Sedmiminutová skladba Vzlet pro sólový klarinet pochází z roku 2020. Sám skladatel o ní uvádí: „Tak jako ptáče roztáhne křídla a poprvé okusí nádech volnosti prvního letu, stejně tak se skladbou vine plynulé melisma, které pomalu stoupá od nižší polohy směrem vzhůru aby se dotklo pocitu opilosti ze svobody prvního vzletu z rodného hnízda. Skladbu jsem napsal a věnoval svému synovi, klarinetistovi Yanu Mařatkovi pro jeho začínající hudební pouť.“
V roce 1891 probíhal ve vévodském sídle v Meiningenu každoroční hudební festival, na němž zazněla řada skladeb Johannesa Brahmse (1833‒1897), pravidelného hosta. Na jednom z koncertů se v roli sólisty Weberova Klarinetového koncertu f moll představil pětatřicetiletý klarinetista meiningenského orchestru Richard Mühlfeld (1856‒1907). Stárnoucí Brahms byl Mühlfeldovou hrou okouzlen natolik, že zapomněl na své dřívější veřejně oznámené rozhodnutí už více nekomponovat a během několika týdnů složil dvě nové skladby: Trio a moll pro klarinet a violoncello s klavírem, op. 114, a Kvintet h moll pro klarinet a smyčcové kvarteto, op. 115. O tři roky později přispělo nové přátelství skladatele a interpreta ke vzniku dvou dalších skvělých děl.
V létě 1894, když se Mühlfeld vrátil z festivalu v Bayreuthu, čekal ho doma dopis od Brahmse z Bad Ischlu, kde skladatel v letních měsících rád pobýval. Vyzýval přítele, jehož oslovoval „Fräulein Klarinette“ (klarinet je v němčině rodu ženského) k návštěvě letoviska a nabádal ho, ať si vezme s sebou B klarinet. Mühlfeldovi bylo jasné, že půjde o něco zcela nového, neboť obě Brahmsova předchozí díla, trio i kvintet, byla psána pro A klarinet. Vše se vyjasnilo, když Brahms vzápětí napsal Mühlfeldovi znovu: „Nejsem tak zpupný, abych pro Vás napsal koncert. Když všechno dobře půjde, budou to dvě skromné sonáty s klavírem!“
Takto spatřily světlo světa Brahmsovy Sonáty pro klarinet a klavír, op. 120, skutečné klenoty komorní literatury. Druhá sonáta Es dur je ve srovnání s první celkově lyričtější, přičemž i zde určuje převládající charakter hlavní téma první věty. Mollová druhá věta, rovněž v rychlém tempu, je ve svých krajních úsecích naplněna hudbou vášnivou a dramatickou. Variace na místě věty třetí jsou dlouho překvapivě nekontrastní, prosté, dokonce i tehdy, když perlí figuracemi v dialogu obou nástrojů. Náhlý dramatický vpád klavíru zapůsobí silou tak prudkou, jako by šlo o kontrastní úvod nové věty, tematicky však jde o rafinované finální vyústění variací v závěrečnou, optimisticky durovou codu.
Premiéře druhé klarinetové sonáty předcházela dvě neveřejná provedení, nejprve pro přátele v Bad Ischlu a počátkem listopadu 1894 ve Frankfurtu nad Mohanem, kde ji Mühlfeld s Brahmsem zahráli Claře Schumannové a Josephu Joachimovi. Za datum oficiální premiéry druhé sonáty je považován až 11. leden 1895, kdy zazněla se stejnými interprety v Bösendörferově sále ve Vídni.
