Český spolek pro komorní hudbu • Mahan Esfahani

Nonkonformní umělec a experimentátor Mahan Esfahani si dal za životní cíl vrátit cembalo zpět do běžného koncertního instrumentáře. Snaží se také pozdvihnout úroveň dosavadní interpretační praxe, protože, jak sám říká: „Slyšel jsem čelní představitele cembalového světa hrát recitály, které zněly, jako kdyby právě někdo zemřel.“ Jeho neúnavnost v poptávání nové hudby pro tento nástroj budí pozornost posluchačů i kritiky napříč Evropou, Asií a Severní Amerikou. V letech 2008–2010 držel jakožto první a jediný cembalista titul Umělec nové generace britské stanice BBC, v roce 2009 získal cenu nadace Borletti-Buitoni a opakovaně byl nominován na titul Umělec roku hudebního magazínu Gramophone. V roce 2022 se stal nejmladším držitelem Wigmore Medal, reflektující významný přínos a dlouhodobý vztah s touto londýnskou koncertní síní. Před ním medaili získali například Thomas Quasthoff nebo rezidenční umělec 128. sezony České filharmonie, sir András Schiff.

Esfahani měl možnost účinkovat na většině hlavních světových pódií, jako jsou právě zmíněná Wigmore Hall (v síni vystoupil už více než čtyřicetkrát), tokijská Oji Hall, newyorská Carnegie Hall, Opera v Sydney nebo berlínský Konzerthaus. Jako sólista se již představil se Symfonickým orchestrem BBC, Aucklandskou filhamornií, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Losangeleským komorním orchestrem a dalšími. V roce 2011 odehrál historicky první cembalový recitál na londýnských BBC Proms.

Vedle koncertních pódií je však možné si jeho interpretaci poslechnout i doma: jeho repertoárově rozsáhlá diskografie zahrnuje sedm nahrávek (u vydavatelství Hyperion a Deutsche Grammophon; u druhého zmíněného roku 2014 podepsal smlouvu o exkluzivní spolupráci), které byly vřele přijaty kritikou a vynesly mu ocenění Gramophone award, BBC Music Magazine award či Diapason d’Or. Úzce spolupracuje s britským rádiem BBC a připravuje program o počátcích klasické hudby afroamerických skladatelů a o vývoji orchestrální hudby v Ázerbájdžánu.

Mahan Esfahani se narodil v Teheránu a vyrůstal ve Spojených státech, kde na Stanfordově univerzitě studoval muzikologii a historii. Právě zde, konkrétně ve třídě Elainea Thornburgha, se poprvé dostal k cembalu. Následovalo soukromé studium u Petera Watchorna v Bostonu a poté v Praze u Zuzany Růžičkové, jejímž byl posledním žákem. (Na svém repertoáru má tedy Esfahani samozřejmě i Koncert pro cembalo a orchestr Viktora Kalabise, manžela Zuzany Růžičkové.) Po tříleté umělecké rezidenci na oxfordské New College se stal čestným členem tamní Keble College a profesorem na Guildhall School of Music and Drama v Londýně.

Nakonec se usadil v Praze. Vlastní cembalo, které si nechal postavit na míru, aby na něj mohl obsáhnout repertoár posledních čtyř století hudebního vývoje – má tedy několik kláves navíc a přidaný šestnáctistopý rejstřík. Jeho dalším snem je čtvrttónové cembalo, které by mu, jak sám popisuje, umožnilo „prozkoumat možnosti cembala až na dřeň“.

Flétnista Oto Reiprich je absolventem Pražské konzervatoře ze třídy Romana Novotného a Akademie múzických umění v Praze ze třídy Radomíra Pivody. V rámci programu Erasmus zdokonaloval své interpretační dovednosti roční stáží na Universität fur Müsik und darstellende Kunst Wien u Hansgeorga Schmeisera. Jako interpret uspěl v několika soutěžích a zúčastnil se mistrovských flétnových kurzů v rakouském Payerbachu a Fissu pod vedením mezinárodně uznávaných profesorů (Hansgeorg Schmeiser, Pierre – Yves Artaud, Felix Renggli, Gottfried Pokorny, Anders Ljungar-Chapelo, Kersten McCall, Robert Stalmann).

