Český spolek pro komorní hudbu • Zemlinského kvarteto

Po vítězství v soutěži ARD v roce 2014 a získání ceny Crédit Suisse Young Artist Award v roce 2016 si Simone Rubino získává nadšené publikum jako sólista (mj. s Vídeňskými filharmoniky či Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu) pod vedením dirigentů, jako jsou Zubin Mehta, Manfred Honeck a Tan Dun, i ve spolupráci s mimořádnými umělci, mj. se sestrami Labèqueovými nebo Beatricí Ranou. Jako pravidelný host festivalů (Lucernský festival, Šlesvicko-holštýnský hudební festival a La Folle Journée), Rubino přenesl bicí nástroje z periferie do centra klasické, současné, a dokonce i barokní scény.

Pro jeho tvůrčí proces je stěžejní myšlenka budování mostu – mezi generacemi, styly, myšlenkami. Stačí letmý pohled na jeho diskografii, abychom pochopili, že základem jeho rozmanitých a odvážných experimentů od Bacha přes Piazzollu až po Johna Cage, je proces stavění do protikladu (starého a nového, sakrálního a profánního, „populárního“ a „rafinovaného“). Zajímá ho zejména setkávání a střety mezi generacemi – konkrétně hodnoty a výzvy, které představuje dialog mezi starým a moderním, otci a syny, klasikou a současností. I touto cestou tak dostává do koncertních sálů současnou generaci.

Experimentování v tomto směru měl možnost rozvinout díky stipendiu od organizace Borletti-Buitoni Trust, díky němuž vzniklo také několik objednávek na zkomponování nových děl. První z nich je opera Il Ritmo della Terra („Rytmus Země“, 2020), vytvořená společně s Lambertem Curtonim během prvního lockdownu pandemie covidu-19, v níž se Simone Rubino prostřednictvím slov básnířky Mariangeli Gualtieri stává mluvčím „minulého“ lidstva, které zpoza oken, v izolaci, znovu objevuje přírodu (a sebe sama), a vytváří tak základy budoucího lidstva. Poté přišel Little Prince, interdisciplinární projekt na motivy Malého prince Saint-Exupéryho, který stejně jako Il Ritmo della Terra od interpreta vyžaduje, aby kromě bicích nástrojů použil na scéně i svůj vlastní hlas. 

Rodák z Turína vystudoval tamní Konzervatoř Giuseppe Verdiho u Riccarda Balbinuttiho, načež se přestěhoval do Mnichova, kde se jeho učitelem stal Peter Sadlo. Od roku 2019 působí na katedře bicích nástrojů na Haute École de Musique de Lausanne a také jako hostující profesor na Universität der Künste v Berlíně.

Německá mezzosopranistka Franziska Rabl objevila lásku k hudbě v raném věku. V různých orchestrech a komorních souborech hrála doma i v zahraničí na housle, violu a lesní roh, zatímco studovala zpěv u Pamely Coburn, Marilyn Schmiege, Kurta Widmera a Dietricha Schneidera.

Laureátka Mezinárodní letní akademie Mozarteum a soutěže Jana Kiepury svou pěveckou kariéru započala v Mezinárodním operním studiu při curyšské opeře. Poté byla angažována do Theater Dortmund, kde v letech 2005–2008 působila jako sólistka a zpívala významné role svého oboru, jako jsou Jeníček, Dorabella (Cosi fan tutte), Muse/Nicklausse (Hoffmannovy povídky), Carmen a Charlotte (Werther); setkala se zde také poprvé s Wagnerovým Prstenem Nibelungovým (Floshilde, Fricka a Siegrune). Kromě německých divadel, jako jsou mannheimské a výmarské Národní divadlo, Landestheater Niederbayern či Lipská opera, účinkovala i v zahraničí (Montellier, Lyon, Landestheater Linz). Po ukončení angažmá v Dortmundu se na několik let vrátila do rodného Mnichova, kde působila jako sólistka ve Staatstheater am Gärtnerplatz. Zde zpívala mimo jiné Orlovského (Netopýr) a Isabellu (Italka v Alžíru), Clarice (Láska ke třem pomerančům), Meg Page (Falstaff) a pracovala na rolích jako Brangäne (Tristan a Isolda) či Elvíra (Don Giovanni). Zároveň rozšířila svou paletu o, dle jejím slov, jednu z nejkrásnějších rolí belcanta, Belliniho Romea (Montekové a Kapuleti). 

Kromě operních angažmá se věnuje také koncertnímu repertoáru, který provádí například se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu, Staatskapelle Halle či Bádensko-württemberskou filharmonií. S oblibou provádí velká díla duchovní hudby, Händelova Mesiáše, Bachovo Vánočním oratoriem a pašije či Mozartovo Requiem. Zcela jiné odnoži církevní hudby se pak věnuje s gospelovým souborem Modulamina. Rozsáhlý repertoár mezzosopranistky doplňují pravidelné recitály od Dowlanda po Colea Portera.

