Český spolek pro komorní hudbu • Martinů Voices

Karolína Levková

soprán

Sopranistka Karolína Levková, vítězka Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových
Varech z roku 2022 a mnohých dalších soutěží, se klasickému zpěvu začala věnovat na Janáčkově
konzervatoři v Ostravě pod vedením Marty Jiráskové. Následně absolvovala Fakultu umění Ostravské
univerzity ve třídě Evy Dřízgové. Již během konzervatoře nastudovala několik operních rolí (Lišák
Zlatohřbítek, Dido, Rusalka) a nyní svůj repertoár rozšiřuje v Národním divadle Moravskoslezském,
Divadle Jiřího Myrona, Divadle Antonína Dvořáka a od sezony 2023/2024 také v pražském Národním
divadle, kde jsme ji mohli vidět v roli Gianetty (Nápoj lásky) či Trudel (LouTkáček). Kromě operního
vystupování se věnuje i koncertnímu repertoáru – spolupracuje například s Pražským filharmonickým
sborem nebo Prague Philharmonia –, a objevila se již na prestižních festivalech, jako jsou Smetanova
Litomyšl, Svatováclavský hudební festival či Les Musicales de Louvergny ve Francii.

Martin Šrejma

tenor

I Martin Šrejma se stal laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových
Varech již během studií (Pražská konzervatoř – Jiří Kotouč). V roce 2004 mu byla udělena také cena
Národního divadla v Praze. Po studiích v italské Parmě se stal sólistou Opery Národního divadla a
Státní opery Praha. Řadu významných rolí širokého repertoáru od Mozarta po Brittena ztvárnil nejen
na pražských jevištích, ale rovněž v Národním divadle Brno, Národním divadle Moravskoslezském,
v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, či v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Známý je i v zahraničí – v rámci operního
turné Národního divadla se opakovaně představil japonskému publiku; jeho vlastní operní cesty ho
zavedly také do Španělska (Pollione v Normě), Nizozemí (Jeník v Prodané nevěstě), Německa (Alfréd
v Netopýrovi) či Palerma (Michelis v Řeckých pašijích a Števa v Její pastorkyni). Často účinkuje
v kantátách, oratoriích a operách a při těchto příležitostech tak spolupracuje s předními českými
orchestry.

Roman Hoza

baryton

Barytonistu Romana Hozu známe nejen z koncertů Collegia 1704 a dalších souborů zaměřených na
provozování staré hudby, ale také ze šířeji se profilujících koncertních i operních projektů. Studoval
v Brně a ve Vídni; je též absolventem prestižního Young Singers Project při Salzburger Festspiele a
operních studií Opera National de Lyon a Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu. V roce 2015
debutoval v pražském Národním divadle jako Figaro ve Figarově svatbě a od té doby patří mezi
pravidelné hosty; o rok později pak nastoupil do angažmá Národního divadla Brno, kde ztvárnil řadu
stěžejních rolí barytonového oboru (Don Giovanni, Guglielmo, Rossiniho Figaro, Belcore, Escamillo,
Danilo ad.). Úzce spolupracuje také s Deutsche Oper am Rhein (od roku 2020 člen stálého ansámblu)
a dalšími zahraničními operními domy. Součástí jeho pěveckého nasměrování je i koncertní a písňový
repertoár, ke kterému má speciální vztah už od účasti na Mezinárodní soutěži Antonína Dvořáka
v Karlových Varech (titul laureáta).

