Český spolek pro komorní hudbu • Haydn Ensemble

Podobně jako Zelenka proslul svou schopností propojit italský barokní styl instrumentálních koncertů s německou hudební tradicí i Johann David Heinichen (1683–1729). Do historie se zapsal i jako autor teoretického spisu Der General-Bass in der Composition (1728). Původně vystudoval práva a krátce působil jako advokát v Lipsku, než se začal naplno věnovat hudbě. Zásadní význam pro jeho tvůrčí rozvoj měla cesta do Itálie, kde poznal tehdejší operní tvorbu a moderní koncertantní styl. Kromě toho se v Benátkách roku 1716 setkal s Augustem III., synem Augusta II. Silného, který mu zprostředkoval místo dvorního kapelníka v Drážďanech. Heinichen se ve své tvorbě zaměřil na inovativní instrumentální skladby, zejména triové sonáty. 

Triová sonáta c moll, S 259, pro dva hoboje a basso continuo zaujme svou stručností a výrazovou střídmostí, což vytváří nápadný kontrast k Zelenkově dramatické expresivitě a emocionální intenzitě. Úvodní Larghetto je jemné a smutné díky tónině c moll, zároveň pozoruhodné dialogem hobojů, který splývá v jednolitý proud hudební řeči. Charakteristická je pro tuto větu také ozdobná melodika a pravidelně „kráčející“ bas. Následující Allegro pak působí hravě zejména způsobem dělení motivického materiálu mezi oba melodické nástroje. Mezi hoboji tak dochází k imitaci, kterou skladatel využívá i v nadcházejícím Largu. Navzdory svému skromnému rozsahu překvapí souzvuky plnými harmonického napětí. Závěrečné Allegro, protkané radostnými kaskádovými motivy a houpavými rytmy, pak působí na tomto pozadí uvolněně a radostně. 

Reprezentantem období přechodu vrcholného baroka ke galantnímu stylu je houslista a skladatel Johann Friedrich Fasch (1688–1758). Kromě svého pobytu v Drážďanech působil jako houslista v Bayreuthu, kapelník hraběte Václava Morzina v Praze a dvorní kapelník v Zerbstu. Jeho rozsáhlá tvorba zahrnující ouvertury, symfonie, mše, opery, orchestrální koncerty či koncerty pro sólové nástroje byla v Drážďanech, ve Vídni, ale i v Praze a Hamburku velmi oblíbená a pravidelně provozovaná. 

Triová sonáta g moll, Fa WV N: g1, pro dva hoboje, fagot a basso continuo je charakteristická svou průzračností a formální úsporností. Jemné kantabilní melodie, taneční rytmy a barvité kontrasty jí propůjčují eleganci. Celek má spíše barokní charakter; svou strukturou nám jednotlivé věty mohou připomínat tance barokní suity. V detailech se nicméně objevují prvky předjímající galantní a klasicistní hudební jazyk, například opakující se doprovodné figurace rozložených akordů, které dodávají hudbě živost a spád.

Haydn Ensemble založil v roce 2016 fagotista České filharmonie a umělecký vedoucí souboru Martin Petrák (Venti Diversi Ensemble, Musika Antiq[Aria]). Soubor přináší posluchačům netradiční komorní i orchestrální repertoár zpravidla období 17. a 18. století v provedení sice na moderní nástroje, ale historicky poučeně a s přirozenou muzikalitou jednotlivých interpretů.

Pro dosažení těchto ideálů čerpají členové ansámblu bohaté hráčské zkušenosti z prvotřídních historických i moderních souborů a orchestrů, jako jsou Česká filharmonie, Collegium 1704, Collegium Marianum, Ensemble Inégal, Pražský barokní soubor, Harmonia Delectabilis, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK či Prague Philhamonia.

V roce 2018 orchestr natočil CD pro AVI records, Koncerty pro lesní roh bratrů Haydnových v podání Přemysla Vojty.