Zemlinského kvarteto, založené v roce 1994 ještě jako studentský soubor, se brzy stalo uznávaným následovníkem bohaté tradice české kvartetní školy. Zvítězilo na mezinárodní soutěži smyčcových kvartet v Bordeaux (2010), je laureátem Pražského jara a mezinárodních soutěží smyčcových kvartet v kanadském Banffu a v Londýně, kde zároveň získalo Cenu publika. Zvítězilo i na dalších kvartetních soutěžích (Beethovenův Hradec, New Talent Bratislava, soutěž Nadace B. Martinů Praha). V roce 2005 byla souboru udělena Cena Českého spolku pro komorní hudbu a v roce 2009 cena Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni. V sezoně 2016/17 bylo Zemlinského kvarteto rezidenčním souborem Českého spolku pro komorní hudbu. 

Kvarteto vystoupilo v rámci svých turné již na čtyřech kontinentech, a to na světově významných pódiích, jako jsou např. Wigmore Hall v Londýně, Cité de la Musique v Paříži, Library of Congress ve Washingtonu nebo Seoul Arts Center v Jižní Koreji. Jeho repertoár zahrnuje více než 350 děl předních českých i světových skladatelů včetně nových kompozic současných autorů. Po úspěchu prvních dvou CD s českou hudbou podepsalo Zemlinského kvarteto exkluzivní nahrávací kontrakt s francouzskou firmou Praga Digitals, pro niž natočilo celkem devatenáct titulů, mj. kompletní smyčcové kvartety A. Dvořáka nebo kompletní dílo pro smyčcové kvarteto A. Zemlinského. Sada čtyř CD s Dvořákovou ranou kvartetní tvorbou získala prestižní francouzské ocenění Diapason d‘Or. Soubor vytvořil také množství nahrávek pro Český rozhlas (mj. kompletní kvartetní dílo F. X. Richtera). 

Během studií na pražské konzervatoři a na AMU v Praze kvarteto vedli členové renomovaných českých komorních těles (Kvarteta hl. m. Prahy, Talichova, Kocianova a Pražákova kvarteta), později soubor studoval u legendárního pedagoga a primária LaSalle Quartet Waltera Levina. V letech 2006–11 působili členové Zemlinského kvarteta jako asistenti na Musikakademie Basel (Švýcarsko), pedagogicky i organizačně se podíleli na Mezinárodní hudební akademii v Plzni (2005–2010) a v rámci svých turné vedou mistrovské kurzy pro studenty všech věkových kategorií. František Souček a Petr Holman jsou též profesory Pražské konzervatoře. 

Zemlinského kvarteto nese jméno rakouského skladatele, dirigenta a pedagoga Alexandera Zemlinského (1871–1942), jehož významný přínos české, německé a židovské kultuře během jeho šestnáctiletého pobytu v Praze byl po dlouhá desetiletí podceňován. Jeho čtyři smyčcové kvartety (druhý z nich je věnován jeho studentovi a pozdějšímu švagrovi Arnoldu Schönbergovi) patří samozřejmě do základního repertoáru souboru. Od roku 2005 kvarteto úzce spolupracuje s Nadací A. Zemlinského ve Vídni.

Hudební školu navštěvoval v Jilemnici. Vystudoval konzervatoř v Brně u profesora Lubomíra Bartoně a dále se vzdělával u profesorů Vlastimila Mareše a Jiřího Hlaváče na hudební fakultě AMU v Praze, kde je dnes pedagogem. Absolvoval masterclass kurzy v rakouském Semmeringu, v Telči a francouzském Aix en Provence. Půl roku studoval v německém Karlsruhe u profesorů Otto Kronthalera a Wolfganga Meyera.

Byl zaměstnán v operním divadle F. X. Šaldy v Liberci, krátce ve Státní opeře Praha a 10 let hrál v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK. V roce 1993 získal první cenu na soutěži v Kroměříži a později mu byla udělena cena Nadace Leoše Janáčka pro nejlepšího absolventa konzervatoře. Probojoval se do finále Jeunesses Musicales Romania a úspěšně se zúčastnil mezinárodní soutěže ARD v Mnichově v roce 2003. Jako sólista spolupracuje s Mnichovským komorním orchestrem, Inter Camerata nebo Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK. S Pražákovým kvartetem premiéroval a nahrál klarinetový kvintet Jindřicha Felda. Pravidelně vystupuje se Zemlinského kvartetem, s nímž nahrál díla F. V. Kramáře.

V roce 2003 založil s hobojistou Janem Součkem a fagotistou Václavem Vonáškem Trio Arundo, s nímž získal cenu Českého spolku pro komorní hudbu. Hraje na basklarinet v klarinetovém kvartetu Five Star Quartet složeném z pedagogů AMU. Vedl masterclass kurzy v Žirovnicích, Vardø a Vratislavi.

Rodák z Gbel Stanislav Masaryk (1993) hraje od devíti let na trubku. Jako třináctiletý začal navštěvovat třídu JUDr. Michala Janoša na Konzervatoři v Bratislavě coby mimořádný žák a rok poté nastoupil do prvního ročníku. Později pokračoval ve studiu na VŠMU pod vedením Mgr. art. Rastislava Suchana ArtD. Na Soutěži studentů slovenských konzervatoří ve hře na trubku se umístil na 2. místě (Banská Bystrica, 2009) a 1. místě (Košice, 2012). V roce 2015 získal Yamaha Scholarship Award. Na mezinárodní soutěži Žestě Brno získal v roce 2017 první cenu a titul absolutního vítěze v konkurenci více než šedesáti trumpetistů ze zemí Visegrádské čtyřky.