V současnosti je členem Prague Philharmonia a souboru Belfiato Quintet, s nímž slaví úspěchy nejen na mezinárodních pódiích, ale také soutěžích (soutěž Antonína Rejchy v rakouském Semmeringu, soutěž dechových kvintet Henri Tomasi v Marseille). Spolupracuje s Českou sinfoniettou. Od roku 2011 je hostujícím prvním flétnistou České filharmonie a od roku 2013 prvním flétnistou orchestru Národního divadla v Praze.

Od dětství se věnovala hře na zobcovou flétnu a klavír, na hoboj začala Barbora Trnčíková hrát u Pavla Tylšara na Gymnáziu Jana Nerudy. Po maturitě pokračovala na pražské HAMU ve třídě Liběny Séquardtové, kde je nyní stipendistkou doktorského programu. Během studia absolvovala roční stáž na Conservatoire National Superieur de Musique ve francouzském Lyonu a na londýnské Royal College Of Music. Laureátka několika interpretačních soutěží (Pro Bohemia Ostrava 2016 – titul absolutního vítěze, mezinárodní soutěž v italském Chieri 2013 ad.) byla také členkou prestižního Gustav Mahler Jugendorchester, Orchestru Mladých Evropské Unie (EUYO) a orchestrálních akademií Prague Philharmonia a České filharmonie. Nadále působila v Orchestru Národního divadla v Praze, jako první hobojistka Filharmonie Brno a nyní zastává tutéž pozici v České filharmonii.

Jako sólistka vystoupila se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Prague Philharmonia a Filharmonií Brno; absolvovala též stipendijní program Akademie komorní hudby a byla zařazena na Listinu mladých umělců Nadace Českého hudebního fondu. Je zakládající členkou komorních souborů Slavic Trio a Alinde Quintet, který je laureátem soutěže Carla Nielsena v Kodani a soutěže ARD v Mnichově.

Držitelka Ceny Jiřího Bělohlávka za rok 2024 Anna Paulová sklízí mnohá ocenění z mezinárodních soutěží již od raného věku. Laureátka soutěže Pražského jara, Vienna International Music Competition, Manhattan International Music Competition či Rising Stars v Berlíně studovala na Pražské konzervatoři u Milana Poláka a Ludmily Peterkové, Akademii múzických umění v Praze u Jiřího Hlaváče a Vlastimila Mareše (zakončeno doktorským titulem) a Musikhochschule Lübeck u Sabine Meyer a Reinera Wehle. Své dovednosti si dále rozšířila na Royal Conservatoire Antwerp u Annelien van Wauwe, Accademia di Santa Cecilia v Římě pod vedením Maestra Alessandra Carbonareho a na množství mistrovských kurzů.

Jako sólistka debutovala v patnácti letech s Prague Philarmonia, následovala spolupráce s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem a dalšími českými i zahraničními orchestry. Věnuje se také komorní hře a spolupracuje s řadou vynikajících instrumentalistů, jako jsou Charles Neidich, Ludmila Peterková či Ivo Kahánek, s nímž také v roce 2023 nahrála své debutové album s díly Karla Husy a Bohuslava Martinů. Právě hudba 20. a 21. století je jí velice blízká; zabývá se však rovněž interpretací Mozartova klarinetového koncertu v originální verzi na basetový klarinet.

Vítěz prestižní Mezinárodní houslové soutěži Fritze Kreislera ve Vídni, laureát Čajkovského soutěže v Moskvě či držitel ceny Classic Prague Awards, česko-palestinský houslista Milan Al-Ashhab, studoval hru na housle na Konzervatoři v Teplicích (Květoslava Hasilová) a pražské Akademii múzických umění (Ivan Štraus). Své dovednosti si dále rozšířil v rámci postgraduálního programu na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni pod vedením Petera Schuhmayera a na mnohých mistrovských kurzech u Idy Haendel, Shloma Mintze či Pinchase Zukermana. V průběhu své kariéry vystupoval za doprovodu mnoha českých i zahraničních orchestrů (ORF Radio-Symphonieorchester Wien, Česká filharmonie, Moskevský symfonický orchestr, Hofer Symphoniker, L'armonia terrena atd.) a pravidelně účinkuje na celovečerních koncertech s předním českým klavíristou a skladatelem Adamem Skoumalem (recitály v Berlínské filharmonii, newyorské Merkin Hall či vídeňském Musikvereinu). Hraje na vzácné italské housle z roku 1770 Domenica Busana.