Jan Šťastný

umělecký přednes

Herec Jan Šťastný (*1965) po absolvování studia na pražské Akademii múzických umění hrál čtyři
sezony v pražském Národním divadle, v roce 1992 pak přijal angažmá v Divadle na Vinohradech, kde
působí dodnes. Své herectví zde rozvinul do kultivovaného projevu, který uplatňuje v různých
žánrech klasického i moderního repertoáru (Král Krysa, Othello), hrál například v legendární
veselohře Brouk v hlavě nebo ve hře Ideální manžel. Mnoho příležitostí dostal v televizi, zejména
v pohádkách, seriálech (Rodáci, Život na zámku, Zdivočelá země, Náměstíčko, Pojišťovna štěstí,
Ordinace v růžové zahradě) a hlavní roli měl například v třídílném televizním filmu Arrowsmith.
Kromě divadla a televize se již řadu let úspěšně věnuje dabingu, mimo jiné namluvil Antoina
Banderase nebo Mela Gibsona a svůj hlas propůjčil i postavě Henryho Tomasina v PC hře Mafia II.
V posledních letech se Jan Šťastný věnuje také pedagogické činnosti a vyučuje na katedře
činoherního divadla na pražské DAMU.

Martinů Voices

Komorní sbor Martinů Voices byl založen v roce 2010. Jeho hlavním uměleckým cílem je špičková interpretace komorní sborové tvorby 19.–21. století, dramaturgie sboru se ale nevyhýbá ani hudbě renesanční, barokní a klasicistní. Ansámbl tvoří profesionální zpěváci, kteří pracují pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka.

Martinů Voices jsou pravidelnými hosty nejvýznamnějších českých hudebních festivalů (např. Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Dvořákova Praha, Struny podzimu, Svatováclavský hudební festival, Lípa Musica). Koncertují převážně samostatně, některé projekty ale realizují také ve spolupráci s tuzemskými orchestry a dirigenty. V roce 2014 provedli spolu s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem operu Bohuslava Martinů Čím lidé žijí. Tato umělecká spolupráce jim přinesla mj. nominaci na prestižní ocenění „International Opera Award“ (2015). K velkým úspěchům Martinů Voices patří také jejich společný koncert se slavným britským souborem Tallis Scholars, který se uskutečnil v roce 2016 v rámci festivalu Dvořákova Praha. O rok později pak sbor uvedl ve spolupráci s ansámblem Bang on a Can All-Stars českou premiéru kantáty Anthracite Fields, jejíž autorkou je Američanka Julia Wolfe (festival Struny podzimu).

Nahrávky Martinů Voices zachycující výběr sborové tvorby Jana Nováka, Bohuslava Martinů (Supraphon 2014, 2018) a Benjamina Brittena (Animal Music 2023) vzbudily mimořádný ohlas. Album madrigalů Bohuslava Martinů získalo ocenění Diapason dʼOr ve významném francouzském časopise Diapason a obdrželo nejvyšší hodnocení, tzv. Editor’s Choice v prestižním britském časopisu Gramophone.

Lukáš Vasilek

sbormistr

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování a hudební vědu. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech, při kterých spolupracuje se světově uznávanými dirigenty a orchestry (např. Vídeňští symfonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie či Kyjevský symfonický orchestr).

Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám, především spolupráci s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010. Jako dirigent nebo sbormistr je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS pořízených pro významná světová vydavatelství (Decca Classics, Supraphon); v posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky měly mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason.

Bennewitzovo kvarteto

Jakub Fišer housle
Štěpán Ježek housle
Jiří Pinkas viola
Štěpán Doležal violoncello

Bennewitzovo kvarteto patří ke špičce mezinárodní komorní scény. Po vítězství ve dvou prestižních soutěžích ‒ Osaka Chamber Music and Festa 2005 a Prémio Paolo Borciani, Itálie 2008 ‒ si rychle získali uznání kritiky. Také na domácí scéně získal soubor mnohá ocenění. V roce 2004 bylo Bennewitzovo kvarteto vyhlášeno laureátem Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii a v roce 2019 soubor převzal cenu Classic Prague Awards za nejlepší komorní výkon roku.