Od roku 2009 účinkuje v hot-jazzovém orchestru Bratislava Hot Serenaders s kapelníkem a trumpetistou Jurejem Bartošem. V roce 2012-2015 zastával pozici trumpetisty v Symfonickém orchestru Slovenského rozhlasu. V letech 2017 a 2018 působil jako první trumpetista v orchestru Opery Národního divadla v Praze. V té době navázal pravidelnou spolupráci s Českou filharmonií. Jako orchestrální hráč příležitostně spolupracuje též se Slovenskou filharmonií. V současnosti působí jako první trumpetista orchestru opery Slovenského národního divadla.

Jako sólista vystoupil s orchestrem Slovenské filharmonie, Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu, Slovenským komorním orchestrem Bohdana Warchala, Státní filharmonií Košice, Cappellou Istropolitanou, Státním komorním orchestrem Žilina, s komorním a symfonickým orchestrem VŠMU a se Slovenským mládežnickým orchestrem.

Na základě úspěšně absolvovaného konkurzu se v září roku 2020 stal členem České filharmonie na pozici prvního trumpetisty.

Vystudoval Konzervatoř Pavla Josefa Vejvanovského v Kroměříži pod vedením Rudolfa Berana, JAMU v Brně ve třídě profesora Jaroslava Kummera (bakalářské studium) a dále pak AMU v Praze (magisterské studium) pod vedením Mgr. Jiřího Sušického. Svá studia si rozšířil na Konservatorium Privatuniversität Wien ve třídě Gabriela Madase. Během studií získal 1. cenu a titul absolutního vítěze v soutěži konzervatoří v České republice a 1. cenu a titul absolutního vítěze na mezinárodní soutěži žesťových nástrojů Brno. Na mezinárodní soutěži Hungarofest v Maďarsku se probojoval mezi semifinalisty stejně jako na Lieksa Brass Week ve Finsku a na mezinárodní soutěži ARD v Německu. Je držitelem 3. ceny z mezinárodní soutěže v německém Markneukirchenu a 2. ceny a titulu laureáta z mezinárodní soutěže Pražského jara.

Dvě sezóny byl členem orchestru Moravského divadla v Olomouci a čtyři sezóny působil jako sólotrombonista Národního divadla v Brně. V současnosti je sólotrombonisou České filharmonie, věnuje se pedagogické činnosti jako lektor interpretačních kurzů doma i v zahraničí a vyučuje na AMU v Praze.

Jako vyhledávaný sólista vystoupil například s Českou filharmonií, Filharmonií Brno, Pražským komorním orchestrem, Filharmonií Hradec Králové, Karlovarským symfonickým orchestrem, Komorní filharmonií Pardubice a Vogtland Philharmonie Greiz/Reichenbach. Působí i jako komorní hráč a věnuje se také jazzové hudbě ve spolupráci s Czech Philharmonic jazz band. Provedl a nahrál několik českých premiér soudobých českých autorů, například Juraje Filase, Ladislava Kubíka nebo Pavla Slezáka.

Vystudoval hudební gymnázium v Petrohradě. V roce 2001 vstoupil do třídy profesora Petera Toperczera na Akademii múzických umění v Praze, kterou v dubnu 2007 absolvoval Čajkovského klavírním koncertem ve Dvořákově síni Rudolfina. V roce 2004 absolvoval studijní pobyt na Mozarteu v Salcburku u profesora Petera Langa. V roce 2012 ukončil doktorandské studium na VŠMU v Bratislavě ve třídě doc. Eleny Händler.

Stanislav Gallin je zakládajícím členem Orbis Tria, které se během roku 2009 zařadilo mezi nejúspěšnější evropské soubory své generace, když se stalo laureátem čtyř mezinárodních soutěží, včetně jedné z těch nejprestižnějších - International Chamber Music Competition v německém Hamburku. Zúčastnil se také četných mistrovských kurzů, studoval například u Lazara Bermana, Eugena Idjice, Avo Kouyoumjiana, Pierra Jasmina a jiných. Jako sólista se představil s orchestrem Petrohradské Filharmonie, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, PKF - Prague Philharmonia, Moravskou filharmonii Olomouc, Bruno Walter Symphony Orchestra, Plzeňskou filharmonii atd.

Spolupracoval s dirigenty Alexejem Anikhanovem, Tomášem Braunerem, Jackem Martinem Händlerem, Jakubem Hrůšou, Vahanem Mardirossianem, Ondřejem Vrabcem, Peterem Vrábelem aj. Je vyhledávaným komorním i studiovým hráčem. Vystoupil na koncertech nejen v České Republice a v Rusku, ale i v dalších evropských zemích, USA, Asii a Africe. Od roku 2009 působí na pražské Akademii múzických umění jako odborný asistent na katedře klavírní spolupráce.