky Dilorom Saidaminové.
Behzod Abduraimov se narodil v roce 1990 v Taškentu a na klavír začal hrát v pěti letech. Byl žákem Tamary Popovičové na Ústředním státním lyceu Uspenského a studoval u Stanislava Judeniče v Mezinárodním centru pro hudbu na Park University v Kansas City, kde je nyní rezidentním umělcem a v rámci výuky předává své zkušenosti mladším generacím pianistů.
Semjon Byčkov šéfdirigent a hudební ředitel
Své působení ve funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie zahájil Semjon Byčkov v roce 2018 koncerty věnovanými 100. výročí založení Československé republiky v Praze, Londýně, New Yorku a Washingtonu. V roce 2019 vyvrcholil Projekt Čajkovskij, zahrnující kompletní nahrávku skladatelových symfonií a klavírních koncertů, na niž navázaly koncerty a zahraniční rezidence. V rámci Roku české hudby 2024 se česká tvorba stala hlavním tématem významných evropských a amerických vystoupení, včetně třídenní rezidence v Carnegie Hall. Pro společnost PENTATONE Byčkov s Českou filharmonií nahrál Smetanovu Mou vlast, kterou BBC Music Magazine vyhlásil orchestrální nahrávkou roku 2025, a Dvořákovy symfonie č. 7, 8 a 9. V dubnu 2026 vydal PENTATONE komplet devíti dokončených Mahlerových symfonií, které Byčkov s orchestrem postupně nahrával od roku 2018 a uváděl v Rudolfinu i na zahraničních pódiích.
V sezoně 2026/2027 se Byčkov s Českou filharmonií vrací k repertoáru, který jej provází od počátků kariéry. Vedle české hudby se zaměří především na díla Dmitrije Šostakoviče, Sergeje Rachmaninova a Modesta Musorgského. Programy 131. sezony tak propojuje hudbu jeho původní vlasti s českou tradicí, která stojí v centru jeho působení v Praze.
Semjon Byčkov přináší do repertoáru orchestru jedinečnou kombinaci vrozené muzikálnosti a přísné ruské pedagogiky. Pravidelně hostuje u předních světových orchestrů a realizoval řadu nahrávek s Berlínskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií a Orchestre de Paris. K oceňovaným snímkům se Symfonickým orchestrem WDR v Kolíně nad Rýnem patří Brahmsovy symfonie i díla Strausse, Mahlera, Šostakoviče, Rachmaninova, Verdiho, Höllera a Glanerta.
Byčkov stojí jednou nohou pevně v kultuře Východu a druhou na Západě. Narodil se v roce 1952 v Leningradu, dnešním Petrohradu, kde studoval na konzervatoři u Ilji Musina. V roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. V roce 1989 se stal hlavním hostujícím dirigentem Petrohradské filharmonie a hudebním ředitelem Orchestre de Paris. Později působil jako šéfdirigent Symfonického orchestru WDR v Kolíně nad Rýnem a drážďanské Semperoper.
Pravidelně se věnuje také opeře. V posledních sezonách dirigoval Wagnerova Tristana a Isoldu v Bayreuthu a madridském Teatro Real a novou inscenaci Čajkovského Evžena Oněgina v Pařížské opeře. V sezoně 2026/2027 se vrátí také do londýnské Královské opery Covent Garden. Jeho nahrávku Evžena Oněgina zařadil Opera Magazine mezi třicet nejlepších operních snímků všech dob a Wagnerův Lohengrin získal ocenění Album roku časopisu BBC Music Magazine.
Semjon Byčkov byl v roce 2015 vyhlášen Dirigentem roku v rámci International Opera Awards a v roce 2022 získal stejný titul od Musical America. Je držitelem čestného doktorátu Královské hudební akademie v Londýně a čestných dirigentských titulů u této instituce a Symfonického orchestru BBC. Pod jeho vedením získala Česká filharmonie v roce 2024 ocenění Orchestr roku časopisu Gramophone. Od 1. srpna 2026 je designovaným hudebním ředitelem Pařížské opery a funkce se ujme v roce 2028.
