Živou hudbu považuje Detlev Glanert za nenahraditelné magické spojení energie proudící mezi obecenstvem a umělci. Skladatel je podle něho médiem, kterým prochází svět, proto by měl v určitém bodě zmizet za svým dílem a uvolnit prostor sdílení. Až hudba skončí, můžou si posluchači na autora zase vzpomenout.
Na Detleva Glanerta si při plánování programu pravidelně vzpomíná jeho dlouholetý přítel Semjon Byčkov. V roce 2022 šéfdirigent České filharmonie uvedl v Rudolfinu Glanertovu Pražskou symfonii, napsanou na Byčkovovu objednávku. Svědomitějšího a lepšího advokáta skladby si autor podle Glanerta ani nemůže přát. A pochvaluje si i spolupráci s muzikanty: „Moje dosavadní zkušenost s Českou filharmonií byla opravdu skvělá, protože Češi nejenže zahrají novou skladbu se správnými notami, ale dokážou zahrát i její duši, její podstatu.“
Podstatnou část života trávil Semjon Byčkov už od dětství zájmem o Sergeje Rachmaninova: „Hrál jsem jeho klavírní hudbu, četl jsem o něm všechno, co jsem mohl najít, včetně jeho dopisů. Byla to posedlost. Pak jsem se ocitl na Leningradské konzervatoři, nejmladší ze všech dirigentů, a ostatní studenti se na mě dívali, jako bych byl jejich malý bratr. Velmi mile mi řekli, že ze své lásky k Rachmaninovi vyrostu. Nechápal jsem, proč bych to měl chtít!“
Mezi své nejoblíbenější Rachmaninovovy skladby řadí Byčkov Druhou symfonii z roku 1907: „To je samozřejmě úplně jiný Rachmaninov, mladý muž s naprosto šíleným talentem. Orchestrace je mimořádná: všechno je přehnané, ale to nepovažuju za problém, protože si myslím, že muž v tomto věku by věci přehánět měl. Byla by škoda vidět někoho tak mladého, jak se chová jako starý a moudrý. Když psal, měl naprosto jasno v tom, jak si přeje, aby hudba vypadala, bez ohledu na to, co dělali ostatní. To obdivuji, protože to vyžaduje hodně odvahy.“
Účinkující
Walter Hofbauer trubka
Jihlavský rodák Walter Hofbauer se hře na trubku začal věnovat v osmi letech. Patří mezi nejvýraznější talenty své generace. Po absolutoriu Pražské konzervatoře u Jiřího Jaroňka studoval na Akademii múzických umění v Praze, kde absolvoval v roce 2021. V průběhu studia exceloval v tuzemských i mezinárodních soutěžích. Jako 1. trumpetistu orchestru Pražské konzervatoře si ho Jiří Bělohlávek přizval k hostování na zahajovací koncert Pražského jara a následně k další spolupráci, kdy společně s PKF – Prague Philharmonia uvedli Haydnův koncert Es dur. Jako sólista vystoupil například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Plzeňskou filharmonií, Jihočeskou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a Českou filharmonií pod taktovkou jejího šéfdirigenta Semjona Byčkova. V letech 2014–2021 byl členem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a od sezony 2017/2018 Orchestru Opery Národního divadla. V České filharmonii nejdříve působil jako akademik, později jako host a nyní už jako člen orchestru na pozici 1. hráče. Věnuje se i komorní hře. S žesťovým kvintetem Prague BRASStet vyhrál v roce 2019 mezinárodní soutěž Jeju International Brass&Percussion Competition v Jižní Koreji. O rok později natočili společně debutové album JOY.
Semjon Byčkov dirigent
Své působení ve funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie zahájil Semjon Byčkov v roce 2018 koncerty věnovanými 100. výročí založení Československé republiky – v Praze, Londýně, New Yorku a Washingtonu. V roce 2019 vyvrcholil Projekt Čajkovskij: CD komplet symfonií a na něj navázané koncerty a rezidence. V rámci Roku české hudby 2024 se kromě nahrávek Smetanovy Mé vlasti, kterou časopis BBC Music Magazine vyhlásil orchestrální nahrávkou roku 2025, a Dvořákových symfonií č. 7, 8 a 9 stala česká hudba hlavním tématem významných evropských vystoupení v Evropě a USA, včetně tří koncertů v Carnegie Hall. Ve 130. sezoně Byčkov absolvuje s Českou filharmonií zájezdy na Tchaj-wan, do Japonska, Koreje, Rakouska, Itálie, Německa, Lucemburska, Švédska a Finska a na jaře 2026 vydá PENTATONE komplet Mahlerových symfonií nahraných s Českou filharmonií v uplynulých osmi sezonách.
Semjon Byčkov přináší do repertoáru orchestru jedinečnou kombinaci vrozené muzikálnosti a přísné ruské pedagogiky. Často hostuje u předních světových orchestrů a operních souborů a realizoval mnoho nahrávek, mimo jiné s Berlínskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Orchestrem Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií a Orchestrem de Paris. K referenčním nahrávkám se Symfonickým orchestrem WDR Kolín nad Rýnem patří čtyři Brahmsovy symfonie, dále díla Strausse, Mahlera, Šostakoviče, Rachmaninova, Verdiho, Glanerta a Höllera. Jeho nahrávka Čajkovského Evžena Oněgina z roku 1992 byla doporučenou nahrávkou pro pořad BBC Radio 3 Building a Library (2020); Wagnerův Lohengrin byl vyhlášen nahrávkou roku časopisu BBC Music Magazine (2010); a Schmidtova Symfonie č. 2 s Vídeňskými filharmoniky získala titul nahrávka měsíce časopisu BBC Music Magazine (2018).
Byčkov stojí jednou nohou pevně v kultuře Východu a druhou na Západě. Narodil se v roce 1952 v Leningradě (dnes Petrohrad), v roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a nyní žije v Evropě. V roce 1989 se Byčkov vrátil do bývalého Sovětského svazu jako hlavní hostující dirigent Petrohradské filharmonie a ve stejném roce byl jmenován hudebním ředitelem Orchestru de Paris. V roce 1997 byl jmenován šéfdirigentem Symfonického orchestru WDR v Kolíně nad Rýnem a o rok později šéfdirigentem drážďanské Semperoper. V létě 2025 se Byčkov vrátil do Bayreuthu, aby dirigoval Wagnerova Tristana a Isoldu, a v roce 2026 bude dirigovat novou inscenaci Čajkovského Evžena Oněgina v Pařížské opeře. Byčkov byl dvakrát vyhlášen „Dirigentem roku“ – v roce 2015 v rámci International Opera Awards a v roce 2022 serverem Musical America. Je držitelem čestných titulů v BBC Symphony Orchestra a Královské hudební akademii.
Skladby
Detlev Glanert
Koncert pro trubku a orchestr (2018)
Sergej Rachmaninov
Symfonie č. 2 e moll, op. 27