Česká filharmonie • Janine Jansen

Janine Jansen se narodila do nizozemské hudební rodiny. Rodiče – otec varhaník, klavírista a cembalista, matka zpěvačka – vedli všechny své děti k hudbě již od útlého věku. Malá Janine zpívala v kostelním sboru, od šesti let začala hrát na housle u slavné pedagožky Coosje Wijzenbeek a muzicírovat se svým otcem a bratry. „Hudbě se doma nedalo uniknout, byla to neodmyslitelná součást života,“ vzpomíná. Také bývala svědkem zkoušek souborů staré hudby – vždyť největší jména oboru historicky poučené interpretace té doby byla mezi rodinnými přáteli –, což ji ovlivnilo natolik, že jednu dobu dokonce hrála s barokním smyčcem a na střevové struny. Nakonec se však rozhodla vydat „tradiční“ cestou a historicky poučenou interpretaci ctí jinými způsoby (např. stylem frázování), což dodává její hře osobitý styl.

V patnácti letech debutovala ve slavném amsterdamském Concertgebouw a ani náhlé úmrtí jejího tehdejšího učitele Philippa Hirschhorna její cestu vzhůru nezastavilo. Následoval další pedagog, Boris Belkin, a krátce po dvacátých narozeninách nastartovala mezinárodní kariéru a začala spolupracovat s vydavatelstvím Decca Classics. Od její nahrávky Vivaldiho, která trhala rekordy počtů prodaných kusů, ji už znal celý svět. 

Nyní se o ni už řadu let přetahují nejvýznamnější hudební tělesa. V březnu 2024 se v amsterdamském Concertgebouw odehraje první ročník Bachova festivalu Janine Jansen, na kterém má tato houslová superstar svůj dramaturgický i interpretační podíl. Dále ji v této sezoně kromě tradičního repertoáru čeká i soudobá hudba, dvojkoncert Distans anglické skladatelky Sally Beamish a světová premiéra houslového koncertu Britty Byström. Do nabitého diáře ještě vmáčkne množství turné; nejdále to bude na Dálný východ s Filharmonií Oslo a Klausem Mäkelou, ale dosyta si ji užije i Evropa. Na jednom z turné se představí mj. s Londýnským symfonickým orchestrem pod vedením sira Antonia Pappana, se kterým ji pojí dlouhá historie profesního přátelství.

Pod jeho taktovkou nahrála mj. Brahmse a Bartóka, ale do ještě užšího kontaktu, který magazín Gramophone označil dokonce za „nádherný důkaz jejich výjimečného hudebního přátelství“, se dostali při nahrávání posledního CD Janine Jansen s názvem „12 Stradivari“. Jansen dostala vskutku originální nápad vytvořit jakousi studii dvanácti Stradivariho houslí a představit je v repertoáru, pro který byly tyto nástroje inspirací, přičemž cílem bylo nechat vyniknout unikátní kvalitu každého z nástrojů. A za klavír si nepozvala nikoho jiného než „starého přítele“ Pappana. 

Kromě Pappana Jansen úzce spolupracuje i s klavíristou Denisem Kožuchinem, se kterým se představí například v prosinci ve Wigmore Hall jako rezidenční umělkyně této sezony, a dohromady s Marthou Argerich a Mischou Maiskym tvoří etablované trio. Komorní hudba, kterou načichla jako malá doma a hodně rozvíjela pod vedením Coosje Wijzenbeek, má v její kariéře nezastupitelné místo, o čemž svědčí i Mezinárodní utrechtský festival komorní hudby, který pod svým uměleckým vedením provedla od založení až po letošní dvacátý ročník.

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, designovaným hudebním ředitelem Královské opery v Covent Garden (od září 2025) a hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie. Nedávno zastával také funkce hlavního hostujícího dirigenta Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Philharmonia Orchestra a Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra.

Je častým hostem nejlepších světových orchestrů včetně Vídeňských, Berlínských a Mnichovských filharmoniků, Newyorské filharmonie, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, orchestru lipského Gewandhausu, drážďanské Staatskapelle, Orchestru curyšské Tonhalle, Královského orchestru Concertgebouw, Orchestre de Paris, NHK Symphony nebo Clevelandského a Bostonského symfonického orchestru. Nastudoval operní představení pro Salcburský festival (Káťa Kabanová, s Vídeňskými filharmoniky v roce 2022), Vídeňskou státní operu, Royal Opera House a Opéra National de Paris. Je rovněž pravidelným hostem na festivalu v Glyndebourne a tři roky působil v roli hudebního ředitele projektu Glyndebourne On Tour.

Jakub Hrůša v posledních sezonách úzce spolupracoval s pěveckými i instrumentálními hvězdami, jako jsou Daniil Trifonov, Mitsuko Uchida, Hélène Grimaud, Behzod Abduraimov, Anne Sofie Mutter, Lisa Batiashvili, Joshua Bell, Yefim Bronfman, Rudolf Buchbinder, Gautier Capuçon, Julia Fischer, Sol Gabetta, Hilary Hahn, Janine Jansen, Karita Mattila, Leonidas Kavakos, Josef Špaček, Jean-Yves Thibaudet, Yuja Wang, Frank Peter Zimmermann, Alisa Weilerstein a další. 

Za své nahrávky získal řadu nominací a ocenění. Nejčerstvější je prestižní německá cena Opus Klassik „Dirigent roku“ za rok 2023, ocenění od International Classical Music Awards v kategorii Symfonická hudba za nahrávku Brucknerovy 4. symfonie a Cena německé kritiky za nahrávku Mahlerovy 4. symfonie, v obou případech s Bamberskými symfoniky. V roce 2021 získalo CD s houslovými koncerty Martinů a Bartóka, které natočil s Bamberskými symfoniky a Frankem Peterem Zimmermannem, nominaci na Gramophone Award. V témže roce byla jeho nahrávka Dvořákova Houslového koncertu se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Augustinem Hadelichem nominována na cenu Grammy. 

Jakub Hrůša pochází z Brna, kde se při gymnaziálních studiích věnoval hře na trombon a klavír a také dirigování. Absolvoval Akademii múzických umění v Praze, kde byl jeho učitelem i Jiří Bělohlávek. Momentálně je prezidentem sdružení International Martinů Circle a Společnosti Antonína Dvořáka. Stal se prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase. V roce 2020 od Akademie klasické hudby převzal Cenu Antonína Dvořáka a spolu s Bamberskými symfoniky získal Bavorskou státní cenu za hudbu.