Skladby
Bedřich Smetana
Předehra, Furiant a Tanec komediantů z opery Prodaná nevěsta
Málokterá klasická česká opera zlidověla tak jako Prodaná nevěsta od Bedřicha Smetany (1824–1884). Dostala se nám takříkajíc pod kůži, důvěrně známá, s prototypy postav, které potkáváme i v dnešním světě. Smetana ji napsal v letech 1863–1866 na libreto již osvědčeného Karla Sabiny, libretisty své první opery Braniboři v Čechách. Tentokrát však chtěl zhudebnit lehčí, komicky laděný příběh. Zatím co se libreto těžce rodilo, začal – podle dobových zvyklostí netradičně – předehrou, jejíž verze pro klavír na čtyři ruce byla provedena už v roce 1863. Vesnickou zábavu a taneční rej v ní vykreslil hudbou, která spojuje homofonii s polyfonií, strhne velmi rychlým tempem (Vivacissimo) a připraví půdu pro začátek prvního dějství. Opera poprvé zazněla 30. května 1866, a to na scéně pražského Prozatímního divadla. Tehdy ještě obsahovala mluvenou prózu, patřila tedy spíš do kategorie singspielu a ke své konečné podobě měla dlouhou cestu.
Další úpravy Prodané nevěsty se týkaly zejména přesunů zpěvních čísel a jejich doplnění nebo naopak vynechání. Třetí verze opery (1869) již byla tříaktová, v poslední, čtvrté verzi (1870) nahradily mluvenou řeč zpívané recitativy. Za proměnami díla stálo zrání autorových uměleckých názorů, reakce na odborné kritiky a mimo jiné i možnost uvést tuto českou zpěvohru na zahraničních scénách, před posluchači s rozdílnou hudební zkušeností a trochu jiným vkusem. Operní domy si žádaly taneční čísla, účast baletního souboru. V těchto souvislostech a v rámci Smetanova záměru zvýraznit český národní kolorit je třeba vnímat dokomponování orchestrálního Furiantu do 2. dějství a Tance komediantů do 3. dějství. Ve furiantu se střídavým dvoudobým a třídobým taktem se Smetana inspiroval lidovou písní Sedlák, sedlák, sedlák, která výtečně korespondovala s postavou sedláka Krušiny, jednoho z protagonistů opery. Tanec komediantů vnesl na scénu cirkusové, akrobatické prvky, ducha harlekynád i přímočarou komiku. Skladatel pro něj použil rychlý tanec skočná ve dvoudobém taktu. Orchestrální části z Prodané nevěsty zpopulárněly i tam, kde chybí hlubší znalost Smetanova operního díla, a svým temperamentem a radostnou muzikálností těší posluchače dodnes.
Sergej Rachmaninov
Koncert pro klavír a orchestr č. 3 d moll, op. 30
Sergej Vasiljevič Rachmaninov (1873–1943), výjimečně nadaný klavírista s rozpětím prstů přes dvanáct kláves, koncertující skladatel a dirigent v jedné osobě, žil a tvořil mezi Východem a Západem, mezi pozdním romantismem 19. století a moderní hudbou první poloviny 20. století. Už v devíti letech začal navštěvovat petrohradskou konzervatoř, později (1885) odešel do Moskvy studovat hru na klavír u Nikolaje Sergejeviče Zvereva. Čajkovskij, Arenskij, Siloti, Tanějev, Safonov nebo Rubinštejn pro něho nebyla pouze slavná jména, ale skutečné osobnosti, přátelé či učitelé. Na moskevské konzervatoři absolvoval jak třídu klavírní (1891), tak třídu kompoziční (1892). Startující kariéru mladého umělce narušilo nedbalé provedení jeho První symfonie v Petrohradě na jaře 1897, velmi negativně zhodnocené kritikou. Rachmaninov se z této události jen těžko vzpamatovával. Krizi mu pomohl překonat až moskevský neurolog, psychiatr a hypnotizér Nikolaj Dahl, díky němuž opět získal chuť komponovat. Zlomovým momentem se pro něho stal úspěch Druhého klavírního koncertu z let 1900–1901, následovaný pozvánkami na koncertní cesty, angažmá v moskevském Velkém divadle a v Drážďanech.
