Česká filharmonie • Silvestrovské a novoroční koncerty

Od dětství se věnovala hře na zobcovou flétnu a klavír, na hoboj začala Barbora Trnčíková hrát u Pavla Tylšara na Gymnáziu Jana Nerudy. Po maturitě pokračovala na pražské HAMU ve třídě Liběny Séquardtové, kde je nyní stipendistkou doktorského programu. Během studia absolvovala roční stáž na Conservatoire National Superieur de Musique ve francouzském Lyonu a na londýnské Royal College Of Music. Laureátka několika interpretačních soutěží (Pro Bohemia Ostrava 2016 – titul absolutního vítěze, mezinárodní soutěž v italském Chieri 2013 ad.) byla také členkou prestižního Gustav Mahler Jugendorchester, Orchestru Mladých Evropské Unie (EUYO) a orchestrálních akademií Prague Philharmonia a České filharmonie. Nadále působila v Orchestru Národního divadla v Praze, jako první hobojistka Filharmonie Brno a nyní zastává tutéž pozici v České filharmonii.

Jako sólistka vystoupila se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Prague Philharmonia a Filharmonií Brno; absolvovala též stipendijní program Akademie komorní hudby a byla zařazena na Listinu mladých umělců Nadace Českého hudebního fondu. Je zakládající členkou komorních souborů Slavic Trio a Alinde Quintet, který je laureátem soutěže Carla Nielsena v Kodani a soutěže ARD v Mnichově.

Na lesní roh začala hrát v devíti letech u Tomáše Krejbicha v ZUŠ Na Popelce. Ve studiu pokračovala na Pražské konzervatoři ve třídě Bedřicha Tylšara a na Akademii múzických umění v Praze u Zdeňka Divokého a Radka Baboráka. Během studií se zúčastnila stáže na Conservatoire Nationale Supérieur de Musique et Danse Paris ve třídě Andrého Cazaleta. Je vítězkou mnoha mezinárodních interpretačních soutěží, nejvýznamnějšími úspěchy jsou 1. cena na Mezinárodní interpretační soutěži Pražské Jaro 2013 a 2. cena v Mezinárodní soutěži ARD v Mnichově 2016. Je držitelkou ocenění Talent roku 2016 – Classic Prague Awards. V roce 2019 se stala první laureátkou Ceny Jiřího Bělohlávka.

Od ledna 2014 působí v hornové skupině České filharmonie a v minulosti byla členkou PKF – Prague Philharmonia. Sólově vystupovala například s Českou filharmonií, PKF – Prague Philharmonia, Münchener Kammerorchester, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks a s NOSPR Katowice, s nimiž v Praze premiérovala Koncert pro lesní roh Krzysztofa Pendereckeho. Věnuje se pravidelně i komorní hře. Pravidelně spolupracuje s Radkem Baborákem, Panochovým kvartetem, Altenberg Trio a je pravidelně zvána na zahraniční komorní festivaly. Dlouhá léta působí v dechovém kvintetu Belfiato Quintet. Kateřina Javůrkova hraje na lesní roh značky Engelbert Schmid.

Jihlavský rodák Walter Hofbauer se hře na trubku začal věnovat v osmi letech. Patří mezi nejvýraznější talenty své generace. Po absolutoriu Pražské konzervatoře u Jiřího Jaroňka studoval na Akademii múzických umění v Praze, kde absolvoval v roce 2021. V průběhu studia exceloval v tuzemských i mezinárodních soutěžích. Jako 1. trumpetistu orchestru Pražské konzervatoře si ho Jiří Bělohlávek přizval k hostování na zahajovací koncert Pražského jara a následně k další spolupráci, kdy společně s PKF – Prague Philharmonia uvedli Haydnův koncert Es dur. Jako sólista vystoupil například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Plzeňskou filharmonií, Jihočeskou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a Českou filharmonií pod taktovkou jejího šéfdirigenta Semjona Byčkova. V letech 2014–2021 byl členem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a od sezony 2017/2018 Orchestru Opery Národního divadla. V České filharmonii nejdříve působil jako akademik, později jako host a nyní už jako člen orchestru na pozici 1. hráče. Věnuje se i komorní hře. S žesťovým kvintetem Prague BRASStet vyhrál v roce 2019 mezinárodní soutěž Jeju International Brass&Percussion Competition v Jižní Koreji. O rok později natočili společně debutové album JOY. 

