Adventní koncert III • Fišer, Krestová, Petr

Své první houslové kroky dělal Jan Fišer pod vedením Hany Metelkové, později studoval na Pražské konzervatoři u Jaroslava Foltýna. Na Meadowmount School of Music celkem třikrát absolvoval slavnou letní školu a tam také poznal Andrése J. Cárdenese, u nějž v roce 2003 absolvoval Carnegie Mellon University – School of Music v Pittsburghu. Právě když se rozhodoval, zda v USA zůstane, vypsala Prague Philharmonia konkurz na pozici koncertního mistra. Fišer konkurz vyhrál a setrval v tomto orchestru celých šestnáct let – tedy až do roku 2020, kdy se přesunul na stejnou pozici do České filharmonie, kde jako koncertní mistr působí dodnes. Jako hostující koncertní mistr se představil také v Symfonickém orchestru BBC, u Bamberských symfoniků či v Německé rozhlasové filharmonii Saarbrücken Kaiserslautern; s českými orchestry (Prague Philharmonia, Janáčkova filharmonie Ostrava, Česká filharmonie aj.) též spolupracuje sólově. Věnuje se i komorní hře ‒ s klavíristou Ivem Kahánkem a violoncellistou Tomášem Jamníkem tvoří Dvořákovo trio, které už slavilo úspěchy například v renomovaných sálech Berlínské či Labské filharmonie. Jan Fišer hraje na francouzské housle ze začátku 19. století připisované houslaři Françoisovi Louisi Piqueovi.

Eva Krestová začala svou hudební kariéru jako houslistka. Housle studovala nejprve na konzervatořích v Brně a Praze, poté absolvovala Akademii múzických umění v Praze pod vedením Jindřicha Pazdery. Již v průběhu studií byla vášnivou komorní hráčkou a své dovednosti v této oblasti zdokonalovala u členů věhlasných souborů, jako jsou například Niklas Schmidt (Trio Fontenay), Jerry Horner (Fine Arts Quartet) či Ivan Klánský (Guarneri Trio Prague). Jako houslistku jsme ji znali nejdříve ze souboru Puella Trio, se kterým se ale posléze rozloučila, aby započala svou kariéru ve světoznámém Pavel Haas Quartet. V průběhu čtyř let, které v tomto kvartetu na pozici sekundu absolvovala, procestovala nejznámější koncertní sály světa (Carnegie Hall, Wigmore Hall či Herkulessaal) a získala ocenění Gramophone Award.

Ale bylo třeba jít dál a další cesta se objevila velice záhy. Ve viole. „Manžel (houslista Radim Kresta) hrál tehdy v klavírním triu a přišel s takovým nápadem. Přinesl jednou od houslaře violu a řekl: ‘Pojď, budeme hrát klavírní kvartet!ʼ … Zkusila jsem si na ni zahrát – nejdřív pár minut, pak hodinku, a najednou jsem zjistila, že už nejde přestat,“ popisuje Eva Krestová. Tento nástroj, který má oproti houslím i „širší duši“, jak dodává, ji zcela omámil. Zpočátku vystupovala souběžně jako houslistka i violistka, ale nyní už bere do ruky housle jen zřídka. Dost tomu také napomohla její angažmá, nejprve dvě sezony v Prague Philharmonia, později také rok v pražském Národním divadle, odkud její cesta vedla už na pozici vedoucí violové sekce České filharmonie. Zde působí od roku 2021.

Historka o seznámení s violou ale sehrála velkou roli i v jejím světě komorní hudby. Pod vedením Radima Kresty tak vznikl Josef Suk Piano Quartet, který již sklidil množství úspěchů na mezinárodních soutěžích, z nichž asi nejvýznamnější je vítězství na ACM Premio Trio di Trieste v Itálii. S úspěchy účinkují již více než desetiletí na domácích i zahraničních festivalech; jsou také držiteli Ceny Českého spolku pro komorní hudbu za rok 2013. 

Kromě svých orchestrálních a komorních aktivit vystupuje Eva Krestová příležitostně i sólově. Partnerem jí již byli například Virtuosi Italiani, Prague Philharmonia, Plzeňská filharmonie či Moravský komorní orchestr, který během svých studií na konzervatoři několik let vedla jako koncertní mistr. Její hra je v rámci komorních souborů zaznamenána také na řadě nahrávek (Supraphon, Arco diva); natáčela i pro BBC, japonskou televizi NHK a Českou televizi.

Již více než desetiletí zastává post koncertního mistra violoncell v České filharmonii, od dvanácti let vystupuje sólově a jako člen souboru The Trio se věnuje také hudbě komorní: mladý violoncellista Václav Petr si vybudoval pozici jednoho z nejúspěšnějších umělců své generace. 

Základům violoncellové hry se naučil od Mirka Škampy na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze, na HAMU byl posluchačem ve třídě Daniela Veise, absolvoval pak u Michala Kaňky. Svou hru dále zdokonaloval pod vedením Wolfganga Boettchera na Universität der Künste v Berlíně a zúčastnil se řady mezinárodních mistrovských kurzů v Kronbergu, Hamburku, Vaduzu, Bonnu či Baden-Badenu. Na svém kontě má také množství soutěžních úspěchů, které sbíral už od dětství (Prague Junior Note, Mezinárodní violoncellová soutěž v rakouském Liezenu, Talents of Europe) a postupně se propracoval až k nejprestižnějším evropským soutěžím (semifinalista soutěže Grand Prix Emanuel Feuermann, vítěz soutěže Pražského jara).

Ve 24 letech vyhrál konkurz do České filharmonie a stal se tak jedním z nejmladších koncertních mistrů v historii tohoto orchestru. S Českou filharmonií již několikrát vystoupil také sólově, stejně jako například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Prague Philharmonia, Janáčkovou filharmonií Ostrava či Baden-Baden Philharmonie.

Velké úspěchy sklízí Václav Petr i jako komorní hráč. Mezi lety 2009–2020 byl členem Klavírního kvarteta Josefa Suka, se kterým získal první ceny v soutěži komorních souborů v italském Val Tidone, v soutěži komorních souborů Salieri-Zinetti a v jedné z nejprestižnějších soutěží pro komorní soubory s klavírem „Premio Trio di Trieste“. V roce 2019 pak spolu s koncertním mistrem České filharmonie Jiřím Vodičkou a klavíristou Martinem Kasíkem založili Klavírní trio České filharmonie, později přejmenované na The Trio. Když vypukla pandemie Covidu, natočili Bergeretty Bohuslava Martinů v dobových kostýmech a vyhráli tak mezinárodní soutěž ve Vídni.

S mladým klavíristou Markem Kozákem zaujali v prosinci 2023 na festivalu Dny Bohuslava Martinů: „Na interpretačních pojetích všech kompozic byl znát rukopis již zkušených komorních hráčů, a tak bylo pro posluchače velkým zážitkem sledovat kompetentní práci dua při řešení úkolů v oblasti tempové, agogické, dynamické i barevné,“ píše Jiří Bezděk pro server OperaPlus. A kdoví? Možná se – stejně jako tehdy – i dnes dočkáme od interpretů odlehčeného přídavku ve formě čtyřruční hry na klavír.