Kvarteto pravidelně koncertuje na významných českých i zahraničních pódiích (londýnská Wigmore Hall, vídeňský Musikverein, berlínský Konzerthaus, pražské Rudolfinum ad.) a vystupuje také na prestižních festivalech, jako jsou Salzburger Festspiele, Lucerne Festival či Pražské jaro. Soubor navázal uměleckou spolupráci s vynikajícími umělci, jako jsou Alexander Melnikov, Vadim Gluzman, Jean-Yves Thibaudet, Isabel Charisius ad.

Zvláštní potěšení přináší Bennewitzovu kvartetu působení na domácí hudební scéně. Velmi si cení spolupráce s Českou filharmonií a jejím bývalým šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem při provedení Koncertu pro smyčcové kvarteto a orchestr Bohuslava Martinů, jakož i setkání se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dirigentem Michaelem Sanderlingem, s nímž kvarteto provedlo skladbu Absolute Jest Johna Adamse. Pro Českou televizi natočilo kvarteto v ojedinělém prostoru Vily Tugendhat oba smyčcové kvartety Leoše Janáčka; významné koncerty souboru pravidelně zaznamenává Český rozhlas.

Kvarteto dbá na výběr originálního repertoáru; v roce 2012 a 2015 provedlo v jediném večeru kompletní šestici Bartókových kvartetů na festivalu Maggio Musicale Fiorentino a ve švédské Uppsale. V lednu roku 2014 uvedlo v berlínském Konzerthausu ve světové premiéře skladbu Slavomíra Hořínky Songs of Immigrants. U společnosti Supraphon vydalo v roce 2019 nahrávku se skladbami židovských perzekvovaných autorů (Viktor Ullmann, Hans Krása, Erwin Schulhoff a Pavel Haas).

V sezoně 2025/2026 vystupuje Bennewitzovo kvarteto na významných evropských festivalech a scénách, jako jsou Schwetzinger Festspiele, Pražské jaro, Concentus Moraviae a Laeiszhalle Hamburg. Soubor se také vrátil na festival Dvořákova Praha, kde představil jeden z vrcholných programů sezony. V Praze kvarteto spojí síly s předními českými umělci a v rámci cyklu komorní hudby Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK provede Beethovenův Septet a Schubertův Oktet. Sezona bude dále zahrnovat rozsáhlé turné po Spojených státech, kde vystoupí v několika městech, mimo jiné i na recitálu v prestižním Cosmos Clubu ve Washingtonu, D. C.

Soubor nese již od roku 1998 jméno houslisty a ředitele Pražské konzervatoře Antonína Bennewitze (1833‒1926), který se zasloužil o vytvoření české houslové školy. Mezi jeho žáky patřil Otakar Ševčík, František Ondříček, ale také Karel Hoffmann, Josef Suk a Oskar Nedbal, jimž dal podnět k založení slavného Českého kvarteta.

Matouš Zukal

klavír

Matouš Zukal (*1998) studoval na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy u Jitky Němcové a na
Pražské konzervatoři ve třídě Iva Kahánka, u nějž a u Jana Bartoše pokračoval na Akademii múzických
umění v Praze. V současnosti pokračuje v doktorském studiu na HAMU a zároveň studuje magisterský
program na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Štýrském Hradci ve třídě Markuse
Schirmera. V roce 2021 se stal laureátem mezinárodní soutěže Pražské jaro, kde získal 2. cenu, cenu
Nadace Gideona Kleina a cenu Českých center. V roce 2019 zvítězil v soutěži Nadace Bohuslava
Martinů, kde také obdržel cenu za nejlepší interpretaci skladby Bohuslava Martinů a cenu Zorky a
Jaroslava Zichových. V roce 2023 získal první cenu na festivalu Verão Clássico v Lisabonu a v roce
2025 se stal vítězem Concours international de piano d’Île-de-France a soutěže Martha-Debelli-
Stiftung. Již od dětství v rámci mistrovských kurzů konzultuje u významných osobností, jako jsou sir
András Schiff, Lukáš Vondráček, Boris Giltburg, Jiří Hlinka, Leif Ove Andsnes ad.