Robert Kružík, v současné době šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, stálý hostující dirigent Filharmonie Brno a od sezony 2025/26 šéfdirigent Janáčkovy opery Národního divadla Brno, patří k nejmladší generaci českých dirigentů. Začínal však jako violoncellista. „Když naši zjistili, že mám rytmus a slyším, posadili mne ke klavíru, a když mi bylo šest, tak to už mne pan profesor Havlík učil hrát na violoncello. Jenže já jsem pak na konzervatoři současně začal objevovat kouzlo taktovky,“ vzpomíná držitel Ceny Jiřího Bělohlávka na své hudební začátky. Studoval na Konzervatoři Brno, kde se ve hře na violoncello vzdělával u Miroslava Zichy a v dirigování u Stanislava Kummera, a dále pokračoval na Akademii múzických umění v Praze, kde byli jeho pedagogy Leoš Svárovský, Charles Olivieri-Munroe, Lubomír Mátl v dirigování a Miroslav Petráš ve hře na violoncello. V akademickém roce 2012/2013 podnikl studijní stáž na Zürcher Hochschule der Künste ve Švýcarsku a i zde ho provázely oba obory, což bere pro svůj profesní život jako velice prospěšné: „To, že jsem poznal, jaké to je být na druhé straně taktovky, skýtá velké výhody. Například jsem teď jako dirigent vůči hráčům empatičtější.” 

Spolupráce s brněnskou Janáčkovou operou, do jejíhož čela se v sezoně 2025/26 dostává, začala ještě v průběhu studií a pokračovala i nadále. „Bylo to pro mne jako čerstvého absolventa akademie nevýslovné štěstí, že jsem rovnýma nohama vplul do praxe. Avšak bylo to, jako když si s čerstvým řidičákem sednete do limuzíny,“ přiznává dirigent, který zde nastudoval množství titulů, jako například Rossiniho operu Hrabě Ory, Čajkovského Pikovou dámu a Evžena Oněgina, Smetanovu Libuši, která zazněla ke 100. výročí založení Československé republiky, Růžového kavalíra Richarda Strausse, Řecké pašije Bohuslava Martinů nebo Verdiho Otella. Dodnes se však kromě operního dirigování věnuje i tomu symfonickému. „Symfonická hudba má pochopitelně zase jiný lesk. Ale já jsem velmi rád, že jsem se dosud jaksi nerozhodl, čemu se věnovat více. Že nemám škatulku. Že stojím mezi těmito dvěma báječnými světy,“ tvrdil v rozhovoru pro magazín Harmonie v roce 2023. 

Kromě již zmíněných symfonických a operních orchestrů ještě několik sezon působil jako dirigent Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a spolupracuje například s Českou filharmonií, MDR-Sinfonieorchester, Filharmonia Narodowa, Prague Philharmonia či Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. Je zván také na významné festivaly, jako jsou Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Svatováclavský hudební festival či Festival Eufonia.

I přes rostoucí dirigentskou kariéru se stále věnoval a věnuje violoncellu. S úspěchem se zúčastnil řady violoncellových soutěží, jako jsou Pražské jaro, Soutěž Nadace Bohuslava Martinů či Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka v Brně, a zdokonaloval se na řadě mistrovských kurzů – ve hře na violoncello to bylo u Jiřího Bárty, Michaely Fukačové a Raphaela Wallfische; v dirigování u Norberta Baxy, Johannesa Schlaefliho a Davida Zinmana.

Marka Ebena si snad nejčastěji spojujeme s profesí moderátora. Je průvodcem oblíbenou taneční soutěží Stardance a od roku 1996 také jednou z hlavních tváří Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Eben se však, jakožto absolvent hudebnědramatického oboru na Pražské konzervatoři, rozsáhle zabývá také hudbou. Na odkaz svého otce, varhaníka a skladatele Petra Ebena, navazuje po svém – je výhradním autorem písní skupiny Bratří Ebenů, která roku 2023 vydala už šesté album (Co my víme). Skladatelská činnost se u něj však neomezuje na vlastní kapelu. Napsal hudbu k filmům Bizon, Hele on letí a k televiznímu seriálu Poste restante. Rovněž je autorem hudby i textů ke zhruba dvěma desítkám divadelních her mj. pro Studio Ypsilon (Othello) a Národní divadlo (Zimní pohádka). V kontextu spolupráce s Českou televizí je kromě již zmíněných památný jeho podíl na soutěži O poklad Anežky České, velkou popularitu si získal i jeho diskusní pořad Na plovárně. Marek Eben je dvojnásobným absolutním vítězem ceny TýTý, dříve udělované nejoblíbenějším tvářím televizních obrazovek.