Český spolek pro komorní hudbu • Matoušek, Sekera

Známý český houslista, svého času primárius Stamicova kvarteta, držitel stříbrné medaile Nadace Bohuslava Martinů a pedagog Bohuslav Matoušek, se hře na housle začal učit v pěti letech ve třídě Zdeňka Němce. Jeho studentem zůstal až do svých osmnácti; mezitím také dojížděl do Prahy na soukromé hodiny k Jaroslavu Pekelskému. Několikrát zvítězil v celostátní houslové soutěži Jaroslava Kociána v Ústí nad Orlicí a v roce 1965 na Concertinu Praga. Po maturitě na gymnáziu v Havlíčkově Brodě, odkud pochází, studoval na Hudební akademii múzických umění v Praze u Jaroslava Pekelského a později u Václava Snítila. Své hráčské dovednosti si dále rozšířil opakovanou účastí na mistrovských kurzech v Curychu (Arthur Grumiaux, Nathan Milstein) a ročním studiem u Wolfganga Schneiderhana v Lucernu.

Již ve svých jednadvaceti letech vystoupil s Českou filharmonií na Pražském jaru a dva roky poté zvítězil v soutěži tohoto festivalu. To mu sice přineslo řadu nabídek na zahraniční angažmá, žádné z nich se však nerealizovalo kvůli vztahu mladého umělce k tehdejšímu režimu. Koncertních příležitostí postupně ubývalo i na domácí půdě a situace Matouška následně dovedla až k prodeji jednoho mistrovského nástroje. Nucené období stagnace skončilo až v roce 1977, kdy přišlo pozvání k japonskému Yomiuri Nippon Symphony Orchestra, které přineslo mnoho podnětů k osobnostnímu i uměleckému růstu. Následující dva a půl roku tak působil v Tokiu jako koncertní mistr a sólista a pod taktovkou významných světových dirigentů (Sergiu Celibidache, Kurt Masur, Zubin Mehta, Leonard Bernstein, Mstislav Rostropovič ad.) provedl řadu houslových koncertů.

Po návratu z Japonska se stal primáriem slavného Stamicova kvarteta, v němž působil patnáct let. Byl taktéž členem Klavírního tria Antonína Dvořáka, Klavírního kvarteta Bohuslava Martinů a uměleckým vedoucím Okteta a Sexteta Českých filharmoniků. Významná je i jeho spolupráce s kytaristou Petrem Seidlem a především s klavíristou Petrem Adamcem, s nímž natočil mimo jiné kompletní dílo Bohuslava Martinů pro housle a klavír. Tento projekt získal v Čechách, Evropě i v USA několik prestižních ocenění, mezi nimiž vyniká např. vyhlášení Deskou roku 2000 americkým internetovým časopisem Classics Today či Cannes Classical Award v kategorii „Komorní hudba 20. století“ na francouzském hudebním veletrhu MIDEM 2001. Významného mezinárodního ohlasu (např. Gramophone Choice) se pak dostalo také čtyřalbu s díly Bohuslava Martinů pro koncertantní housle (violu) a orchestr, které Matoušek nahrál spolu s Českou filharmonií pod taktovkou Christophera Hogwooda. 

Vyhledávaný český klavírista Miroslav Sekera se hře na klavír věnuje od tří let, kdy jeho nevšední talent objevila vynikající pedagožka Zdena Janžurová. Současně s klavírem započal studium hry na housle. Díky tomuto nástrojovému spojení byl vybrán do role malého Mozarta v oskarovém filmu Amadeus režiséra Miloše Formana. Oběma nástrojům se věnoval až do svého přijetí na Pražskou konzervatoř, kde se rozhodl pouze pro studium hry na klavír (Eva Boguniová, Martin Ballý), pokračoval na Akademii múzických umění v Praze u Miroslava Langera. Je laureátem mnoha interpretačních soutěží (např. 1. cena na mezinárodní soutěži J. Brahmse v rakouském Portschachu, 1. cena na soutěži F. Chopina v Mariánských Lázních, 1. cena na soutěži o stipendium firmy YAMAHA, 2. cena na mezinárodní soutěži ve francouzském Gaillardu). V roce 2016 dále obdržel cenu hudební společnosti „Salon de Virtuosi“ v New Yorku.

Jako sólový i komorní hráč Sekera vystoupil na prestižních pódiích zejména ve Vídni (vídeňský Konzerthaus a Musikverein), ve Washingtonu (The Kennedy Center), v Tokiu (Opera City Concert Hall) a v mnoha dalších světových metropolích. Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem a předními českými orchestry a festivaly. K jeho stálým uměleckým partnerům patří houslista Josef Špaček, mezzosopranistka Dagmar Pecková či hornista Radek Baborák. V roce 2016 debutoval ve Dvořákově síni pražského Rudolfina v rámci cyklu „Světová klavírní tvorba“; vystoupil také na klavírním festivalu Rudolfa Firkušného. V roce 2019 absolvoval koncertní turné po Japonsku s legendárním violoncellistou Tsuyoshim Tsutsumi a v témže roce vystoupil jako sólista na mezinárodním festivalu v japonské Karuizawě, kde zahrál 2. klavírní koncert Johannese Brahmse.

Na svém kontě má dvě sólová CD s díly Johannese Brahmse, Domenica Scarlattiho a Moritze Moszkovského, dále pak s tvorbou Franze Liszta a Bedřicha Smetany. Pro soudobého bostonského hudebního skladatele Josepha Summera nahrál ve Spojených státech amerických 7 CD, které vydaly nahrávací společnosti Albany Records a Navona Records.

Svou první sonátu (op. 78) pro housle a klavír zkomponoval Johannes Brahms roku 1878, druhá (op. 100) následovala o osm let později. Obě jsou ve své základní náladě naplněné radostí, obě v durové tónině. Třetí a poslední Sonáta pro housle a klavír d moll, op. 108, je výrazně jiná, což je zřejmé už od prvních tónů vstupní věty. Zvláštní pozornost zaslouží provedení s prodlevou, trvající přes čtyřicet taktů, nad níž se obě témata sváří a prudce vybuchují. Druhá věta však zpěvnou melodií tvoří naprostý opak, i když je zřejmé, že se jedná pouze o přechodné zklidnění. Třetí věta, Scherzo, bývá obvykle charakterizovaná jako „nervózní“. Nahromaděný neklid věty se posléze vybije v bouřlivém Finále. Do okruhu intimní komorní lyriky, kam se obvykle skladby tohoto druhu řadí, dílo rozhodně nezapadá. Rovněž pokud jde o technické nároky, kladené na interprety, je to bez výhrady koncertní sonáta. Skladatel ji věnoval klavíristovi a dirigentu Hansi von Bülow. Poprvé zazněla v rámci Brahmsova večera 21. prosince 1888 v Budapešti, houslový part hrál Jenő Hubay (1858–1937) se skladatelem u klavíru. Na programu koncertu byly také Smyčcový kvartet G dur a písně v podání tenoristy Gustava Waltera, rodáka ze severočeské Bíliny. Zprávy uváděly, že Brahms byl zahrnut ovacemi a pomalá věta z houslové sonáty se musela opakovat.