Koncert pro klavír a orchestr č. 3 d moll, op. 30, z roku 1909 vznikal během Rachmaninova plného tvůrčího nasazení a s výhledem na turné po Spojených státech. Skladatel tam s sebou přivezl jeden z interpretačně nejnáročnějších koncertů pro klavír, jaké klasická hudba vůbec zná (a této náročnosti si byl dobře vědom). Po premiéře v New Yorku 28. listopadu 1909 pak 16. ledna 1910 znovu usedl ke klavíru a spolu s New York Symphony Society předvedl, tentokrát pod taktovkou Gustava Mahlera, svůj pozdně romantický, virtuózní, formálně i výrazově vytříbený koncert, v budoucnu proslavený lyrickými melodiemi, bohatou harmonií, rytmickou vynalézavostí a vysokými požadavky na souhru orchestru s klavírem. „Rach 3“, jak se dílu také říká, byl dedikován pianistovi polského původu Józefu Hofmannovi, který ho však nikdy veřejně nehrál. První věta (Allegro ma non tanto) má sonátovou formu a dvě alternativní kadence: technicky oslnivou verzi, obvykle označovanou jako „ossia“, a jinou verzi v lehčím stylu připomínajícím toccatu. Druhá věta (Intermezzo. Adagio) postavená na variacích plynule přechází do Finale (Alla breve) komponovaného opět v sonátové formě a motivicky propojeného s větou úvodní. V podstatě po celou dobu trvání skladby si sólista nevydechne ani technicky, ani emocionálně.
Po bolševické revoluci v roce 1917 odjel Sergej Rachmaninov s celou rodinou z Ruska, kam se už nikdy nevrátil. V dalších desetiletích pobýval například ve Švédsku, Dánsku, Francii, Švýcarsku a Spojených státech amerických, kde v Kalifornii roku 1943 zemřel. Jeho vztah k rodné zemi byl komplikovaný: sovětský režim kritizoval, ale nostalgie po Rusku, jaké znal z dřívější doby, ho neopouštěla. Ani vztah Sovětů k Rachmaninovi nebyl jednoduchý, sahal od odmítání tvorby zavrženíhodného exulanta až po její přijetí. Rachmaninov sám o sobě řekl: „Ve svých skladbách jsem se vědomě nesnažil být originální, romantický, nacionalistický, nic podobného. Na papír prostě zapisuji hudbu, kterou slyším v nitru. Jsem ruský skladatel a země mého narození ovlivnila mé povahové rysy i pohled na svět.“ Ve třicátých a čtyřicátých letech vznikla například jeho Symfonie č. 3, Rapsodie na Paganiniho téma a konečně, v roce 1940, Symfonické tance, op. 45.
Svým způsobem jde o jakousi uměleckou bilanci: v Symfonických tancích se zcela záměrně objevují motivy z pravoslavného chorálu, chorální sekvence Dies irae nebo autocitace z První symfonie a sboru All-Night Vigil (Celonoční vigilie). Jednotlivé části této třívěté suity, de facto symfonie, nesou označení denních dob (Poledne, Soumrak, Půlnoc), názvy však mohou být chápány jako symboly životních fází. Hudební kořeny Symfonických tanců sahají až do let 1914–1915, kdy Rachmaninov uvažoval o baletu s názvem Skytové. Náčrtky předložil tanečníkovi a choreografovi Michailu Fokinovi, ale byl odmítnut. Shodné téma z pradávné historie tehdy zpracovával Sergej Prokofjev. Krátce před tím Igor Stravinskij vystoupil se Svěcením jara: jeho vliv lze zachytit v urputném, archaicky působícím rytmu z úvodu Symfonických tanců. Střední část první věty náleží altsaxofonu a s ním jedné z mnoha Rachmaninových zasněných melodií. Druhou větu (Andante con moto) charakterizuje nervní až groteskní „valse triste“, závěrečnou větu (Lento assai – Allegro vivace) protiklad mezi smrtí a vzkříšením. Přestože sám autor mimohudební obsah Symfonických tanců nekomentoval, dílu nelze upřít osobní rozměr a existenciální hloubku.
Premiéra se konala 3. ledna 1941 ve Filadelfii, Philadelphia Orchestra řídil Eugene Ormandy. Orchestr byl posílen zejména v sekci bicích nástrojů, dále klavírem a harfou. Souběžně s orchestrální partiturou vypracoval Rachmaninov Symfonické tance ve verzi pro dva klavíry a toto aranžmá poprvé zahrál s Vladimirem Horowitzem na soukromém večírku v Beverly Hills v srpnu 1942. Ostatně, byl to právě Horowitz, kdo nahrávkou Třetího klavírního koncertu podpořil jeho výjimečné postavení v koncertním repertoáru.